Sbírka Jana Borny obsahuje jak netradičním způsobem vytvořené básně pojednávající o neochvějných jistotách a vytrvalém hledání cesty z osamění, tak prozaické texty týkající se vzpomínek z dětství. Jakkoli jsou nástroje vyjádření neobvyklé, autorovi se úspěšně daří zaměřovat na oblíbená témata, která prudkými a zacílenými pohyby protíná svým jazykozpytným mečem. Musíte se rozeběhnout, odrazit se a nabrat výšku, pak jen s využitím teplých proudů stoupat a ve studených klouzavě klesat. Při přistávání si nenabít hubu a hlavně se nepřestat obdivovat všemu nad i pod sebou.
Poetika střízlivosti a zdánlivě prosté sdělnosti je v další sbírce Jana Borny posílena hraniční trpělivostí, které je autorovi pro všední život potřeba a s níž postupuje ode dne ke dni jako my všichni, a přece podstatně jinak. Má-li v sobě motiv cesty vždy výrazný existenciální význam, ve verších knihy Na dosah je živen vyprahlostí okolní krajiny stejně jako schopností čistého či lehce ironického prožitku radosti z vezdejšího poznávání na naší silnici. Subjektivní atakuje objektivní, dnešní přesahuje v nekonečné, toužebné se přeměňuje ve vědoucí. Tenká mez protikladů přijímaná bez lidsky marného vzpouzení se, a proto trpělivě mířící ke sjednocení.
Veselá čekárna není pro Jana Bornu jen místem, kde se člověk odevzdává tomu, co život přinese, ale také místem zastavení a spočinutí, které vybízí neustrnout a vykročit. Odvaha odolává obavám, syrová věcnost přechází v ironii a bytí se stává riskantní improvizací. Vzduch se tu nehne, nikdo nepřichází. Čekám. Na co? Nevím. V čekárně si odklad nevysedím.
Ve své znovu vydané básnické prvotině Jan Borna z mnoha úhlů zkoumá a nahlíží cestu k vnitřnímu osvobození. Jednoduchým, současně však rafinovaným a vynalézavým jazykem se za doprovodu tvrdošíjného smutku a neklidu noří do vnitřních labyrintů a cest. Přesto neztrácí hlavu a při svém putování si současně zachovává i určitý odstup.
Třetí básnická sbírka současného divadelního režiséra opět přináší záznamy drobných intimních a lyrických reflexí.
Podobně jako v předcházejících "Malých prosbách", i v tomto souboru zachycuje Jan Borna ve tvaru lakonických sdělení své pocity, prožitky a názory. Autorovy verše mají nesporně svůj půvab, lehkost a hravost, které často ústí do překvapivých point a svou výslednou podobou rozhodně nezapřou Bornovu režijní i tvůrčí zkušenost z jeho divadelních skečů a výstupů. Zdá se však, že i když se autor nesnaží dát najevo průchod bolesti a nostalgii, přesto v jeho verších stále častěji zaznívá motiv smutku a mnohdy i beznaděje. Borna se patrně pod vlivem trvalé choroby mění v pozorovatele, který sleduje svět z okna a i přes tyto omezené možnosti dokáže uvažovat nad nejrůznějšími událostmi a situacemi, který mu pohled do "krajiny nad parapetem" přináší. Autor se tak pozvolna stává komentátorem, jenž si sledováním důvěrně známých míst, která jsou zdánlivě pořád stejná, přesto však nesetrvávají ve statické nehybnosti, uchovává lidskou i existenční naději, třebaže "okleštěnou" určitými předtuchami a pochybnostmi: "Smrti se nebojíme!" poznamenává v jedné básni. "Při narození jsme se vykřičeli/ ze svého strachu a úzkosti." Pravě tyto kontrasty dávají Bornově poezii mnohem hlubší prostor i smysl.
Básnické sbírky Jana Borny jako by se v průběhu času utvrzovaly ve věcné až úsporné, a přesto hluboce intimní poetice, která je prosta nuceně hledaných slov a jíž je vlastní sebejistý záznam viděného a ironická interpretace prožitého. Básně „o ničem“ s nadsázkou sobě vlastní slibují verše o lásce – jako o budoucím příslibu, nahotě v promrzlé krajině, jež provokuje něžnou křehkostí, zatímco láska žitá a odžitá se klidně zrcadlí v mlčenlivé samotě. Poezie autorovi umožňuje vystupovat ze sebe samého a dát křídla pohybu, který dopřává objevitelskou perspektivu nadhledu, protože „kdo se nepokusí, ten nepoletí“.
Minulost nám z lásky zbyla,
myši prokousaly sila,
zrno leží na vyprahlé zemi,
jeden k druhému jsme odsouzeni.
Kresby Emila Šourka na básně Jana Borny. Bibliofilie, v papírovém přebalu. 120 čísl. výt., prvních 5 výt. vytištěno na papíru Simili Japon s originální koláží a autorem kolorovaným pátým listem.
