Věra Koubová Libros

Soubor Kafkových kratších próz. Obsahuje povídky Proměna, Ortel, Topič, V Kárném táboře a další texty vydané za jeho života.

Deníky obsahují nejen deníkové záznamy, ale i beletristické texty.

Musí velký básník prožít velké trauma, aby se rozepsal? V případě Franze Wurma tomu tak bylo. Jako dítě za války doslova ztratil svou rodnou řeč. A když ji postupem času nacházel — v anglické podobě u pěstounů — nacházel ji ve formě básní, hudebních básní, jeho nadšení pro hudbu se do nich jednoznačně vepsalo. Jeho poezie vytváří „děje“ přímo z jazyka, už v něm hledá a pátrá po vyjádření vztahu, hrubiánství, útočnosti i útěšnosti nikoli na ulici, nýbrž mezi slovy. Franz Wurm nám poskytuje příklad dvou různých pólů poetiky, ke kterým během svého života dospěl. Jeho výpověď odehrává kdesi vzadu, hlouběji v jazyce…

El fragmentario ensayo de Nietzsche Sobre verdad y mentira en sentido extramoral es un texto filosófico considerado deslumbrantemente original, escrito en el verano de 1873, cuando el autor aún no había cumplido los treinta años. Aunque el manuscrito permaneció inédito durante mucho tiempo y solo circuló entre amigos, fue publicado tras su fallecimiento. Durante la primera mitad del siglo XX, predominó la imagen del Nietzsche profético-religioso, asociada a su obra Así habló Zaratustra. Sin embargo, tras la Segunda Guerra Mundial, emergió en Europa una nueva percepción de Nietzsche como un intelectual librepensador, interesado en la verdad y la crítica del conocimiento, reflejada en su trilogía de la década de 1880: Humano, demasiado humano, Aurora y Gaya ciencia. Independientemente de su contexto histórico, este fragmento merece ser leído por su originalidad, el brillo de sus imágenes y la retórica de sus argumentos. Nos revela algunas de las intuiciones más profundas de su autor, quien ya aquí realiza un análisis genealógico del sentimiento, anticipando el enfoque que más tarde desarrollaría el psicoanálisis y que Michel Foucault radicalizaría.

La gaya ciencia es el saber del espíritu libre que ha conseguido superar las brumas de la religión, la metafísica y la moral, para danzar, ágil y alegre, sobre sus leyes y ficciones. En esta obra, antesala de Así habló Zaratrusta, Nietzsche adelanta los grandes temas de sus libro capital.

Polemický spis Genealogie morálky (1887) patří k Nietzschovým pozdním pracím. Výjimečně v něm opouští aforistickou formu a píše jej v červenci roku 1887 během pouhých tří týdnů jako své snad nejucelenější dílo. Už v předchozí knize Mimo dobro a zlo (1886), bezprostředně následující po Zarathustrovi, začíná Nietzsche pracovat na své koncepci „vůle k moci“ a zhruba v době, kdy vzniká Genealogie morálky, si Nietzsche také plně uvědomuje, že „kritika morálky“ v širším smyslu může sloužit jako způsob, jak nepřímo, ale názorně předvést, že k povaze bytí neodmyslitelně patří moc, protože k ní patří možnost změny smyslu. Zároveň si v ohlédnutí zpět uvědomuje, že z tohoto důvodu je polemika proti morálce, proti úsilí o nalezení posledního smyslu pro naše poznání i jednání, nutně tím, co spojuje různé, často velmi odlišné fáze jeho myslitelské cesty. Z tohoto hlediska je třeba číst i jeho kritiku morálky v užším slova smyslu, tj. kritiku určitého morálního ideálu.

Napínavý příběh, v němž studenti kriminalistiky otevřou zdánlivě vyřešený případ vícenásobného vraha.

Aurora es el resultado de los primeros fineses de "filósofo errante" que pasó Nietzsche tras abandonar definitivamente su puesto docente en Basilea y marca el comienzo de la guerra que el filósofo entabló con la moral occidental. Es el anuncio del nuevo día que habrá de suponer la subversión radical de todos los valores que hasta ahora habían sustentado a Occidente y que no era más que el producto de una forma de vida decadente y reactiva basada en la negación del propio ser, de los propios distintos vitales sometidos y subyugados por la religión y la moral. Este libro es una apuesta por la afirmación frente a la negación, por la vida frente a la muerte, por el vital decir sí frente a toda moral de renuncia y de negación y con esta obra se abría para Nietzsche una nueva vida, libre de las ataduras institucionales, y libre también de las ataduras simbólicas que hasta ahora lo habían ligado a Wagner y el esteticismo, y a Schopenhauer y el pesimismo.

La búsqueda y profundización de una ética más plena y acorde con la condición humana es angustiada y permanente en la obra de F. Nietzsche. La superación del platonismo y la lucha contra las concepciones éticas del cristianismo, al que el filósofo llamó "un platonismo para el uso del pueblo", implicó la tentativa de transmutar la tabla de valores de la cultura occidental.

Das Gedicht heute behauptet sich am Rande seiner selbst; es ruft und holt sich, um bestehen zu können, unausgesetzt aus seinem Schon-nicht-mehr in sein Immer-noch zurück. Das Gedicht ist einsam. Es ist einsam und unterwegs. Das Gedicht will zu einem Andern, es braucht dieses Andere, es braucht ein Gegenüber. Es sucht es auf, es spricht sich ihm zu. Paul Celan