Esta notable serie explora las intrincadas conexiones entre conceptos filosóficos y eventos históricos, con un enfoque particular en las corrientes ideológicas. Cada volumen profundiza en reflexiones sobre ideas aparentemente incompatibles, desvelando vínculos inesperados entre ellas. Los lectores pueden esperar un enfoque interdisciplinario que entrelaza historia, filosofía y ciencias sociales. Ofrece un viaje intelectual que desafía las perspectivas convencionales y fomenta el descubrimiento de nuevas perspectivas.
...A je to Láska, ne skepse či tvůrčí impotenceavšeničící nihilismus1, která je tím jediným prostředkem schopným odhalitavyřešit všechny problémy na cestě znesvobody davo-„elitářství“ajím vyprodukované technokracie kbiogenní civilizaci–ke Království Božímu na Zemi. Avšak slova „láska“ a „Láska“ (svelkým písmenem) si každý vykládápodle svéhoanevždy správně.
Budeme-li vycházet ze skutečnosti, že posláním vědy je řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek, tak velké množství problémů zděděných z minulosti, stálé vytváření nových a jejich další prohlubování, tvoří základ pro předpoklad, že historicky vzniklé společenskovědní disciplíny nejsou adekvátní životu jako takovému. A z toho vyplývá, že neadekvátními životu jako takovému musí být i požadavky vzdělávacích standardů v oblasti společenských věd jak pro základní, střední, tak i vysoké školy. Proto je dodržování vzdělávacích standardů v oblasti společenskovědních oborů pouze pokračováním politiky formování neadekvátního chápání světa u žáků ze základních škol a studentů ze středních a vysokých škol, jehož důsledkem je neustálé obnovování potenciálu pro vznik budoucích problémů, pohrom a katastrof. Kurz „Základy sociologie“ se skládá ze 4 částí, které jsou rozděleny do 6 knih. Toto je 2. kniha obsahující 1. polovinu 3. části tohoto kurzu.
Liberalizmus, ako model založený na slobode bez zodpovednosti, je vlastne prekážkou k dosiahnutiu slobody, tak pre jednotlivca ako aj pre spoločnosť ako celok. Vnútorný prediktor ZSSR v tejto práci prichádza so tézou, že súčasný liberalizmus je v podstate nepriateľom slobody a v skutočnosti slobode bráni. Aj keď samostatný základ tohto pojmu pochádza z latinského „libertas“, čo znamená sloboda, ide v skutočnosti o pojem mnohostranný a najmä mnohoaspektový. Jedným z takýchto aspektov je totiž ekonomická sloboda jednotlivca v spoločnosti, ktorá je ale podmienená ekonomickou slobodou spoločnosti ako celku. Liberalizmus je totiž viacrozmerný fenomén, hoci v mysliach mnohých liberálov je pod týmto pojmom chápaná „sloboda“, ktorá nie je podmienená žiadnym svedomím. No a to je práve moment, ktorý si mnohí vykladajú ako stav, kedy je „všetko dovolené“. Keď však takéto ponímanie slobody prenikne do sféry ekonomickej činnosti, stáva sa liberalizmus, ako model založený na slobode bez zodpovednosti, vlastne prekážkou k dosiahnutiu slobody, tak pre jednotlivca ako aj pre spoločnosť ako celok. Skutočná sloboda totiž so sebou nesie najmä povinnosť vytvárania spoločnosti, v ktorej na prvom mieste stojí sociálna spravodlivosť. Takýto liberalizmus by mal potom primárne uspokojovať tie ľudské potreby, ktoré sú nevyhnutné pre zabezpečenie vykonávania svedomitej práce. V opačnom prípade nie je možné hovoriť o slobode jednotlivca a ani o slobode spoločnosti.
Kresťanstvo a Islam, Biblia a Korán, Ježiš a Mohamed – to sú historické a morálne priesečníky, ktoré skúmajú stret civilizácií a hľadanie pravdy. M. A. Bulgakov, významný satirik a cynik ruskej literatúry, vo svojom románe Majster a Margaréta brilantne spracoval tému ukrižovania Krista, čím sa zaradil medzi najvýznamnejšie diela 20. storočia. Román, ktorý vzbudil obrovský ohlas už pri svojom vydaní, ponúka syntézu obrazotvornosti, viery, histórie a prenikavej satiry, ktorá kritizuje malomeštiactvo, pretvárku a chamtivosť. Dielo je hymnou démonizmu aj evanjeliom oddanej viery, pričom vysvetľuje učenie o Bohu a bohoslovie ruskej civilizácie, ako aj historické a teologické aspekty kresťanstva a islamu. Porovnáva doktríny Biblie a Koránu a ich význam v dejinách a súčasnosti. Bulgakovove myšlienky, aj keď vznikli v kontexte sovietskeho Ruska, sú prekvapivo aktuálne v multikultúrnom svete 21. storočia. Kniha sa obracia na čitateľa, ktorý hľadá odpovede na otázky morálky a viery, a je určená tým, ktorí sa cítia stratení v prázdnote bez nádeje.
Také slová, ako dianetika, scientológia v ZSSR (aj u nás) vcelku možno nikto nepoznal, iba ak tí, ktorí boli povinný služobne – ex offo ich poznať. V našich dňoch, v období reforiem v Rusku, sa noviny zriedkavo vyhnú tomu, aby uprostred množstva totalitných siekt neociachovali scientologickú cirkev a „ideový jed“, na princípe ktorej ona funguje: dianetiku. A v prejave nevôle s činnosťou stúpencov L.R. Hubbarda sa zliali hlasy jak svetských publicistov, tak aj činiteľov historicky sformovaných cirkví. Takisto „Ekonomické noviny“ v Čísle 17 (186) (apríl 1998) uznali za pozitívne zorganizovať besedu na túto tému s pravoslávnym hierarchom, dajúc jej názov „Zlodeji duší z Hubbardovej cirkvi“.
V knihe sú prezentované osnovné materiály učebného kurzu „procesy riadenia“ na fakulte aplikovanej matematiky Petrohradskej štátnej univerzity (1997 – 2003). Ide o nové rozšírené vydanie s doplneniami a spresneniami predchádzajúcich verzií. Teoretická časť obsahuje 12 príloh ilustrujúcichpoužitie teórie riadenia v reálnom živote.
V danej monografii je podrobne preskúmaná (z hľadiska metodológie Dostatočne všeobecnej teórie riadenia) problematika štátneho riadenia procesu ekonomického zabezpečenia spoločenského rozvoja s ohľadom na vzájomnú interakciu spoločensko-ekonomického systému štátu s biosférou a noosférou planéty. Autori popisujú, že nie je možný spoločenský rozvoj a realizovanie Koncepcie udržateľného rozvoja na základe liberálno-trhového ekonomického modelu, ktorá bola prijatá v OSN v roku 1992. Je tu ďalej preukázané, že spoločensko-ekonomické teórie sú vždy podmienené mravnosťou a etikou. Prostredníctvom metodológie DVTR a organizačno-technologického prístupu k analýze fungovania spoločensko-ekonomického systému štátu je tu načrtnutá interpretácia jednotlivých zložiek bilančných modelov a prezentovaný prístup zabezpečenia metrologickej funkčnosti bilančných modelov. Sú tu ďalej zobrazené možnosti makroekonomického riadenia pomocou kreditno-finančného systému. Je tu preskúmaná problematika vzniku požiadaviek na produkciu a prírodné blahá zo strany spoločnosti. Pomocou metodológie DVTR sa tu skúma problematika zaistenia ekonomickej bezpečnosti štátu a spoločnosti pri ich rozvoji v harmónii s prírodným prostredím. Sú tu opísané základy filozofie štátneho plánovania ekonomického a prírodného rozvoja spoločnosti a štátneho riadenia makroúrovne pri realizácii týchto plánov. Z metodologického hľadiska DVTR je vedecko-technický pokrok prezentovaný ako náhodný sieťový samorozvíjajúci sa proces a sú tu načrtnuté aj možnosti stimulovania jeho priebehu zo strany štátu.
Mŕtva voda bola vytvorená v roku 1991 ako krátka verzia predchádzajúcich pracovných materiálov s názvom „dehermetizácia“. Pri jej písaní bolo cieľom zabrániť zničeniu ZSSR a sprievodným katastrofám. Autori knihy predpokladali a dúfali, že vládnuca strana a vedecká „elita“ zmení názor a nájdu v sebe silu a odvahu zmeniť smer a koncepciu reforiem v našej krajine. Tento cieľ dosiahnutý nebol. A až po štátnom kolapse ZSSR, v roku 1992, bola vydaná „Mŕtva voda“ v náklade 10 000 výtlačkov. Pôvodne táto práca nebola adresovaná širokej verejnosti, ale vedeniu sovietskeho Inštitútu USA a Kanady a akadémie vied ZSSR, ktorých „inteligentným“ vodcom sa darilo formovať názory najvyšších predstaviteľov ZSSR na ďalšie smerovanie domácej a zahraničnej politiky strany a štátu vo všetkých odboroch činnosti. Oni sú priamo vinní a zodpovední za kolaps ZSSR a následné sociálne katastrofy. V ruských rozprávkach sa hovorí o živej a mŕtvej vode. Mŕtva voda sa používala na dva účely: • túto vodu dávali piť rôznym nečistým silám (drakovi Gorynyčovi) pred bitkou a počas oddychu medzi bitkami – to ich oslabovalo; • pred použitím živej vody, ktorá vracala k životu, sa rany kropili mŕtvou vodou a obnovovala sa CELISTVOSŤ zraneného či dokonca mŕtveho tela.
Budeme-li vycházet ze skutečnosti, že posláním vědy je řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek, tak velké množství problémů zděděných z minulosti, stálé vytváření nových a jejich další prohlubování, tvoří základ pro předpoklad, že historicky vzniklé společenskovědní disciplíny nejsou adekvátní životu jako takovému. A z toho vyplývá, že neadekvátními životu jako takovému musí být i požadavky vzdělávacích standardů v oblasti společenských věd jak pro základní, střední, tak i vysoké školy. Proto je dodržování vzdělávacích standardů v oblasti společenskovědních oborů pouze pokračováním politiky formování neadekvátního chápání světa u žáků ze základních škol a studentů ze středních a vysokých škol, jehož důsledkem je neustálé obnovování potenciálu pro vznik budoucích problémů, pohrom a katastrof. Kurz „Základy sociologie“ se skládá ze 4 částí, které jsou rozděleny do 6 knih. Toto je 3 kniha obsahující 2. polovinu 3. části tohoto kurzu.
Dialektika a postoj k nej sú pomerne významnou témou, nakoľko história celého 20. storočia bola predovšetkým odzrkadlením pokusov vyriešiť životné problémy národných spoločenstiev i celého ľudstva na základe filozofie, ktorá dostala názov «dialektický materializmus». A kým nebude táto skúsenosť prehodnotená adekvátne vzhľadom na svoju pravdivú podstatu a úlohu v dejinách ľudstva, tak zdedené chyby filozofickej vedy z minulosti, a tiež chyba pohŕdania nutnosťou pestovať v ľuďoch zručnosť pravdoverného analyzovania Života — budú zárodkom nevyhnutných nešťastí, pretože podľa toho ako analyzujeme Život, tak sa v ňom aj správame, pričom mnohonásobne žneme plody činov jak našich vlastných, tak aj činov našich predkov, odovzdávajúc takto nevyhnutnosť žatvy plodov našej sejby — potomkom.
Naše společnost – pokud je řeč o veřejné politice a politické analytice – za padesát let prošla cestu od ideologického poklonkování před Stalinem do odmítání všeho, co jím bylo uděláno: jak jako člověkem, žijícím mezi sobě podobnými, tak jako státníkem, na jehož myšlenkách, slovech a podpisech závisely osudy milionů lidí v různých zemích světa v několika generacích. Ale Stalin nebyl zapomenut, jak si to přáli a přejí mnozí. Nebyl zapomenut v důsledku toho, že veškerá politická realita SSSR i SNS nutí vzpomínat na něho osobně, na dílo, kterému sloužil; nutí vzpomenout pod tlakem každodenních okolností: zkusil by někdo při něm nezaplatit včas penze nebo výplaty; zkusil by někdo za něj koupit si za nakradené peníze limuzínu nebo vilu; zkusil by někdo za něj sít nepřátelství a podněcovat války mezi národy SSSR; zkusil by někdo za něj provádět v SSSR politiku v zájmech zahraničních vlád a mezinárodních mafií; zkusil by někdo za něj vydírat SSSR půjčkami nebo zbraněmi jiného druhu; zkusil by někdo za něj...
Budeme-li vycházet ze skutečnosti, že posláním vědy je řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek, tak velké množství problémů zděděných z minulosti, stálé vytváření nových a jejich další prohlubování, tvoří základ pro předpoklad, že historicky vzniklé společenskovědní disciplíny nejsou adekvátní životu jako takovému. A z toho vyplývá, že neadekvátními životu jako takovému musí být i požadavky vzdělávacích standardů v oblasti společenských věd jak pro základní, střední, tak i vysoké školy. Proto je dodržování vzdělávacích standardů v oblasti společenskovědních oborů pouze pokračováním politiky formování neadekvátního chápání světa u žáků ze základních škol a studentů ze středních a vysokých škol, jehož důsledkem je neustálé obnovování potenciálu pro vznik budoucích problémů, pohrom a katastrof. Kurz „Základy sociologie“ se skládá ze 4 částí, které jsou rozděleny do 6 knih. Toto je 1 kniha obsahující 1. a 2. část tohoto kurzu. Část 1. Úvod do psychologických základů praxe poznávání a tvořivosti Část 2. Dostatečně všeobecná teorie řízení (DVTŘ) a některé aspekty praktického řízení (ve zkrácené podobě)
Kurz „Základy sociologie“ se skládá ze 4 částí, které jsou rozděleny do 6 knih. Toto je 5 kniha obsahující 2. třetinu 4. části tohoto kurzu. Lidskost a cesta k ní (kniha druhá). Rodina je obrazně řečeno tím zrníčkem, ze kterého vyrůstá celá budoucí společnost (společnost budoucnosti), neboť v průběhu rozvoje kultury se všechny ostatní společenské instituce přímo nebo zprostředkovaně odvíjejí od instituce rodiny; a pod vlivem procesů probíhajících v instituci rodiny dochází k modifikaci všech ostatních společenských institucí, které se již stihly zformovat, takže: V systému společenských vztahů musí být úkolu zajištění fungování instituce rodiny podřízeny všechny ostatní společenské instituce i fungování organizačně-technologického komplexu. Je to právě instituce rodiny, jež řeší ve společnostech ve všech stádiích jejich rozvoje dva základní úkoly: • reprodukci nových pokolení; • integraci každého nově narozeného člověka do společnosti v průběhu jeho dospívání.
GenMjr. Konstantin Pavlovič Petrov predstavuje sériu prednášok o riadení globálnych procesov naprieč celým svetom. Moderným jazykom odhaľuje dávne ideologické a filozofické poznanie, ktoré bolo pred ľudstvom úmyselne tisícky rokov ukryté, aby mohli vybrané elity ľudstvom jednoducho manipulovať, kontrolovať ho a riadiť. Autor toto poznanie porovnáva so súčasne existujúcimi predstavami o koncepcii tohto sveta. Z tohto pohľadu následne úplne nanovo analyzuje históriu ľudstva ako riadeného procesu, ako aj úlohu Ruska v tomto procese. Petrov navyše odhaľuje aj nespochybniteľný pôvod samotného ľudstva, jeho históriu a skutočný účel našej existencie. Kniha podrobne popisuje celý komplex riadiacich procesov, ktorými sme ovládaní tak na lokálnej ako aj globálnej úrovni. Stáva sa tak akýmsi komplexným úvodom do štúdia Koncepcie spoločnej bezpečnosti a Dostatočne všeobecnej teórie riadenia. Autor v nej objasňuje popri podrobnom návode riadenia supersystémov aj vplyv egregorov a noosféry na naše každodenné životy, ako aj na priebeh procesov v celej spoločnosti. Veľmi názorne objasňuje elementárne základy ovládania ľudstva prostredníctvom ekonomickej sféry a úlohu globálneho úverového a finančného systému, ktorý je založený na úžere. Petrov v tejto prvej časti dvojdielnej knihy odhaľuje mechanizmus klamstva, ktorým sme ovládaní a navrhuje nové a spravodlivejšie metódy riadenia spoločnosti a ekonomiky ako celku.
Toto je 3. verzia práce, publikovanej prvýkrát vroku 1998 pod názvom „Trockizmus —to je«včera», no určite nie «zajtra»“. Text súčasnej verzie je vzáklade ten istý ako vprvej verzii. Podúpravu, zväčšej časti štylistickú sa dostala 3. kapitola („Diogenes: Hľadám Človeka...“). Do 6.kapitoly („Kto zahynie pod kolesom histórie“) sme zapracovali fragmenty znašej knihy „Prídi napomoc mojej neviere...“, aby sme ukázali miesto scientologickej cirkvi vtrockistickom scenáripermanentnej svetovej „socialistickej“ revolúcie. Od druhej verzie sa posledná odlišuje niektorýmizmenami vštylistike, spresnenou terminológiou adoplnenými odkazmi na diela VP ZSSR zďalšíchrokov.27.
Kniha, s podtitulom: O likvidácii systému exploatácie «človeka človekom» v mnohonárodnej spoločnosti, dopĺňa práce VP ZSSR «Orasových doktrínach: neuplatniteľné, no pravdepodobné» (r.2000), «Od korporatívnosti pod rúškom ideí k súbornosti v Božej dŕžave (r.2003) a «Smuta na Rusi: vznik, priebeh, prekonanie...» (r.2006). Preto aktuálna práca nie vo všetkom spĺňa princíp sebestačnosti k pochopeniu niektorých v nej dotknutých tém, z čoho vyplýva, že čitateľ by sa mal najskôr oboznámiť s menovanými i niektorými ďalšími prácami VP ZSSR.
Co znamená spravedlnost v životě společnosti? Co znamená vykořisťování „člověka člověkem" a vyskytuje se vůbec reálně v životě kulturně svébytných společností a ve vztazích mezi národy, diasporami a státy? A pokud se vyskytuje, tak jak je takové vykořisťování realizováno a jaký bychom k němu měli zaujmout postoj: Je to v životě společnosti přirozené, a proto nevyhnutelné a neodstranitelné zlo? Nebo se jedná o ostudu lidstva a je nutné ho vymýtit? A jak by to mělo být provedeno? To jsou témata, která byla v Rusku v poststalinských dobách z veřejné diskuse směřující k jejich podstatě vyloučena, a to jak v oficiálních a polooficiálních společenských vědách, tak i v oficiální a polooficiální politice, a v postsovětské době bylo jakékoliv veřejné diskusi o nich zamezeno již beze zbytku.
Okolnosti krachu ZSSR a vlečúca sa kríza formovania postsovietskych štátov na jeho teritóriu (vrátane Ruska) ukazuje, že problém reorganizácie vzdelávacieho systému v krajine je aktuálny. Avšak do dnešného dňa neboli vydané žiadne materiály, ani v špeciálnych vydaniach, ani v politickej publicistike, v ktorých by bol vyjadrený pohľad na problém reorganizácie vzdelávacieho systému — vo všetkých jeho životne dôležitých aspektoch a ich vzájomnom prepojení.Tematika publikácií, v ktorých možno nájsť slová typu «reforma vzdelávacieho systému», je zasvätená vyučovaniu rôznych učebných disciplín (predmetov), rozvrhnutiu vyučovacích hodín v programoch škôl a univerzít medzi disciplínami učebného plánu, no nie otázok ohľadne toho: Aký človek má vyjsť zo systému základného (t.j. povinného) a odborného vzdelania, aby následne jeho život a práca prebiehali v harmónií so životom a prácou ostatných ľudí? A čo je potrebné urobiť vo vzdelávacom systéme, aby sa ľudia s jeho pomocou stali práve takýmito? Čiže je nevyhnutné odpovedať na otázky: Čomu učiť?, Ako učiť?
V této práci bude řeč o pohledech dvou velmi odlišných lidí (jak je zvykem hodnotit) na ekonomiku a život společnosti: Henryho Forda, zakladatele a šéfa „Ford Motors“, jedné ze světově nejmocnějších korporací automobilového průmyslu; a Josifa Vissarionoviče Stalina, politika, sociologa a ekonoma, jehož chápání světa a vůle se projevily ve zformování a rozkvětu Svazu sovětských socialistických republik – „supervelmoci č. 2“ 20. století, státu-superkoncernu.
O psychologických základoch civilizácie: verejnej politike, posteľno-politických aktivistkách, kríze matriarchátu a perspektívach do budúcnosti. Ľudstvo tvoria: muži, ženy a deti. Ide o triviálnu vec. Napriek tomu, ak sa pozrieme na verejnú politiku v tej forme, ako ju prezentujú média, človeku môže napadnúť myšlienka, že Zem je osídlená výlučne mužmi. A ženy, ako napríklad Indíra Gandi, Margaret Thatcher, Madeleine Albright a ďalšie, ktoré v histórií verejnej politiky možno spočítať na prstoch, pôsobia na pozadí mužovpolitikov akoby prišli z iného sveta. Avšak, keď sa na stránky tlače dostane informácia (lživá či pravdivá, na tom teraz nezáleží) o neverejnej politike, tak pomerne často vzniká dojem, že pred tým, než sa politika stane spoločensko-verejnou, už sa stihne deklarovať v podobe domácej politiky, realizovanej ženami a milenkami verejných politikov-mužov.