Růžena Grebeníčková Orden de los libros (cronológico)

Výbor z celoživotní tvorby literární historičky, kritičky, překladatelky a editorky Růženy Grebeníčkové (1925–1997) přináší práce o písemnictví posledních dvou století. Svazek je rozdělen do pěti oddílů. – V prvním stojí v popředí teoreticko-historické otázky umělecké prózy, jako je vývoj epiky ve 20. století, literatura faktu, triviální literatura nebo historie románu, druhý soustřeďuje práce o románských literaturách, hlavně o francouzském písemnictví od osvícenství po tzv. nový román, třetí je věnován české literatuře od národního obrození do konce 20. století, do čtvrtého jsou zařazeny studie o ruské literatuře zejména 19. století a pátý oddíl zahrnuje eseje o německy psaných dílech od epochy romantismu do poloviny 20. století. Výbor ve svém tematickém uspořádání zároveň vytváří „vnitřní“ monografie o J. Weilovi, N. V. Gogolovi, F. M. Dostojevském, A. P. Čechovovi, H. von Hofmannsthalovi a R. Musilovi. Edici připravenou Michaelem Špiritem doprovází obsáhlá ediční poznámka a anotovaný rejstřík děl a jmenný rejstřík.

Kniha obsahuje třináct studií, které významná literární historička PhDr. Růžena Grebeníčková, CSc., (1925–1997) věnovala dílu Karla Hynka Máchy. Studie vznikaly v letech 1966–1996; první část obsahuje texty, které vyšly v roce 1984 v samidatu, ve druhé části jsou studie publikované v různých sbornících či časopisech. Jak editor knihy píše, přestože studie vznikaly postupně, autorka sledovala dlouhodobější záměr a komponovala je do určitého celku, který představuje základ důkladného komentáře k Máchovu dílu na úrovni, jaké se dostává velkým postavám evropské literatury v jejich zemích.

Naše přední literární teoretička se v této studii z osmdesátých let zabývá tématem těla v evropském myšlení včetně kontextu českého (Tyrš). Silné komparatistické zázemí jí umožňuje na detailu zachytit celek a přecházet mezi jednotlivými díly i historickými epochami, aniž by se musela uchýlit k všeobecnostem.

První část dvousvazkového výboru z díla Růženy Grebeníčkové přináší stati publikované v časopisech, sbornících a knihách jiných autorů jako předmluvy nebo doslovy. Tato část obsahuje dva oddíly. V prvním jsou texty, které spojuje problematika literárních žánrů ve 20. století. Stati jsou řazeny chronologicky. Druhý oddíl přináší texty o české literatuře. Protože autorčin záběr sahá od národního obrození až po nejnovější literaturu, jsou stati řazeny podle časové posloupnosti tématu.

Friedrich Nietzsche (1844–1900) steht ebenbürtig neben Hegel, Marx, Kierkegaard und Schopenhauer. Er ist einer der wenigen großen Denker seiner Jahrhunderts, die ihrer Zeit weit voraus waren. Der geistig Umnachtete hat den wachsenden Ruhm seiner Schriften nicht mehr erlebt; die Saat seiner Gedanken ging erst nach seinem Tod auf – im Bösen wie im Guten.

Je to svou věcností až lehce morbidní vyprávění o osamělé úřednici, která, aby získala muže svého srdce, celkem bez výčitek zabije 4 lidi. Příběh s výraznými prvky černého humoru.

Margarete Buber-Neumann conoció a Milena Jesenská (1896-1944) en el campo de concentración de Ravensbrück, en 1940. En ese infierno sin límites, las dos mujeres vivieron una historia de amistad, valentía y dignidad de la que surgió este libro, escrito a instancias de la propia Milena. En él, la autora desgrana la infancia de Milena en Praga, su agitada adolescencia, sus dos matrimonios, su intensa actividad política, su relación amorosa con Franz Kafka, su carrera como periodista y traductora, su vida clandestina como comunista bajo el terror nazi y, finalmente, su prisión y muerte en el campo de concentración. Antes de morir de agotamiento, Milena había dicho a Margarete: «Sé que al menos tú no me olvidarás, que podré seguir viviendo en ti. Tú les dirás a los demás quién fui, serás mi juez clemente». Y Margarete, a quien estas palabras infundieron el valor de escribir este testimonio de coraje y resistencia frente a la barbarie nazi, cumplió su promesa

K sedmdesátému výročí úmrtí Mileny Jesenské vychází druhé, opravené a doplněné vydání knihy vzpomínek na tuto vynikající českou novinářku, přítelkyni Franze Kafky, levicovou intelektuálku a účastnici protinacistického odboje. Kniha vychází s doslovem Růženy Grebeníčkové. Edičně připravila a komentovala Marie Jirásková, která druhé vydání detailně přehlédla, opravila a doplnila poznámkový aparát. Kniha je rozšířena též o unikátní obrazovou přílohu a jmenný rejstřík.

Román významného představitele švýcarské literatury je inspirovaný jeho rodným krajem a líčí osudy rodiny maloměstského továrníka.

Kniha obsahuje první dvě části autorčiny autobiografické vzpomínkové trilogie Bludiště světa – Pietní vzpomínky (1974) a Severofrancouzské archívy (1977). Doslov napsala Růžena Grebeníčková.

Hořce satirické povídky, v nichž autorka bez skrupulí vyjadřuje pocity emancipované ženy, její nároky na partnerské vztahy i funkci rodiny. Autorka nezapírá, že původním povoláním je matematička. Odtud se odvíjí i její ostré a ironické postřehy o nedostatcích tvůrčí potence a egoistických zájmech, které dominují nad vlastním prospěšným smyslem vědecké práce.

Významný ediční počin Mladé fronty: komplexní zpracování faustovského mýtu v celé jeho historické šíři. Pojednání o tom, jak vznikla pověst o doktoru Faustovi, kdy a za jakých okolností se zrodil mýtus, rozsáhlá kapitola Literární Faust přináší už informace a ukázky ze zpracovánítématu Marlowem, Leasingem a dalšími, jádrem je samozřejmě "nesouměřitelný výtvor" - Goethovo zpracování, jeho interpretace a běh světem. Knihu uzavírá studie Osudy mýtu po Goethovi. Kniha je bohatě ilustrovaná vloženými grafikami Oldřicha Kulhánka, ilustrace v textu vytvořil Jiří Běhounek. Formální zpracování knihy je na výši jejího obsahu.

Sonntag, 28. Juni 1914, 10.45, Sarajevo, Ecke Franz-Joseph-Straße/Appelkai: Mit zwei Pistolenschüssen tötet der 19-jährige Gavrilo Princip den Thronfolger Franz Ferdinand und dessen Frau Sophie. Einen Monat später erklärt Österreich dem Königreich Serbien jenen Krieg, der den Ersten Weltkrieg auslöst. Franz Ferdinand d’Este, Neffe des Kaisers Franz Joseph, war ein Tyrann, scheu und voller Menschenverachtung, der den Tod des Monarchen Franz Joseph herbeisehnte und widersprüchliche Staatspläne entwarf. In diesem biographischen Roman, der nach Erscheinen 1937 sofort verboten wurde, verdammt Ludwig Winder seinen armseligen Helden jedoch nicht, sondern zeigt, wie erstarrt das habsburgische Hofzeremoniell war – eine Wiederentdeckung hundert Jahre nach dem Attentat von Sarajevo.

Jeden z velkých německých románů doby meziválečné, který byl v r. 1933 nacisty spálen, vychází u nás poprvé. Dějištěm je autorův rodný Hannover před první světovou válkou. Na vztahu stárnoucích otců a dospívajících synů ve světěbohatých i chudých zachycuje zdánlivě poklidnou dobu "císařského počasí", jež byla předehrou první světové války.

V autě před nočním barem je nalezen mrtvý muž. Na základě této události autor fabuluje různé příběhy a situace. Objektem vypravěčských rovin je vždy jedinec, který se stylizuje do různých rolí, mění svou identitu jako by vybíral šaty. Právě mnohotvárnost vypravěče, ne děj, je hlavním tématem díla. Doslov: Růžena Grebeníčková

Výbor z raného období tvorby předního maďarského filosofa a estetika. Hlavní částí tohoto výboru je autorova proslulá "Teorie románu", jedna ze základních prací svého oboru. Doplňují ji esej "Metafyzika tragédie" a část studie "K sociologii moderního dramatu", práce zaměřené na problematiku dramatu, dále pak esej "Myšlenky k estetice filmu", ukazující, jak se Lukács jako jeden z prvních estetiků pokoušel vyrovnat s nově vzniklým uměním.

Psychologický, zrůdnost nacismu dokumentující román s okupační tematikou. Weil v něm vyprávěním příběhu malého bankovního úředníka-žida, jedné z nesčetných obětí vyhlazovacích akcí nacistů, vylíčil deformaci duše člověka strachem a složité cesty, jimiž došel k odhodlání mu čelit a přemoci jej volným rozhodnutím o vlastním životě. Doslov napsal Jan Grossman.

Proslulé dílo klasika francouzského realismu kreslí obraz života pařížské buržoazie v polovině 19. století. Na osudu zámožného mladíka, který se vyžívá v milostných tužbách a dobrodružstvích, v romantických snech a diletantských pokusech o osobní uplatnění, je podána kritika měšťáckého životního stylu, jeho pokrytectví a prázdnoty.

Čtyři studie sovětského literárního historika a kritika, jejichž znakem je, že pojednávajíce o dramatickém textu, nevidí ho izolovaně od jeho jevištního provedení, nýbrž naopak v těsné souvislosti s ním. První je věnována Shakespearově tragédii Othello, druhá divadlu Schillerovu, třetíseverskému dramatiku Ibsenovi a čtvrtá inscenaci Dostojevského Idiota ve Velkém dramatickém divadle Maxima Gorkého v Leningradě r. 1958, jež se autorovi stala příležitostí k prověrce, jak Idiot je a jak může být živý. Z autorova rukopisu přel. Věra Jungmannová, Eva Sgallová a Růžena Grebeníčková, která napsala předmluvu.

Výbor z politické poezie V. Huga, která se zřetelně odlišuje od poezie jeho vlast. třídy a vyjadřuje zájmy a tužby národa. Hugo, na krátký čas přidružený k demokratické opozici proti vládnoucím třídám vlasti a přiklánějící se k estetice utopic. socialistů, přihlašuje se r. 1848 na stranu republikán. řádu. V roce 1849 zahajuje I. mezinárodní sjezd přátel míru a r. 1852 po bonapartist. převratu opouští Francii. Ve vyhnanství píše pak své patetické verše, bojující proti reakci. Po téměř 20letém exilu vrací se V.H. do Paříže Komuny - a opět se odlišuje od oficiál. básnických současníků a nemlčí k teroru Versailleských.

Synové světla, později nazvané Na poušti, jsou především první rozsáhlejší prozajickou odpovědí na nové poměry, které přinesla revoluce 1848.

Dílo, které „Engels nazývá posvátnou knihou francouzského dělnictva, může v dnešní chvíli poutat zájem čtenářů z několika důvodů. Je to především názornost, s níž líčí tento utopický román, vyd. r. 1840 ve Francii, obraz příští komunistické společnosti na vybájeném ostrově, a s níž prokresluje její zřízení do všech podrobností a detailů. Mnohé z C. předpovědí zůstávají ještě dnes živé, nezastaraly a ukazují do budoucna, mnohé z jeho dohadů se již uskutečnily a uskutečňují. A je to za druhé historická, dokumentární hodnota C. díla, které výrazně odráží stav komunistických názorů let 30. a 40. ve Francii a přispívá k poznání vývoje socialistického hnutí do vzniku marxistického učení“.