Čtvrtý svazek Borgesových spisů zahrnuje dvě sbírky raných esejů z třicátých let 20. století. Texty knihy Evaristo Carriego jsou věnovány ryze argentinským tématům, zejména starému Buenos Aires a jeho předměstí s poetikou tanga, soubojů na nože a jezdců, kteří mizí v pampě. Sbírka Diskuse pak přináší další základní témata Borgesova díla, mezi něž patří úvahy o čase a nekonečnu, ale především o knihách a literatuře.
Povídky Spisů I pocházejí z autorových prvních povídkových sbírek (Fikce, 1944; Alef, 1949) a patří k jeho nejznámějším dílům. Mistrovské texty jako Zahrada, ve které se cestičky rozvětvují, Babylonská knihovna či Alef zásadně ovlivnily několik generací čtenářů a spisovatelů a učinily z Borgese klasika fantastické prózy. Významnou polohu jeho tvorby představují povídky z argentinského prostředí. Pro českého čtenáře má pak specifické kouzlo povídka Tajný zázrak, kterou Borges umístil do Prahy.
»Ich schreibe für mich selber, für meine Freunde und um das Verrinnen der Zeit weniger schmerzhaft zu verspüren.« Dieser Satz von Jorge Luis Borges steht wie ein Motto über den späten Erzählungen des berühmten argentinischen Schriftstellers, die er, bereits erblindet, in »David Brodies Bericht«, »Das Sandbuch« und »Shakespeares Gedächtnis« sammelte. Sie bieten phantastische Erzählungen, kriminalistische Glossen und autobiographische Geschichten. Daneben stehen abgründige Meditationen über Raum und Zeit – die metaphysischen Konstanten eines der erstaunlichsten Werke des 20. Jahrhunderts. »In meinem Schreibtisch in der Calle México bewahre ich das Gemälde auf, das jemand in Tausenden von Jahren malen wird, mit Substanzen, die heute noch über den ganzen Erdball verstreut sind.«
V Borgesových fantastických povídkách dochází k popírání skutečnosti, respektive k nahrazení skutečnosti jinou. Soubor povídek největšího žijícího spisovatele Latinské Ameriky, rozdělený do oddílů Zahrada, v které se cestičky rozvětvují (1941), Artefakty (1944), Alef (1949) a zahrnující povídky fantastické, detektivní či přesněji kriminalisticko-fantastické povídky zasazené do argentinského prostředí městského i venkovského. Příběhy, v nichž autor suverénně rozehrává složitá témata tajnosti, hrůzy a chaosu, infikující duševní život dnešního člověka.
Výbor z hlavních básnických sbírek (Samoty, Kastilské pláně, Nové písně), doplněný verši z let občanské války, jednoho z klasiků moderní španělské literatury. Je výmluvným obrazem šíře a vzepětí jeho básnického nadání a spolu i obráží jeho zajímavý vývoj od poznání, jak bezvýchodné je uzavření se do kruhu samoty před veřejným děním, k aktivnímu přihlášení se k pracujícímu španělskému lidu, jeho citům a bojům.
Don Segundo Sombra es una novela rural argentina de Ricardo Guiraldes terminada de escribir en el ano de 1926, que a diferencia del poema "Martin Fierro" de Jose Hernandez no reivindica socialmente al gaucho, sino que lo evoca como personaje legendario ("sombra"), en un tono elegiaco. El titulo del libro, escrito por un estanciero (Ricardo Guiraldes) es sintomatico, si no fuera por el tratamiento respetuoso de Don (derivado del latin Dominus = dueno, senor). En efecto "Segundo Sombra" parece sugerir a un subalterno, si bien la prelacion respetuosa con el tratamiento de Don contrapesa (quizas sin que Guiraldes fuera consciente de ello) la subalternidad, senala a un gaucho que por mantener su axiologia, sus principios, resulta superior a la axiologia burguesa. Ricardo Guiraldes aprende en una especie de viaje iniciatico lo que es el valor, el honor, la lealtad (que desde otra perspectiva puede mal interpretarse como subalternidad), el respeto al projimo (todo esto, amenizado en el libro con descripciones). La novela fue publicada en 1926, esta escrita narrativamente en primera persona."
Varelov román „Die Matepflücker“ ist ein typisches Beispiel für die latinoamerikanische Prosa, die sich mit sozialen Themen auseinandersetzt. Die Geschichte beschreibt das Leben der Sammeltätigen von Yerba-Blättern (bekannt als Mate-Tee) in den Wäldern am Oberlauf des Paraná, in einem grausamen Umfeld, in dem die menschliche, moralische und emotionale Degradation keine Grenzen kennt. Parallel dazu werden in wechselnden Kapiteln, die als „In der Falle“ und „Eroberung“ betitelt sind, die historischen Wurzeln der rücksichtslosen Ausbeutung von Menschen und Natur beleuchtet. Diese Kapitel fungieren als ständiger Unterton, der das sich entwickelnde Drama der Hauptgeschichte signalisiert. Sie schaffen einen Kontrast zwischen der brutalen Realität der Handlung und der lyrischen Poesie der Naturbeschreibungen. Dieser Gegensatz trägt zur künstlerischen Wirkung des Buches bei. Varela bereiste die Region des Oberen Paraná intensiv und konnte so sowohl die Schönheit als auch die Grausamkeit der Natur sowie die verschiedenen menschlichen und gesellschaftlichen Typen und deren Lebensweisen eindrucksvoll darstellen.
