En 1938 Sigmund Freud consigue un salvoconducto para huir del régimen nazi y la posibilidad de llevar consigo a algunas personas de su entorno. Escribe una lista de dieciséis nombres, entre ellos están su perro, su cuñada, sus criadas y su médico, pero no sus hermanas. Una de ellas, Adolphine, es la protagonista de esta asombrosa novela sobre la familia Freud, el esplendor artístico y cultural de Viena a comienzos de siglo, y la controvertida época que le tocó en suerte
Ausgeschlossen aus seiner jüdischen Gemeinde, kommt Baruch de Spinoza, radikaler und gefürchteter Philosoph, bei Freunden unter. Er lebt Tür an Tür mit der Frau, die er begehrt und der er sich nicht zu nähern wagt. Voll Unruhe streift er einsam durch Amsterdam und entwickelt unentwegt seine Philosophie, an deren Grund Fragen stehen, die uns alle beschäftigen: Wie erkennen wir Wahrheit, wie entlarven wir Illusionen? Durch die Sinnlichkeit des Körpers? Durch den Verstand? Wie führen wir ein freudvolles Leben? Mehr als 300 Jahre nach dem Tod von Baruch de Spinoza nähert sich Goce Smilevski dem großen Philosophen so behutsam wie unerbittlich und durchdringt dessen Entwurf einer Ethik, seine »Lehre von den Affekten und Leidenschaften«. Durch die Kraft der Vorstellung, die spielerisch und sinnlich die Gedanken- und Lebenswelt Spinozas wieder aufl eben lässt, verschwindet die Zeit, die den Leser und Spinoza trennt. In einem fiktiven Gespräch befragt Smilevski den kompromisslosen Denker der Neuzeit über die Möglichkeit eines gelungenen Lebens und über das Glück. Der Leser wird intimer Begleiter entscheidender Erlebnisse und einsamer Momente, er verfolgt die Zweifel und Überzeugungen Spinozas, seine Vertrautheiten und Zerwürfnisse, Sehnsüchte und Denkkonstrukte.
Nejnovější prozaický text úspěšného makedonského spisovatele Goceho Smilevského Návrat slov není rozsáhlý a nejde o román v klasickém, nýbrž spíše v postmoderním pojetí příběhu. Próza začíná větou: Na počátku mého života byla slova. Poté mladá šestnáctiletá dívka, která se narodila roku 1099, vypráví příběh o svém životě s matkou v malém pokojíku s krejčovskou dílnou na levém břehu Seiny v Paříži. Dívka dostala jméno Heloisa údajně proto, aby co nejvíce znělo jako Helios – Slunce. Když jí bylo osm let, její strýc, v jehož domě bydleli, ji odvedl do kláštera v Notre Dame, aby se vzdělávala v gramatice, rétorice, dialektice, aritmetice, astronomii, hudbě, latině, starořečtině a hebrejštině. Tam se s ní sblížil nejmladší učitel katedrální školy Abelard a dosáhl toho, že mu její strýc dovolil, aby se nastěhoval do jeho domu a mohl dívku učit…
A zde začíná tragický milostný osud Abelarda a Heloise, jeden z nejznámějších a nejdramatičtějších příběhů skutečné lásky všech dob. Smilevského vyprávění je po mnoha stránkách zvláštní, nevšední, nejednou připomíná prózy Umberta Eca. Je proloženo dobře formulovanými dialogy a filozofickými úvahami o životě, svobodě, o smrtelném hříchu, k němuž řadí lhostejnost jako hřích osmý, o vládnutí a moci či rozdělení společnosti.
