Fyziognomie psaní: V záhybech literárního ornamentu

Kniha zkoumá vztah mezi literárním psaním a ornamentem, propojující literární teorii a historii s vizuálními uměními. Ornament není vnímán pouze jako dekorativní prvek, ale jako figura, která umožňuje analyzovat literaturu z pohledu vizuality a pohybu. Tento přístup, nazvaný „fyziognomie psaní“, odhaluje text jako performanci, kde je pohyb stejně důležitý jako sdělení. První část se zaměřuje na pojem ornamentu v kontextu jeho estetické a filozofické reflexe, ukazující paralely mezi pravidly literárního psaní a vlastnostmi ornamentu napříč historickými epochami a kulturami, včetně gotiky, rokoka, moderny a arabské kultury. Druhá část přináší interpretace vybraných textů 20. století (Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Hugo von Hofmannsthal, Samuel Beckett) a příklady schizofrenního psaní (Louis Wolfson a Blanche T.) z pohledu affinity literární řeči a ornamentálních projevů. Kniha, inspirována rytmem ornamentálních křivek, představuje psaní jako tvořivý pohyb, který volně přechází mezi literaturou a vizualitou.