František Koukolík je lékař, neuropatolog, jenž se zabývá vztahem mozku a chování. Ve své nové knize Já (O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování) se zaměřil na starou a otevřenou otázku – jak a proč mozek tvoří vědomí a jaký je vztah mozku vědomí a sebeuvědomování. Kniha je založena jak na praktických klinických zkušenostech, tak na současné zkušenosti kognitivní a výpočetní neurovědy. Autor chápe vědomí i sebeuvědomování jako funkční systémy mozku. Kniha, kterou obohacuje velký počet klinických pozorování a obrázků, je určena lékařům, psychologům, filosofům, odborníkům počítačové vědy, zvláště pak široké vzdělané veřejnosti.
Lenka Ščerbaničová Orden de los libros (cronológico)
Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení… Weiss se nijak netajil, že celý Mullerdóm je alegorickým zobrazením kapitalismu. Ondřej Neff v knize Něco je jinak jde ještě dál a soudí, že děj je ve skutečnosti symbolickým zobrazením vývoje „politického a etického poznání“ světa, jímž autor-intelektuál během války prošel. Dům o 1000 patrech má však také všechny rysy tzv. iniciačního románu, jehož adept je nucen vykonat pouť poznání, aby se mu skutečnost zjevila v jiném světle. V tomto případě jde hned o dvojí prozření – poprvé při osobní konfrontaci s Mullerem-symbolem a podruhé při poznání, že sen byl skutečností a naopak. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction
Romeo, Julie a tma je tragická novela Jana Otčenáška, vydaná roku 1958, z prostředí okupace Československa za druhé světové války, konkrétně v období heydrichiády. Slovo tma v názvu má právě symbolizovat dusné prostředí stanného práva, války a heydrichiády. Toto dílo bylo přeloženo do mnoha cizích jazyků.
Antologie fantastických povídek českých a československých autorů. Fantastický dekameron chce představit deset z mnoha různých podob, do nichž se fantazie v průřezu stoletého vývoje naší literatury promítla. Chce také připomenout pozapomenuté autory a pozapomenutá díla, i když některý znich snad nepatří k literární špičce a řečeno slovy Šaldovými: "jsou spíše výrazná něž jemně propracovaná, zkrátka nedokonalá, ale obsahují obraznost sympatie životné, která nevysýchá tak rychle jako ambiciózní obraznost intelektuální, raněná touha po dokonalosti." Znamenité a podivné příhody pana Prášila (Václav Rodomil Kramerius) Z říše snů (JIndřich Šimon Baar) Adolfína (Karel Švanda ze Semčič) Souboj s kamenem (Emanuel Lešehrad) Herbanimal (Karel Matěl Čapek-Chod) Ohrožené lidstvo (Jiří Haussmann) Hodinky pana Balabána (Jaroslav Havlíček) Meteor strýce Žulijána (Jan Weiss) Rekviem (Karel Schulz) Dinah (Karel Konrád)
Hlavní hrdina Antonín Vondrejc, zneuznaný básník, redaktor, korektor, vnitřně rozpolcený člověk, je deptaný nepřízní osudu a komplikovaným citovým životem, zápasí s intrikami uměleckého světa, s pokryteckou morálkou a byrokratickým zpátečnictvím.
Výbor z fantaskně laděných próz Jana Weisse, který uspořádala Lenka Ščerbaničová.