Kniha sleduje Baudelairův život, jeho růst v nepříliš harmonickém prostředí u věkově příliš vzdálených rodičů, výrazný otisk postavy jeho nevlastního otce, jeho útěky do magických krajin, milenecké vztahy, úzkosti a především básnickou tóninu jeho života, který ukončí vrcholící paralýza, jež ztěžovala poslední roky jeho žití.
Envuelta en escándalo en el momento de su aparición (la primera edición, en 1857, padeció la supresión de los seis célebres poemas condenados por el Tribunal Correccional de París), «Las flores del mal» inauguró una poética innovadora que se traduce en la búsqueda de la musicalidad del poema, en la audacia de la imagen y en el famoso sistema de «correspondencias» que habría de dar origen al movimiento simbolista. Desgarrada entre la sensualidad y el espiritualismo, entre la atracción de la belleza y el poder del mal, la poesía de Charles Baudelaire (1821-1867) trasladada de forma exquisita al castellano en la presente traducción se enraíza en la soledad del hombre contemporáneo. Versión de Antonio Martínez Sarrión
V edici D vycházejí dvě mistrné komedie, jejichž hlavními postavami jsou chytří a mrštní sluhové Skapino a Maskarilo, kteří dokáží přes veškerá příkoří vymýšlet neskutečné intriky a triky, aby pomohli svým pánům získat milovanou dívku. Oblíbené téma, které zdobí klasické komedie již od antiky, zpracovává Molière s notnou dávkou fantazie, což platí nejen o často uváděné zralé komedii i dovádění Skapina, ale i o jeho rané a málo známe komedii Ztřeštěnec, kde zbrklý mladík Lelio svou ztřeštěností hatí jeden po druhém všechny plány svého sluhy, kterých má nekonečnou zásobu. Skapinova šibalství (1671) přeložil Svatopluk Kadlec, Ztřeštěnce (1655) František Vrba.
Sbírka nejkrásnějších vlasteneckých i intimních Mistralových veršů.
Jean-Baptiste Poquelin (1622-1673), más conocido como Molière, fue no sólo el más célebre de los autores dramáticos franceses, sino también un gran director y actor de su propia compañía teatral. Entre sus obras destacan 'Las preciosas ridículas', 'La Escuela de las mujeres', 'El avaro', 'Don Juan', 'El misántropo' y la que presentamos hoy aquí: 'Tartufo' (1664). El autor, con el pretexto de presentarnos una simple historia familiar, zahiere la hipocrecía religiosa, a la que agrega un elemento de intriga policial (un confrecillo en el que se guardaban ciertos documentos) para mantener el interés por el desenlace. Esta crítica de la falsa devoción, que hoy veríamos con una sonrisa, le significó en su momento la persecución y la prohibición de su obra.
Francouzský společenský román z pracovního prostředí s výraznými autobiografickými prvky.
