Diario de escritor, arte poética, confesión de la intimidad más profunda sobre obsesiones y pasiones, carta a los lectores que se fascinaron con su obra. Ernesto Sabato desnuda su alma y expone sus más iluminadoras reflexiones sobre el arte de escribir.
Una colección de cuentos que explora las actividades de pícaros y forajidos a lo largo de la historia.
El diez de diciembre de 1830, siete días antes de su muerte, tras dictar sus últimas voluntadas y rechazar las indicaciones de su médico personal para recibir de buen grado losa sacramentos, Bolívar exclama: "¿Qué es esto?... ¿Estaré tan malo para que se me hable de testamento y de confesarme?... ¡Cómo saldré yo este laberinto!" El episodio define el alcance del acercamiento mítico, histórico y humano de Gabriel García Márquez a la figura de Simón Bolívar a través del lenguaje de la ficción.
Významný kolumbijský spisovatel a esejista vypráví v románě s ironickým humorem o pologramotném Indiánu, který se v touze po kousku půdy zaplete do politických událostí z let 1946–1956 a hraje v nich úlohu obětovaného.
Na začátku Martínova příběhu je neobvyklé setkání v parku uprostřed hlučící argentinské metropole, z něhož se vyvine trýznivá láska, a na jeho konci je svobodné vykročení k lidem a k existenci, která se může nazývat autentickou. Dívce Alejandře, která mu stále unikala a stále stáleho znovu vyhledávala, už Martín nepomůže: zůstala zakletá mezi přízraky minulosti, kterou sama neprožila; upnula se k nim svým dychtivým intelektem i tělem v incestním vztahu k otci. Minulost se v Sabatově románu otvírá jako propastné nitro přítomného života, nerozlišná změť doutnajících dějů. Oslavována a nepochopená se může změnit ve „svět naruby“, obydlený nebezpečnými netvory. Ze španělského originálu s přihlédnutím k rukopisným úpravám autora přeložil, poznámkami a doslovem opatřil Vít Urban, verše v textu přeložil Jan Schejbal. Na obálce použita fotografie Ivana Doležala a na vazbě kresby Vladimíra Tesaře.
Román venezuelského prozaika rozvíjí na zastřeném pozadí venezuelské historie první poloviny 20. století příběh statkáře, který uchvátil moc ve státě a se zdáním ústavnosti řídí v pozadí stát jako vlastní farmu a vnucuje společnosti pravidla své kořistnické morálky. Doslov napsal Vít Urban.