Ilja Grigorjevič Ehrenburg Libros

Reportáže Iľji Grigor'jeviče Erenburga ze španělské občanské války mají velmi daleko k suchopárnému faktografickému zpravodajství, spíše se jedná o fejetóny či črty opírající se o přesný autentický postřeh, rozvinutý však v hluboce emotivně a bojovně zaměřené komentáře, kterými se autor bez výhrad stavěl proti hrozícímu fašismu i postupu západních demokracií, které pod záminkou „nevměšování“ otvíraly Hitlerově rozpínavosti doširoka cestu.

Kto má rád skvelý príbeh vyrozprávaný s jemným humorom istotne siahne po vtipných poviedkach, ktoré zjednocuje fajka. Iľja Erenburg si vybral fajku ako "hrdinku" len preto, aby cez jej osud vyrozprával príbehy ľudí, žijúcich v rozličných kútoch Zeme. So zhovievavým úsmevom sleduje nemožného, rozmaznaného belgického milionára, ktorý nechápe správanie nahých čiernych divochov. A oni zasa nerozumejú jemu. Čitateľ sa skrúca od smiechu, keď číta poviedku o solúnskom starinárovi, hoci starý Žid zomiera a na smrteľnom lôžku udeľuje ponaučenia svojim synom. Pri iných poviedkach sa zasa oko čitateľa zaleskne od slzy súcitu

"Lazik je vůbec ve svém prostředí a národně rasovém zabarvení do jisté míry Švejk: i v něm je onen rys provokace z přitroublé nevinnosti jako ve Švejkovi. Ale zatímco v případě Švejkově si s ní jeho rakouští policejní a vojenští páni vlastně nevědí rady, s Lazikem se vždycky rázněa bez skrupulí zatočí... Ale... Lazik je při vší malosti přece jen plně oprávněným soudcem světa: nese v sobě míru lidskosti, nehynoucí potřeby člověka mít domov zabydlený vzájemnou náklonností, porozuměním, obyčejnou, ale svobodně zvolenou prací..." Takto je v doslovu knihy charakterizován hrdina autorova nejveselejšího románu z dvacátých let, smolař, pánský krejčí židovského původu, který se snaží uplatnit se a nenáročně zařídit podle svých schopností a představ, avšak stále se dostává, a to ať v SSSR, nebo v Evropě dvacátých let, do maléru a stále je bez prostředků.

Antologie představuje ukázky z tvorby dvanácti ruských básníků, které byly vybrány z pozůstalosti českého básníka a překladatele Ladislava Fikara.

Après l'invasion de l'URSS et sur la suggestion d'Albert Einstein, Staline met sur pied un comité chargé de réunir des témoignages sur les atrocités commises par les forces d'occupation nazies à l'encontre de la population juive. Fin 1944, les responsables du comité, I. Ehrenburg et V. Grossman remettent à Staline le manuscrit de ce livre noir, publié seulement en 1980

Verdrängt, vergessen, verschwunden – Ilja Ehrenburgs originellster und persönlichster Roman von 1928. Der kleine jüdische Herrenschneider Lasik Roitschwantz wird vom Lehrmeister Hunger durchs Leben, über Grenzen und Sprachen gewirbelt. Er verliert sein Geschäft und seine Heimat, er beginnt eine Odyssee – als Parteikandidat in Kiew, Kaninchenzüchter in Tula und Schriftsteller in Moskau; er wird zum Affen im Wanderzirkus, zum Filmschauspieler in Berlin und Rabbi in Frankfurt. Aber ob Königsberg, Paris oder London, von einer Hoffnung, einem Hunger, von einem Traum zum nächsten getrieben, wird der arme Ostjude Roitschwantz zum Anpassungskünstler und Enttarnungsgenie – vor allem aber zum ewigen Verlierer, der endlich im gelobten Heiligen Land eintrifft und am heiligsten Feiertag des Jahres neben dem Grab von Jakobs Ehefrau Rahel verhungert. Sprache war der Überlebensstoff des Lasik Roitschwantz, Sprache ist dieses wiederzuentdeckende Buch, ein wunderbares Tohuwabohu explosiver Phantasie.