Louis Pergaud Libros

Rare book

Francouzský spisovatel Louis Pergaud (1882-1915) napsal Knoflíkovou válku již v roce 1912. Je to bezmála zázračná kniha, protože i sto let po svém vydání se těší oblibě mezi dětmi a dospělými. Urputný letitý souboj mezi partami kluků ze dvou znepřátelených vesnic je popisován vesele i vážně a v lecčems připomíná pokřivený svět dospělých jen s tím rozdílem, že tahle válka naštěstí končí jen utrhanými knoflíky a pořádnou ostudou. V českém prostředí si kniha získala neobyčejnou popularitu v překladu Evy Bezděkové z roku 1968, v roce 1962 byla úspěšně zfilmována v režii Yvese Roberta. Komiks se od knižní předlohy odchyluje, aby autoři mohli využít gejzíru svých nápadů a žertíků i originální komiky kreseb Valérie Vernayové. --------------------------------------------------------------------------------

Gombíková vojna, ktorá sa od roku 1912 dočkala mnohých vydaní a okrem filmového spracovania ju preložili do viacerých jazykov, je dielom svojráznym a ojedinelým nielen v kontexte francúzskej, ale aj svetovej literatúry.Louis Pergaud s galskou otvorenosťou a bez prikrášľovania zachytil sériu dobrodružstiev desať – štrnásťročných chlapcov, epopeju bojov, čo vzbĺknu vždy na jeseň, keď sa začína škola. Autobiografický základ týchto zážitkov je nepochybný. Dedina Longeverne, kde sa dej odohráva, sa v skutočnosti nazýva Landresse. Tu strávil Pergaud časť svojej mladosti.

O carte de un umor delirant despre universul școlarilor. O carte non-conformistă care exploatează virtutile argoului. O adevărată insurecție împotriva ipocriziei. Privită cu ochii elevului, lumea este plină de mistere, plină de amenințări, dar, totodată, deschisă către toate posibilitățile.

Entre les Longeverne, menés par Lebrac, et les Velrans, du village voisin, la guerre est aussi acharnée qu’immémoriale. Mais, le jour où les Velrans surprennent Grangibus et Tigibus dans le bois et les apostrophent d’une insulte jusque-là inconnue des Longeverne, pourtant experts en jurons fleuris, la guerre prend un tour nouveau.

Avant d'écrire sa célèbre Guerre des boutons, Louis Pergaud écrivit ces Histoires de bêtes, qui lui valurent le prix Goncourt en 1910. À leur vérité physiologique et psychologique s'ajoute l'art de choisir les situations, de ménager les péripéties, de nous mettre en présence d'aventures surprenantes, d'utiliser l'observation, l'intuition, le raisonnement, en conteur excellent à évoquer les luttes clandestines des terriers, les drames des sous-bois et des nids, à tisser le réseau de ruses, de feintes et de pièges qu'exigent la poursuite de la proie et la lutte contre l'homme et son chien.

"Jedes Jahr wieder herrscht zu Schulbeginn 'Krieg' zwischen den Jungs zweier benachbarter Dörfer: Sie beschimpfen einander, stellen Fallen und prügeln sich, dass die Fetzen fliegen. Wer einen Gegner besiegt, schneidet ihm als Zeichen der Schande die Knöpfe von der Kleidung. Weil das zu Hause jedes Mal mächtig Ärger gibt, kommt einer der ungestümen Kämpfer auf einen tollen Einfall ...

Qu'est-ce qu'écrire ? C'est traiter le malheur, tel un diamantaire, pour qu'il rayonne. C'est pardonner l'auteur d'un meurtre; excuser, à haute et intelligible voix, l'impardonnable. C'est arrêter un flot de désespoir, d'un geste, mieux qu'un cheval au galop. C'est, le cœur en miettes, sourire à travers des larmes ou tintinnabuler de rires. C'est, tandis qu'on se débat encore en-deçà du chagrin, consoler un innocent. Bref, écrire puise en soi le commun du vécu des autres - que les autres souvent n'expriment pas. Cette notule constitue mon unique contribution à ce numéro II des Carnets. Pourquoi des carnets ? Parce que les œuvres achevées ne révèlent pas toujours toute la vérité d'un auteur. Sans tracé ni suite, quelquefois, les carnets puisent à l'essentiel. L'essentiel, dans une vie, n'est autre que la vie en mille morceaux, insaisissable.