Aloys Skoumal Orden de los libros

Kniha představuje průřez literárním dílem Aloyse Skoumala (1904-1988) od jeho raných vyznání z dvacátých let po literárněhistorický esej a rukopisné aforismy ze sedmdesátých let. Obsahuje epigramy, verše, deníkové záznamy, proslov na 1. sjezdu českých spisovatelů a různé výklady osobností literatury a kulturněhistorického prostoru. Textový materiál je rozdělen do dvou celků. První část zahrnuje literárněhistorické a kritické texty, většinou doslovy a jubilejní medailony. Druhá část ukazuje Skoumala jako spisovatele - epigramatika, satirika a glosátora, přičemž jejím jádrem je nikdy nepublikovaná sbírka Budiždán, která shrnuje více než tři desetiletí jeho aforismů. Tato část je tematicky spojena se Skoumalovým deníkem z let 1955-1956, jenž odhaluje zákulisí české literatury a kultury a ukazuje jeho specifickou metodu tvoření založenou na ironizujícím hněvu. Závěr knihy přináší dvě básnické vstupy, zahrnující přírodní lyriku z východočeské Budislavi a skladbu pro děti z téhož kraje. Editorka Dagmar Blümlová se osobností Skoumala zabývá téměř třicet let a napsala o něm monografii.

Kniha představuje dvě neznámé, dosud nepublikované řady korespondence tří významných představitelů české kultury. Čerpá výhradně z archivních zdrojů. Dvě třetiny editovaných čísel (133) zaujímá vzájemná korespondence Aloyse Skoumala (37) a Jana Čepa (96). Vzájemná korespondence Aloyse Skoumala s Františkem Halasem obsahuje 47 listů. Spojovacím článkem edice je Aloys Skoumal. Z korespondence jasně vyplývá, že jeho činnost ve třicátých a čtyřicátých letech měla mnohem širší akční rádius, než je zafixovaná představa překladatele. Jeho schopnost iniciovat, pobízet a organizovat působila jak v osobních rovinách, tak v směřování institucí, v nichž působil. Edičně knihu připravila a zevrubnými komentáři opatřila Dagmar Blümlová.

Dvojjazyčné, anglicko-české vydání díla klasika světové literatury určené pro středně pokročilé zájemce o angličtinu.

Dílo popisuje utváření osobnosti mladého člověka na přelomu století v Irsku, proces krystalizace jeho životního poslání. Štěpán Dedalus, hrdina se silnými autobiografickými rysy, se v průběhu dospívání vymaňuje z područí tří základních vlivů svého dětství - rodiny, náboženství a vlasti - a propracovává se k poznání vlastního údělu umělce. Při desetileté práci na Portrétu si Joyce vytvářel a ověřoval experimentální techniku tvorby, kterou rozvinul ve svém vrcholném díle Odysseus.

Pěšinka pro podivíny je prvním knižním výborem z esejistického díla Aloyse Skoumala (1904–1988), jednoho z nejvýznamnějších českých překladatelů (stačí zmínit jeho převody Swiftova Gullivera, Sternova Tristrama Shandyho či Joyceova Odyssea). Aloys Skoumal ovšem působil také jako literární a divadelní kritik, recenzent, komentátor veřejného života a teoretik překladu – a právě tyto polohy jeho psaní představuje přítomný výbor. Tematické i časové rozpětí statí je přitom velmi široké. Vedle bojovně laděných, polemických statí z první republiky, věnovaných katolické literatuře, tu nalezneme stati z 50. či 60. let o anglické, irské či americké literatuře, které patří k tomu nejlepšímu, co česká anglistika vyprodukovala. K vydání připravila a doslov napsala Eva Beníšková.

Alenka v říši divů je dílo anglického matematika a logika Lewise Carrolla, který ji údajně napsal pro malou holčičku Alici Liddellovou. Dílu se dostalo vědecké interpretace a bylo označeno za mimořádné. Sama hlavní postava, neustále ohromená Alenka v bezděčných reakcích na imaginativní svět plný podivuhodných věcí a událostí, Carrollův um logicky svázat absurdum světa v celé šíři a líčená přirozenost i znalost dětského chování, zaručili dílu světové uznání a přerod v klasiku.

Mientras fuera nieva, Alicia juega al ajedrez con su gatita Kiti y medita sobre cómo será el mundo al otro lado del espejo colgado en la pared de su salón. Se sorprenderá al comprobar que puede atravesarlo. De ese lado le espera otra partida de ajedrez. Esta vez jugará con sus propias reglas: allí las flores hablan, los unicornios pelean con leones, el tiempo avanza en sentido contrario Todo es posible en el mundo al revés

Výběr z epigramů a aforismů Aloyse Skoumala (1904–1988), překladatele a znovuobjeveného satirika a glosátora české i anglické společnosti 50. a 60. let dvacátého století. Edici doplňují komentáře a citáty o autorovi. Z oddílu Kupletů, neboli Katonských dvojverší: „Literární luh i háj je pokryt/ bujnou vegetací mediokrit.//“ „Omalovánky a leporela,/ dále naše próza nedospěla.//“

Povídky rakouského spisovatele Hofmannsthala mají tajemnou až snivou atmosféru. Vytvářejí dojem, že autor jen zaznamenává úsek života osoby tak, jak byl zažit. Postavy procházejí poměrně složitým vývojem na malém prostoru, jaký povídka poskytuje. Žijí bohatým vnitřním životem. Někdy jakoby postava překvapivě zemřela vprostřed rozvyprávěného a vlastně nedořešeného příběhu (Pohádka 672. noci). Jindy je příběh rozetnut překvapivou událostí (Lucidor). Často se však vyprávění zbytečně rozbíhá do slepých uliček a odvádí pozornost přílišnou popisností (Andreas – střední část). Jindy je děj hektický, plný rychlých střihů, až může čtenář snadno ztrácet nit (Andreas – poslední část).

El corazón de las tinieblas es una de las novelas más estremecedoras de todos los tiempos. A través de la descripción de la larga travesía de Marlow por el río Congo en pos del enigmático señor Kurtz, Conrad nos descubre los horrores que, en nombre de la civilización, han ido perpetrando los colonizadores belgas. Publicada en 1902, esta novela trasciende la circunstancia histórica y social para convertirse en una exploración de las raíces de lo humano, las catacumbas del ser donde anida una vocación de irracionalidad destructiva que el progreso y la civilización consiguen atenuar pero nunca erradicar. Así, en El corazón de las tinieblas hay aventuras, caníbales, selva virgen, hechiceros, flechas y fusiles; pero nada comparable con la llegada ante el rostro desnudo del verdadero espanto. Con esta nueva traducción de Mercedes Rosúa, todos los lectores nos adentraremos en las oscuras tinieblas y gritaremos “¡El horror! ¡El horror!”.