Naděžda Slabihoudová Orden de los libros (cronológico)

Dvě Dostojevského satiricko-dramatické novely.

Estonská, litevská a lotyšská literatura. Druhé, opravené a doplněné vydání přináší po úvodních statích zasvěcených jednotlivým národním literaturám – estonské (Naděžda Slabihoudová), litevské (Alena Vlčková) a lotyšské (Pavel Štoll) – abecedně řazená hesla ze všech pobaltských literatur, především autorů od nejstarších dob po současnost, ale i anonymních děl (Kalevipoeg – Syn Kalevův), specifických žánrů (Litevské dainy) a nezapomíná ani na menšinovou literaturu (Litevská polská literatura aj.); součástí knihy je i přehled autorů podle národností a základní literatura.

Tells the story of a childhood dominated by her stepfather, Efimov, a failed musician who believes he is a neglected genius. The young girl is strangely drawn to this drunken ruin of a man, who exploits her and drives the family to poverty. But when she is rescued by an aristocratic family, the abuse against Netochka's delicate psyche continues.

Un maquinista de tren llamado Lucas vive junto a su locomotora Emma en Lummerland en un país extraordinariamente pequeño (que además es una isla), ya que en él conviven un rey llamado Alfonso Doce-menos-cuarto, un hombre llamado Manga que siempre está paseando con un sombrero hongo en la cabeza y un paraguas cerrado bajo el brazo, así como una mujer grande y gorda con las mejillas rojas como una manzana llamada señora Quée. Todas estas personas viven en este país que, dice Ende, es más o menos el doble de grande que nuestra vivienda y está ocupado en su mayor parte por una montaña con dos picos, uno alto y el otro más bajo. De repente un día llega un gran paquete en un barco correo con una dirección muy extraña y al abrirlo aparece un niño, un niño negro al que ponen por nombre Jim. Con el tiempo Jim se va haciendo mayor y, claro, ¡¡el país es muy pequeño! Vaya problema para el rey, que llama a Lucas y le dice que tendrán que desprenderse de Emma, la locomotora. El maquinista cabizbajo se retira y decide que si tiene que irse ella ál también lo hará. Para Jim su mejor amigo es Lucas y no quiere dejarle, por lo que resuelto le dice que él también se va con ellos. A partir de este momento estos tres personajes, Jim Boton, Lucas el maquinista, y la locomotora Emma empiezan a vivir las más extraordinarias aventuras.

Dobrodružství tří pohádkových postaviček, které už čtenáři znají z knihy Mecháček a jeho kamarádi.

Novinář Artur Janno přijíždí na ostrov Minor a prožívá tam rok plný napětí, dobrodružství a také... ale to už říká sám název knihy.

Gailit popisuje velmi syrově až naturalisticky venkovské prostředí na jednom nejmenovaném estonském ostrově. Tam žije malá komunita lovců tuleňů, kteří celý rok tvrdě bojují s přírodou o obživu a především pak s mořem, které pro ně znamená život a často i smrt. Kniha začíná námluvami jednoho z ostrovanů k mladé dívce na pevnině, která se mu poddá a díky ní (a dále ještě díky místní zdravotní sestře, která sem utekla a dceře pastora, jež touží poznávat svět, neboť to už zažila a tak se jí zdá ostrov jako malé primitivní vězení) dochází k menším konfrontacím mezi názory a zvyky ostrovanů vůči názorům „tam z venku“.

Kniha vypráví příběh dcery pirátského kapitána Daniela řečeného Olovo. Jednoho dne se jí podaří zachránit v moři trosečníka jménem Hassan, který umí léčit lidi pomocí tenkých jehel.

Tři portréty žen, tři pohnuté osudy, jejichž společným jmenovatelem je láska - nešťastná a nerovná (Kalvárie), naplněná ale tragická (Bojovnice), vášnivá a sebezničující (Lady Macbeth z Mcenského újezdu). Poslední dílo se stalo námětem slavné opery D. D. Šostakoviče, uváděné i pod názvem Kateřina Izmajlovová.

Kriminálně psychologický román o vraždě mladého chlapce a o jeho vrahovi.

Román o životě jedné rodiny naturalizovaných německých přistěhovalců v šedesátých letech 19. století na peterburském Vasiljevském ostrově.

"El hombre debe basar su felicidad mediante el sufrimiento: es la ley de la tierra". Esta frase simplifica el pensamiento y la obra de Fiodor Dostoievski, donde retrata el dolor con una sensibilidad extrema. Las noches blancas excitan extrañamente a los espíritus, el insólito fenómeno de la luz nocturna pone e los ánimos de los petersburgueses desacostumbradas fantasías, percepciones y sentimientos inusuales. De ahí que nunca lleguemos a saber completamente si el amor que se le revela al protagonista dostoievskiano no es en realidad más que un sueño, una fantasía de comienzo de verano. La tensión de sus historias y a habilidad de Dostoievski para atraer a los lectores hasta el último momento, son características comunes de todas su novelas. Esto sucede en la desdichada historia de Niétoschka Nezvánova, que aunque se empeñe, no le es fácil hallar la felicidad. O en el relato de un hombre acompañado únicamente por la soledad, con la ilusión de enamorarse y que ve la esporádica posibilidad de hallar en las calles de San Petersburgo, el amor de su vida.

Výbor z povídek, jež Ivanov psal od 20. let až do smrti, některé povídky tohoto souboru byly vydány až po autorově smrti v roce 1963. V ivanovovských moderně pojatých mýtech má čtenář příležitost k zamyšlení nad základními problémy lidského života: témata lásky, smrti, tvorby a zklamání jsou ztvárněny odlehčeným, ironickým, někdy dokonce úsměvným způsobem, typickým pro spisovatele, jehož dílo znova a znova překvapuje čtenáře svou hloubkou.

Autorka sestavila soubor šesti milostných novel klasiků ruské literatury.

Kniha se odehrává za války. Dvě chlapecké party - Timurova a Kvakinova, mezi sebou svádí boj o prvenství. Timurova parta pomáhá tajně rodinám, jejichž muži jsou na frontě nebo dokonce ve válce zemřeli. Nosí dříví, vodu. Proti nim stojí Kvakinova parta, která bez ohledu na vojenské zásluhykrade ve všech zahradách jablka a tropí další škody. Po ultimátu, kterého Kvakinovci nevužijí, dojde k boji.

Poslední práce spisovatele je líčením jeho cesty po východní Sibiři.

Osobitým stylem vyprávěné příběhy prostého ruského člověka, který ve svém životě mnoho viděl a zažil, poskytují zajímavý obraz poměrů v carském Rusku. Autor, známý ruský spisovatel 19. stol., ztělesnil v postavě vypravěče všechny typické kladné rysy ruské národní povahy.

Ti, kteří ještě nečetli Dvanáct křesel, by asi neměli číst ani anotaci ke Zlatému teleti. Na druhou stranu se možná zas tak moc nestane, protože jak Dvanáct křesel, tak Zlaté tele je možné číst mnohokrát. Tedy vědět, jak to s Ostapem Benderem v jednom i druhém románu dopadne, a přesto se znovu a znovu bavit při každé jednotlivé větě.

Long recognised as a timeless comic masterpiece-it inspired a Mel Brooks film a half century after its publication-The Twelve Chairs appears now in a lively new translation by Anne O. Fisher. Fisher, the most gifted interpreter of Ilf and Petrov in the English language, balances fidelity to the text and the authors' characteristic, deeply resonant humour.

Humoristický román z 20. let 20. století spojuje vtip se společenskou satirou a kritizuje veškeré negativní jevy při budování porevolučního sovětského státu. Autoři se vysmívají příživníkům, spekulantům a podvodníkům na příběhu nepatrného úředníčka, kterému se podařilo různýmimachinacemi nahromadit několik miliónů rublů. Svoje peníze však nemůže ani utratit, ani ukrýt před různými parazity. Úředníkovo tajemství odhalí skupina organizovaných vyděračů a pod vedením geniálního dobrodruha Ostapa Bendera ho o peníze připraví. Ani těmto lidem však peníze nejsou nic platné, protože se ocitli ve společnosti, ve které nemají naději na přežití.

Román je svědectvím rozkladu ruského měšťáctví. Autor se podíval na dno duše svého hrdiny a na jeho osudu ukázal, jak kapitalismus dovede ubíjet člověka.

2. kniha obs. povídky: Můj život, Pečeněg, Člověk ve futrále, Angrešt, Případ z praxe, U známých, Dušinka, V služební věci, V roklině a Nevěsta (posl. povídka Čechovova), a dramata: Racek (přel. B. Mathesius ), Tři sestry (Lad. Fikar) a Višňový sad (B. Mathesius ). O významu Čechovovy tvorby řekl překrásně M. Gorkij: "Umře-li Čechov, umře jeden z nejlepších přátel Ruska, přítel moudrý, nezaujatý, pravdivý, přítel milující, strádající s ním ve všem. Celé Rusko se zachvěje bolestí a dlouho na něho nezapomene. Dlouho se bude učiti chápat život z jeho spisů osvětlených smutným úsměvem milujícího srdce. Bude se učit z jeho povídek, pronikajících hluboko do života, naplněných moudrým, nestranným soucitem k lidem, ne útrpností, ale soucitem moudrého a citlivého člověka, který všechno chápal."