Kniha je určena pro učitele, lektory a vychovatele, kteří ve spolupráci dětí, dospívajících a dospělých vidí podporu učení, poznávání a optimálního osobnostního a sociálního rozvoje. Kniha se věnuje strategiím, technikách a tomu, co má dělat učitel, aby vše fungovalo. Řekne vám co se očekává od žáků, jak je připravit a vést k optimálnímu učení prostřednictvím spolupráce se spolužáky.
Kniha se věnuje těm nejpraktičtějším věcem v tématu spolupráce a učení. Strategiím, technikám, tomu, co má dělat učitel, aby vše fungovalo, co se očekává od žáků, jak je připravovat a vést k optimálnímu učení prostřednictvím spolupráce se spolužáky. V neposlední řadě pak řešení obtíží - když se něco zadrhne, nejde tak, jak by si zúčastnění představovali. Že to nepůjde od začátku úplně hladce? Nejspíš skutečně ne. Přechod od vyučování, kde učení stálo především na předávání poznatků od učitele k žákovi, ke způsobům, kde jsou si v učení nápomocni žáci sami, je během na delší trať - pro učitele i jejich svěřence. Knížka ukazuje možnosti, jak je v tomto běhu podporovat zkušeností jiných učitelů a poznáním lidí, kteří zasvětili tématu spolupráce kus svého badatelského života. Právě oni tvrdí, že vše jde hladčeji a učitel má více svobody ve svém výukovém stylu, pokud porozumí podstatě věci. Knížka tedy - kromě návodů - poskytuje i vysvětlení této podstaty - proč potřebujeme právě kooperaci ve vyučování a na jakých základech funguje.
Zájem o kooperativní formy práce ve škole znamená vlastně snahu o využití podmínek, za nichž se děti nejlépe učí v přirozených situacích. Pokud je dětem umožněno pracovat kooperativně, projeví se to ve vyšší úrovni učení, myšlení i řeči, ve vyšší míře samostatnosti a nezávislosti na vzorech, ve vyšším sebevědomí i sebedůvěře.
2., rozšířené a aktualizované vydání Základní učební text Pedagogika pro učitele je nepostradatelný pro všechny studenty pedagogických oborů na pedagogických, filozofických, přírodovědeckých fakultách a na ČVUT v jejich praktické vzdělávací činnosti s důrazem na současné pedagogické ideje, trendy i vědění. Bude jim napomáhat být reflektujícími praktiky, jakmile vstoupí do vyučovacího procesu. Kniha totiž reaguje na aktuální potřeby i dílčí podněty, které se projevují v profesní přípravě učitele – ať již na fakultách, nebo v přímé školské praxi. Druhé vydání bylo rozšířeno a aktualizováno, doplněno o nová témata, která přináší doba, jako je například spolupráce rodiny a školy, etická a multikulturní výchova apod. Tým autorů koncipoval tento text jako výkladový – jako základ pro další studium, práci v seminářích, případně pro vzdělávání ve školních kolektivech.
Cílem monografie je prezentovat téma rovných vzdělávacích příležitostí a kvality vzdělávání jako vysoce důležitou problematiku při transformaci české školy. Monografie se zaměřuje primárně na základní vzdělávání, především v nižším sekundárním stupni. Zvýrazněn je hlavně rozpor základních tendencí ve vzdělávání a stavu řešení problematiky žákovské diverzity, individuálních vzdělávacích potřeb ve vztahu k pojetí výuky, reality diferenciačních a selektivních opatření ve škole. Monografie má těžiště v pedagogickém teoretickém i empirickém výzkumu, s propojením na přístupy sociologie vzdělání a pedagogické psychologie.
Mladí lidé opouštějící současnou školu by si z ní měli odnést především schopnosti a chuť se trvale učit. Jak toho dosáhnout ve školní výuce? Odpovědí na položenou otázku je tato publikace. Ve svých východiscích se opírá jak o empirické výzkumy, tak sdílená odborná přesvědčení. Autoři nabízejí strukturované nahlížení na školní výuku skrze situace, které napomáhají rozvoji kompetence k učení. Tyto situace jsou v publikaci charakterizovány. Na jejich základě byl navržen pozorovací arch. Ten byl výzkumně prověřen a je doložena jeho vysoká spolehlivost v rukou zaškolených a zacvičených pozorovatelů. Představená metoda pedagogického empirického výzkumu může sloužit těm, kteří do strategie výzkumného bádání zařazují pozorování výuky a tematicky se orientují na kompetenci k učení. Publikace může být přínosná i pro učitele. Obsahuje relativně konkrétní popis "ideální" výuky a tím dává učitelům inspirační zdroje pro orientaci vlastní výuky. Může být využita i pro přípravu učitelů či v jejich dalším vzdělávání.
Pedagogické pohledy na používání diferenciace, individualizace a kooperace ve vyučování.
Kniha Učitelé učitelů je věnována kvalitativnímu zkoumání pojetí profese vysokoškolských učitelů připravujících budoucí učitele ZŠ a SŠ a jejich kariérních příběhů a akademických drah. A to s hlavním zaměřením na akademiky věnující se výuce pedagogiky, psychologie a oborových didaktik. Je složena z teoretických studií a z řady různě rozsáhlých výzkumných sond sledujících výše uvedená zaměření. Respondenty byli vysokoškolští pedagogové, ale též jejich studenti aktuální i bývalí. Při výzkumu byly využity zejména rozhovory, dále pozorování i metody typu volné psaní strukturované základními otázkami. Zaměření sond a jejich výsledky se ubírají různými směry. Kromě vážných zamyšlení nad (i společenskými) hodnotami profese učitele učitelů a jejími potenciály pro změnu věcí se sondy dotýkají i velmi osobních profesních zájmů, radostí a strastí, hledání sebe samého v této roli či kritiky akademických poměrů. Klíčová témata procházející zjištěními jsou „hledání optimálního modelu vlastní pedagogické práce“, „řešení (nikdy nekončícího) problému ve vztahu teorie a praxe v učitelském vzdělání“ a též „vztah vědy, výzkumu a současně praktického učitelského úkolu při přípravě budoucích kantorů“.
