Výbor z poezie výrazného sovětského básníka střední generace, promlouvajícího přes staroruskou stylizaci a staroruská témata, přes náměty přírodní, milostné a řadu kulturních reminiscencí k dnešku, přičemž celkové ladění jeho tvorby je do značné míry určováno otřesnými válečnými zážitky z jeho dětství.
"El difunto Matías Pascal" de Pirandello narra la historia de un hombre que finge su muerte para reinventar su vida, solo para regresar a una familia que lo margina, llevando una existencia más triste. Esta obra marca el fin del realismo decimonónico italiano y anticipa la complejidad literaria del siglo XX.
Aleksa Šantić je hodnocen nejen jako představitel pozdního srbského romantismu, ale i jako zakladatel epochy modernismu v téže literatuře. Autor byl přesvědčeným zastáncem názoru o společné existenci všech jihoslovanských národů, které se měly postupně sbližovat. Toto jeho přání se splnilo vytvořením Jugoslávie po ukončení první světové války, tehdy však nemohl tušit, jaký bude další vývoj této země a k jakému krvavému rozpadu tento státní útvar nakonec dospěje. Základem Šanićova básnického díla je lyrika, která se pohybuje v intimních, vlasteneckých i sociálních polohách. V některých básních je rovněž zobrazena i náboženská víra, která však mnohdy bojuje s pochybnostmi a beznadějí.
Výbor z básnického díla klasika arménské literatury.
Svérázný cestopis vyšel v Rusku roku 1790. Postřehy o nepravostech a útlaku v souvislosti s aktuálními událostmi ve Francii zapůsobily jako rozbuška. Radiščev byl kvůli publikování díla, které je ovlivněno románem Lawrence Sterna Život a názory Tristrama Shandyho, uvězněn a odsouzen k smrti; trest byl nakonec zmírněn na desetileté vyhnanství. Pohled na reálie soudobého Ruska konce 18. století může být aktuální i dnes. Radiščevova cesta není jen nemilosrdnou analýzou a kritikou, ale také mučivým sebezpytováním a zpovědí ruského intelektuála vracejícího se z Evropy do vlasti. Cesta je zobrazením vnějšího světa a současně hledáním energie na změnu, která musí přijít zevnitř. Obrazy zvůle, násilí, zaostalosti, útlaku šlechty dnes čteme s odstupem – poučeni scestností rychlých řešení. Radiščevova dobovými idejemi osvícenství živena víra v pokrok může připadat trochu naivní, avšak upřímná. Pronikavý pohled vzdělaného člověka, svěží styl, působivé obrazy jistě zaujmou i dnes jak zájemce o dějiny, tak i milovníky důvtipně ztvárněného slova.
Kniha veršů mladého sovětského básníka, jenž svým vstupem do literatury r. 1960 vyvolal obecnou pozornost přímo revolučností svých básní. Sám soudí, že „verše mají podobnou vlastnost jako zvětšovací sklo, zesilují pocity posluchačů“ a že „opravdová poezie je vždycky revolucí“.
První obsáhlý výbor z díla velkého ruského básníka zahrnuje přes sto lyrických básní (zastoupeny jsou jednotlivé cykly všech čtyř Knih lyriky), poemy "Dvanáct", "Skythové", "Oplata", lyrické drama "Panoptikum" a šest publicistických statí ("Lid a inteligence", "Živel a kultura", "Ironie" "Inteligence a revoluce", "Ruský dandysmus", "Katastrofa humanismu"). Úvodní studie sovětského historika V. Orlova, nastiňující básníkův literární a myšlenkový vývoj, ukazuje, jak Blokova básnická tvorba postupovala od individualismu k stále hlubšímu chápání objektivní skutečnosti, jak Blok, který vstoupil do literatury jako účastník hnutí symbolistů, nikdy však nesdílel úzce estétský názor buržoasní dekadence, promluvil nakonec ve Skythech a v Dvanácti jako "národní básník, jako hlasatel pravdy zrozené Velkou říjnovou revolucí". Z díla : Výbor / Alexander Blok ; Uspoř. Jaroslav Teichmann ; Z rus. orig. Sočinenija v odnom tome a Sobranije sočinenij, tom 1-12 přel. Jaroslav Teichmann, Bohumil Mathesius a Luděk Kubišta ; Předml. Vladimíra Orlova "Alexander Blok (Myšlenkový a literární vývoj)" přel. Ervína Moisejenková ; Jindřich Hořejší: In memoriam Alexandra Bloka, [úv. báseň] ; Pozn. sest. Jaroslav Teichmann a Helena Kubová
Vybrané básně ze dvou až dosud vyšlých knih veršů V. Popy (nar. 1922), jenž je uznáván za nejčelnějšího a nejosobitějšího představitele modernismu v soudobé srbské literatuře.
