Filip Vostal explores the evolving concept of academic time, focusing on the cultural and structural pressures that drive a 'will to accelerate' in knowledge production. He analyzes how this urgency impacts academic practices and the broader implications for the pursuit of knowledge in contemporary society.
"The era of a 'slow-paced' academia characterized by leisurely tempos of research and pedagogy has gone. Academia is now an intensely social site, and the boundaries between capitalist dynamics and academic life have become blurred. Academic workloads are increasing as academics have to deal with an ever-growing number of tasks, information, obligations, texts, procedures and connections. Yet the time available for carrying out these activities remains relatively constant, and even seems to be decreasing. Simultaneously, the 'will to accelerate' has emerged as a significant cultural and structural force in knowledge production, propelled by competitiveness and the drive for excellence. Filip Vostal examines the changing character of academic time, and questions the nature of this acceleration. Without challenging its negative implications, Vostal argues that we cannot fully understand this phenomenon unless we scrutinize its positive dimensions, and ask why people opt for acceleration, and how and why the compulsion to accelerate features in higher education policy discourse. "--
Kolektivní monografie je věnována vztahu médií a temporality s důrazem na proměny chápání a zkušenosti času způsobené nástupem tzv. nových médií. Tomáš Dvořák v úvodní kapitole sleduje historický vývoj kulturních technik synchronizace od kolektivního chápání času po současný stav "znepokojené pohotovosti", který zažíváme v nepřetržité interakci s elektronickými médii. V návazné studii se Marek Šebeš zabývá televizním zpravodajstvím, které chápe jako svébytnou sociotemporální institucí, která se podílí na strukturaci a organizaci času ve společnosti. Irena Reifová pak popisuje proměnu diváctví s nástupem digitalizovaných televizních pořadů s důrazem na internetové seriály a diváckou participaci. Další rovině participativního užívání médií se věnuje Radim Hladík při rozboru sociálních praktik hudební northernsoulové subkultury. Filip Vostal nahlíží akceleraci času ve společnosti perspektivou fenoménu vysokorychlostního obchodování na světových burzách. Monografii zakončuje Václav Janoščík, který propojuje motivy a inspirace ze současného umění, sci-fi a filozofie ve snaze zachytit něco z budoucnosti, kterou nám přibližují.
Kniha nabízí nové přístupy, které vycházejí z kritické teorie, sociálních studií technologií a sociologie času. Základním argumentem linoucím se všemi kapitolami, je tvrzení, že o společnosti nelze uvažovat jako o purifikované entitě, neboť je čím dál složitější oddělit to, kde končí společnost a člověk a začíná příroda, technologie, systémy, které si člověk vytvořil a jakým způsobem na sebe tyto entity a aktéři vzájemně působí. Kniha rozebírá fenomény post-pravdy/faktů, konspiračních teorií/hnutí a strategické ignorance a předloží vybrané současné argumenty, které tyto proliferující jevy originálně analyzují. Každý z nás, každý den, sociálně teoretizuje, aniž by si toho třeba byl vědom.