Na základě vlastních vzpomínek i archivních dokumentů vypráví Milena Bartlová o životech svých babiček, Vlasty Mlynářové a Hany Budínové, a matky Rity Klímové v průběhu 20. století. Byly to ženy, které studovaly, pracovaly a veřejně působily. Proto jsou představeny jako hlavní hrdinky, zatímco otcové, manželé a synové jsou v příbězích doprovodnými figurami. Závěrečná kapitola vysvětluje dějiny a význam feminismu v české společnosti a problémy vytrácení aktivních žen z dokumentů a dějin. Také zkoumá, jak rozumět tomu, že všechny tři byly část svých životů členkami komunistické strany.
Publikace je v pořadí 6. svazkem příspěvků z pravidelných sjezdů historiků a historiček umění, pořádaných pod záštitou Uměleckohistorické společnosti.
Téma VI. Sjezdu, který se konal 20. - 21. Září 2018 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze je zde reflektováno v širokém spektru přístupů v pěti tematických celcích:
I. Apologie autora; II. Má každé umělecké dílo svého autora?; III. Umělec, umělecké dílo a "spoluautorství" scény; IV. Osobní narativy a sebestylizace umělců a umělkyň; V. Falzum, fikce, mystifikace, aneb Žert, satira, ironie a hlubší význam. Každému tematickému bloku předchází úvodní studie z pera odborných garantů sekce.
Kniha poprvé představuje na základě rozsáhlého archivního studia a diskurzivní analýzy textů dějiny akademického oboru dějiny a teorie umění v nynějším Česku od konce druhé světové války do počátku normalizace. Specifikum oboru rozkročeného mezi vědou a uměním určuje konkrétní chronologické mezníky i výzkumnou metodu, jež si všímá jak diskurzivní roviny, tak i praxe. Dějiny umění jsou sledovány trojím způsobem: jako biografie významných osobností, jako institucionální dějiny vysokoškolských a muzejních oborových pracovišť a jako dějiny idejí či diskurzů. Pozornost se věnuje specifickým tématům, jako jsou genderový systém oboru, vztah k zahraničí a k německým vyhnancům, vztah k aktuálnímu umění atd. Kniha poskytuje plastický obraz jedné humanitní disciplíny v dynamickém historickém období zahrnujícím třetí republiku a vyrovnávání s válečnými lety, nástup diktatury KSČ a roky stalinismu, poststalinské období a dobu pražského jara. Zároveň je obecnějším příspěvkem ke kulturním dějinám této doby.
Výbor z textů významného britského historika umění, specialisty na italské renesanční umění. Úvodní studie Mileny Bartlové zkoumá přínos Michaela Baxandalla k euroamerickým dějinám umění i jeho oborovou recepci v České republice.
Výjimečná stavba s pohnutou historií a tragickým koncem, legendární dejvický hotel Praha, ožívá v monografii sochaře a publicisty Pavla Karouse a jeho spoluautorů. Kniha na 250 stránkách mapuje vznik, provoz a ostudný zánik této unikátní stavby, kterou navrhli architekti Paroubek, Navrátil, Černý a Sedláček na konci 70. let. Původně určený pro komunistickou elitu, hotel se stal výstavní skříní architektonického a designového umění té doby, paradoxně bez ideologického zabarvení. Osvětlení navrhoval Stanislav Libenský a Pavel Hlava, sochařskou výzdobu Břetislav Benda a Miloš Krátký, nábytek Zbyněk Hřivnáč.
Luxusní pokoje s výhledem na Pražský hrad si užívali přátelé socialismu jako Jásir Arafat a Muammar Kaddáfí. Po pádu režimu sloužil hotel nejen VIP hostům, ale i široké veřejnosti. Na počátku nového tisíciletí byl bohužel zprivatizován a ministerstvo kultury odmítlo přidělit status památky, což vedlo k jeho zániku na příkaz miliardáře Kellnera. Hotel Praha tak představuje nejen příběh unikátní architektury, ale i transformaci české společnosti od reálného socialismu k reálnému kapitalismu. Provokativní obálku navrhl Vladimir 518, grafickou podobu Tereza Hejmová a Terezie Štindlová. Kniha vznikla ve spolupráci s historiky a dokumentaristou Martinem Kohoutem.
Publikace doprovázející výstavu věnovanou výročí narození mistra Jana Husa a sametové revoluce obsahuje kromě katalogu site-specific děl 32 výtvarníků a architektů reagujících na téma pravdy ve své tvorbě také eseje předních českých intelektuálů a jejich pohledu na téma pravdy v našem životě a společnosti: Václava Bělohradského, Ivana Blechy, Petra Fischera, Karla Hvížďaly, Petra Kratochvíla, Patrika Ouředníka, Miroslava Petříčka a Jiřího Přibáně.
Dvacet pět vybraných studií Mileny Bartlové z let 1999–2018 představuje různé možnosti přístupu k interpretaci uměleckých děl českého středověku, renesance i nedávné doby. Autorka je zkoumá jako historické památky, komunikační média i jako čistě výtvarná umělecká díla, všímá si metod uměleckohistorické práce i způsobů zprostředkování umění. Polovina textů dosud vyšla pouze anglicky, jedenáct z nich v zahraničí, některé další v obtížně dostupných publikacích; jeden text je zde publikován poprvé.
Kolektivní monografie navazuje na úspěšný výzkumný a výstavní projekt UMPRUM a Národní galerie Budování státu: reprezentace Československa v umění, architektuře a designu. Autoři a autorky především mladší generace z několika humanitních oborů společně zkoumají proces utváření československé národní a státní identity prostřednictvím kulturních kódů, jakými jsou lidovost, modernita, konzervativismus či národní čistota. K zajímavým tématům patří například návrhy na architektonické řešení pracovních táborů, nebo role zednářů a hnutí za pohřeb žehem v konstrukci československé identity. Závěrečné shrnutí napsal Petr Pithart. Grafika Jan Čumlivski.
Sborník příspěvků z 5. sjezdu historiků umění, který se konal v září 2015 v Olomouci a jenž se věnoval různým aspektům širokého tématu vztahu umění a vědy. Editoři: Rostislav Švácha, Sabina Soušková a Anna Šubrtová.
