Anna Tkáčová Orden de los libros

Po ohromném úspěchu knihy Řím jsem já pokračuje sága o Iuliu Caesarovi, vyprávěná tak, jak to umí jen Santiago Posteguillo. Mare Internum, rok 75 př. n. l. Obchodní loď pluje směrem k ostrovu Rhodos. Na palubě je iulius Caesar, doprovázený pouze svým věrným Labienem. Donucen svými nepřáteli opustit Řím, míří na setkání s mistrem Apolloniem, aby se naučil umění řečnictví. Po návratu plánuje rozpoutat nelítostný boj o vstup do Senátu, kde se postaví obávanému Ciceronovi. Tak začíná druhý díl ságy věnované Iuliu Caesarovi od Santiaga Posteguilla. V knize Proklatý Řím už spatříme legendárního vojevůdce v plné síle jeho politického a vojenského talentu, připraveného překonat jakoukoli překážku na své nezadržitelně cestě k moci. Je to strhující příběh bez oddechu, jehož součástí jsou pirátské útoky, střetnutí se Spartakem při povstání otroků, i velkolepé bitvy, v nichž čtenář ucítí pach krve a uslyší řinčení mečů.

A Iulia vyzvala bohy na souboj je druhým a závěrečným dílem Posteguillovy série o římské císařovně Iulii Domně, která ve světě zaujala více než čtyři miliony čtenářů. Udržet se na vrcholu je mnohem složitější než vrcholu dosáhnout. Iulii se sice podařilo stát se římskou císařovnou, vinou zrady a rodinných svárů ale může všechno přijít vniveč. Aby toho nebylo málo, lékař Galénos Iulii diagnostikuje to, čemu se řecky říká karkinos a v latině Římané nemoc nazývají cancer, rakovina. Krutý střet mezi jejími dvěma syny vede Iuliinu dynastii do záhuby. Kdokoli jiný by se při fyzické i morální bolesti, kterou trpí, vzdal. Pohromy se kupí jedna za druhou, až má Iulia pocit, jako by bojovala proti samotným bohům. Příběh lásky silnější než smrt a vášně schopné překonat všechny myslitelné zkoušky vede i uprostřed chaosu Iulii k vykoupení. Nic není ztraceno. Souboj o moc nad impériem pokračuje.

Dvakrát jedinečná Eleny Poniatowské přináší vnitřní drama výjimečné ženy, které se odehrává na pozadí historického a kulturního kvasu Mexika i Evropy před druhou světovou válkou i po ní: Maríi Guadalupe Marínové Preciadové známé jako Lupe Marínová (1895–1983).

"192 d.C. Varios hombres luchan por un imperio, pero Julia, hija de reyes, madre de césares y esposa de emperador, piensa en algo más grande: una dinastía. Roma está bajo el control de Cómodo, un emperador loco. El Senado se conjura para terminar con el tirano y los gobernadores militares más poderosos podrían dar un golpe de Estado. Albino es Britania, Severo en el Danubio o Nigro en Siria. Cómodo retiene a su esposa para evitar su rebelión y Julia, la mujer de Severo, se convierte así en rehén. De pronto, Roma arde. Un incendio asola la ciudad. ¿Es un desastre o una oportunidad? Cinco hombres se disponen a luchar a muerte por el poder. Creen que la partida está a punto de empezar. Pero para Julia la partida está a punto de empezar. Sabe que solo una mujer puede forjar una dinastía."-- Dust jacket

Esej z roku 1995, v níž autor rekapituluje nejen šest let svého pobytu v Indii v roli mexického velvyslance (1962–1968), ale také zážitky a setkávání s indickou kulturou při několika cestách před vykonáváním této funkce i po jejím ukončení. Pobyty v Indii zanechaly v Octaviu Pazovi hluboké stopy a ovlivnily nejen jeho básnickou tvorbu, ale také nahlížení na kulturu, umění, politiku a filosofii. Své osobní prožitky člověka patřícího do západního kulturního okruhu při setkávání s touto východní kulturou zpracoval v knize Indické odlesky, v jednom z posledních děl, které napsal. Esej nejen rozšiřuje naše znalosti o tak odlišné realitě, jako je ta indická v porovnání s tou západní, ale nutí nás rovněž nahlížet na plodné rozpory (někdy i soulad) mezi naším viděním světa a tím orientálním, nutí čtenáře hledat analogie na jedné straně, na straně druhé kontrasty. Octavio Paz v textu na mnoha místech srovnává mexickou a indickou společnost, upozorňuje na to, co je oběma kulturám společného a v čem se liší. Čtení eseje narušuje naše rutinní smýšlení o světě a nebyl by to Octavio Paz, kdyby v knize nevedl dialog s námi samými jako lidskými bytostmi.

Quién escribió las obras de Shakespeare? Qué libro perseguía el KGB? Qué novela ocultó Hitler? Quién pensó en el orden alfabético para organizar los libros? Qué autor burló al índice de libros prohibidos de la Inquisición? Estos y otros enigmas literarios encuentran respuesta en las páginas de La noche en que Frankenstein leyó el Quijote, un viaje en el tiempo por la historia de la literatura universal de la mano de Santiago Posteguillo, uno de los novelistas históricos más reconocidos por la crítica y el público de los últimos años. Y un profesor de literaturapoco convencional

Čtvrtý svazek Borgesových spisů zahrnuje dvě sbírky raných esejů z třicátých let 20. století. Texty knihy Evaristo Carriego jsou věnovány ryze argentinským tématům, zejména starému Buenos Aires a jeho předměstí s poetikou tanga, soubojů na nože a jezdců, kteří mizí v pampě. Sbírka Diskuse pak přináší další základní témata Borgesova díla, mezi něž patří úvahy o čase a nekonečnu, ale především o knihách a literatuře.

Příběh se odehrává v Mexiku v roce 2012, kdy se očekává konec světa podle mayských kalendářů. Španělský novinář Richard Cappa, pracující pro CNN, přijíždí pokrýt návštěvu prezidenta Obamy a náhodou se stává svědkem hrůzostrašné scény v jedné z pyramid v Teotihuacánu. Zda jde o rituální vraždu nebo filmové natáčení, zůstává nejasné. Cappa se dostává do víru intrik, únosů a vražd, které využívají krvavé předhispánské tradice. Kdo za tím vším stojí? Sadisté, bezskrupulózní magnáti nebo potomci Mayů, kteří se snaží krvavými oběťmi odvrátit předpovězený konec světa? Richard se nevzdává a s pomocí mexické archeoložky Rosy a novináře Fernanda se snaží odhalit pravdu. Autor, milovník Mexika, čtenářům přibližuje tuto zemi s jejími kontrasty – moderními městy, zaostalým venkovem a nebezpečnými oblastmi jako Ciudad Juárez. Ukazuje realitu, kde lidský život nemá cenu a kde existuje i kostel zasvěcený Svaté Matce Smrti.

Unikátní publikace představuje nejničivější katastrofy, jimiž bylo lidstvo postiženo následkem zemských dějů. Zemětřesení, sopky hurikány, tsunami, ničivé záplavy atd. vytvářejí široký vějíř katastrof, v nichž se nadvláda přírody snoubí s lidskou tragédií a neštěstím, neboť vůči podobným projevům planety zmůže člověk jen málo nebo zhola nic.

Jméno Gustava Klimta dokonale reprezentuje umění období fin-de-siècle a je úzce spjato s Vídní přelomu 19. a 20. století. Jak je patrné i z reprodukcí děl v této knize, v Klimtově díle se odrážejí prvky symbolismu a byzantského umění a vytvářejí charakteristický podtón jeho secesního stylu. Ty nejkrásnější a nejznámější obrazy kniha představuje v chronologickém sledu spolu s úvody popisujícími jednotlivé etapy umělcova života.