Jörg-Andreas Weber Orden de los libros

Der Kern unserer Erdkrise liegt in der verheerenden Annahme, dass der Mensch das Maß aller Dinge sei – und der Rest unbelebtes Objekt. Diese Sichtweise wird von aktuellen Denkströmungen herausgefordert. Der Biologe und Philosoph Andreas Weber geht noch einen Schritt weiter und meint: Die Welt zu denken genügt nicht. Vielmehr müssen wir uns als ihr Sein erfahren – als fühlende, handelnde Materie, wie sie auch Flüsse und Wolken, Bäume und Vögel, Pilze und Humus sind. Ausgehend vom ökologischen Imperativ »essbar sein« entwickelt der Autor eine biologische Mystik, in der Geist und Stoff keine Gegensätze bilden, sondern einander durchdringende Qualitäten einer Welt, deren innerstes Begehren es ist, Leben zu schenken.

Andreas Weber (nar. 1967 v Hamburku), mezinárodně uznávaný biolog a filosof, se ve své knize Hmota a touha zabývá ekologií a dává jí nový rozměr. Pojímá ji jako něžné pěstování vztahů, touhu po spojení a vyjadřování těchto tužeb našimi těly. Být naživu je erotický proces – je to neustálá přeměna self prostřednictvím kontaktu s ostatními, přání stále více života.Weber v lásce překvapivě rozpoznává základní princip reality, protože je podnětem k navazování spojení, k vzájemnému mísení, k poetickému spřádání naší existence spolu s existencemi ostatních bytostí. Přehlížení tohoto principu vede ke globální krizi významu, která se projevuje lavinou mizení druhů a v našem přesvědčení, že svět je mrtvý mechanismus ovládaný ekonomickou efektivitou.Hmota a touha je založená na vědeckém pozorování, ale přesto představuje něžnou filosofii určenou pro antropocén, „poetický materialismus“, který zaceluje propast mezi myslí a hmotou. Nakonec Weber zjišťuje, že abychom zachránili život na Zemi – a svoji vlastní smysluplnou existenci jako lidských bytostí –, musíme se naučit milovat.

Andreas Weber v této průkopnické práci ukazuje, že živé bytosti nejsou pouhé biologické stroje, ale stejně jako lidé jsou živými, tvůrčími subjekty poháněné smyslem a výrazem.Navrhuje nový přístup – „poetickou ekologii“ -, která náš druh úzce spojuje s každou bytostí a je základem celé škály lidských zkušeností. Tvrdí, že pocity a emoce zdaleka nejsou pro studium organismů zbytečné, ale že jsou samotným základem života. Rozkol mezi námi a přírodou je pravděpodobně hlavní příčinou většiny ekologických katastrof, které se kolem nás odehrávají. Dokud se nevyrovnáme s hloubkou našeho odcizení, nepochopíme, že to, co se děje přírodě, se děje i nám.Práce ukazuje, že naše spojení s dynamickou sítí vzájemně propojených vztahů na Zemi je základem celé škály lidských zkušeností, dává vzniknout novému ekologickému étosu a ukazuje, že subjektivita a představivost jsou předpokladem biologické existence.

Hier sind die buntesten Tiere der Welt versammelt! Der grüne Frosch, das gelbe Entenküken, der rosa Flamingo ... Knallige Illustrationen, begleitet von witzigen Reimen, zeigen noch viel mehr Farben. Schau doch mal!

Emphasizing the transformative impact of digitalization, the author encourages managers and business leaders to adapt to rapid changes by fostering collaboration within their teams. The book explores necessary shifts in corporate culture and hierarchies to thrive in digital workspaces and evolving value chains. It addresses critical issues such as data management, customer relations, and international collaboration, making it particularly relevant for managers in manufacturing industries and similar sectors.

Haben Sie sich schon einmal Gedanken dazu gemacht, wie Sie im Krankenhaus behandelt werden möchten, wenn Sie nach einem schweren Unfall oder mit einer unheilbaren Krankheit nicht mehr urteilsfähig sind? Wer schwer krank ist, soll seine Behandlung mitbestimmen und seine Werte und Wünsche darin einfliessen lassen können. Ist die betroffene Person plötzlich urteilsunfähig, stehen das Behandlungsteam und die Angehörigen vor schwierigen Entscheidungen. Advance Care Planning (ACP), auf Deutsch etwa >>vorausschauende Behandlungsplanung<<, kann solche Situationen klären und zur Entlastung von allen Betroffenen führen. ACP ist ein Werkzeug für PatientInnen, mit dem die eigenen Erwartungen an die Behandlung eindeutig und verständlich schriftlich formuliert werden können. Im Gespräch mit einer Expertin wird eine Patientenverfügung >>plus<< festgehalten, eine Art erweiterte Patientenverfügung. Dank ihr können das Behandlungsteam und die Angehörigen den mutmasslichen Willen der betroffenen Person genauer umsetzen. Verschiedene Beiträge von ExpertInnen beleuchten das Thema, ein Erlebnisbericht sowie eine Reportage zeigen auf, wie ACP in der Praxis funktioniert. Das Buch richtet sich sowohl an Laien als auch an ÄrztInnen, Pflegefachleute, GeriaterInnen und weitere ExpertInnen aus Gesundheitsberufen. Mit Beiträgen von Tanja Krones, Monika Obrist, Stefan Spycher, Christina Buchser, Isabelle Karzig-Roduner, Theodore Otto-Achenbach, Gabriela Meissner, Barbara Loupatatzis, Sabine Arnold, Andreas Weber, Anna Gerber, Lilian Caprez (Quelle: www.buch.ch)

Ob es um die eigenen Lebensziele geht, um wirtschaftlichen Wettbewerb oder um politisches Handeln: Kompromisslosigkeit gilt weithin als Zeichen der Stärke, als alleiniges Erfolgsrezept. Wer Kompromisse eingeht, gilt dagegen als schwach, als weltfremder Träumer. Auch Biologie und Wirtschaft suggerieren: Der Stärkere siegt. Aber stimmt das? Für den Philosophen und Biologen Andreas Weber sind Kompromisse keineswegs automatisch faul, sondern Grundvoraussetzung für ein gedeihliches Leben aller. Mehr noch: Als Lebewesen haben wir ein natürliches Bedürfnis nach Ausgleich. Kompromisse machen heißt eben nicht, zähneknirschend zweitbeste Lösungen zu akzeptieren, sondern das zu wählen, was mir etwas schenkt, weil ich selbst großzügig bin. So wird die Kunst des Kompromisses zur Lebenskunst, zur Lust daran, diese Welt zu bereichern und miteinander - auf Augenhöhe - ökologisch und politisch zu gestalten.

Současní přední myslitelé z oblasti ekofilosofie a kultury udržitelnosti – David Abram, Derrick Jensen, Freya Mathews, Andreas Weber a Hildegarda Kurt – uvažují o tom, jak by bylo možné naši současnou postindustriální civilizaci, která nás přivedla na samotný práh enviromentálního rozvratu, ekologicky transformovat. Kladou si otázku, jak se od dominujícího vzorce kontroly a ovládání posunout k modu vzájemnosti a synergie se světem. Respektive jak bychom se jako lidská společnost mohli znovu začlenit do přírody; jakými způsoby bychom naše touhy a přání mohli sjednotit s touhami a potřebami biosféry tak, aby podporovaly její další možnou regeneraci a rozkvět a nikoli její ničení. Všichni se přitom shodují v tom, že nejde jen o „udržení“ reality světa tak, jak ji dnes chápeme. Jde o její radikální znovuoživení, o nové porozumění tomu, co je to život a jakou roli v něm hrajeme. O znovuobjevování subjektivity a poetiky mimolidského světa, jinými slovy – o animistický či panpsychistický obrat v udržitelnosti.