Gulyabani
Satirischer Roman
Hüseyin Rahmi Gürpınar fue un escritor turco cuya obra se caracteriza por una aguda observación social y una mirada satírica sobre los estilos de vida de su época. Sus narrativas exploran frecuentemente el choque entre tradición y modernidad, exponiendo la hipocresía y los prejuicios con ingenio y compasión. Gürpınar elabora magistralmente personajes y sus motivaciones, ofreciendo a los lectores una ventana cautivadora a la sociedad turca de principios de siglo. Su estilo único y su profundidad temática lo establecen como una voz significativa en la literatura turca.



Satirischer Roman
Hüseyin Rahmi Gürpınar yaptığı gözlemlerden faydalandığı gibi hayalî olaylar ve kahramanlar da icat eden bir yazarımızdır. Batıl inanç konusunu ele aldığı Gulyabani'de çözülmesi gereken esrarlı bir durum vardır. Özellikle kadınların batıl inançlarından faydalanmak isteyenlerin bir oyunu sonucu gelişen olayların anlatıldığı Gulyabani'de cin ve peri gibi konularda batıl inançlara sahip Muhsin, Çeşmifelek, Ruşen ile hanımefendi başarıyla canlandırılmıştır. Hüseyin Rahmi'nin, romanlarında gittikçe sadeleşen bir dil kullanmasından cesaret alarak ve günümüz okuyucusunun eserin zevkine varmasını sağlamak amacıyla romanın sadeleştirilmiş şekli tercih edilmiştir. Gulyabani'nin korku ve merak unsurunu seven okuyucuların keyif alacakları bir eser olduğunu düşünüyoruz.
Výbor 15 povídek z obsáhlého díla klasika turecké realistické literatury (1864-1944), který, sice na posicích buržoazie, avšak kritizující a bojující proti militaristicko-feudálnímu režimu Osmanské říše, jediný z tureckých spisovatelů zachytil ve svých povídkách, románech, črtách a novelách, v narážkách a jinotajích, humorem a ironií pohotově reagujících na aktuální problémy své doby, svět maloměšťácké turecké společnosti na přelomu 19. a 20. století. V povídkách pojatých do výboru odhaluje zaostalost "vzdělanců" popírajících vše, co není obsaženo v islamu, vysmívá se stálým rodinným rozmíškám, pramenícím ze zastaralého patriarchálního způsobu života, odhaluje nelidskost starých moslemských zvyků a pověr, líčí smutný život propuštěných otrokyň, vidí beznadějný osud nejchudších, protestuje proti válce, humoristicky líčí obzor tureckých žen uzavřených v domácnosti, a líčením vychytralých kněží a zesměšňováním fanatiků a tmářů útočí na sultánskou tyranii. Podle tehdejšího literárního islamského vkusu se spisovatelův sloh vyznačuje květnatostí a vyumělkovaností, přesto je však H.R.G. jediným, kdo do turecké literatury vnesl zároveň hovorovou živou mluvu lidu. (S použitím předmluvy M. Holečkové.)