Klasický historický román líčící partyzánskou válku španělského lidu proti Napoleonovi v letech 1808-1812. Poctivým a slavným vojevůdcem Španělů byl generál Juan Martín, kterého autor postavil do kontrastu s knězem Trijuequem, který zradil a přešel do tábora nepřátel.
Druhý svazek autorovy trilogie, v níž je vylíčen politický vývoj Brazílie od r. 1937 (vznik Vargasova fašistického Nového státu) až po současnost. V těchto svazcích je zachycen boj pokrokového proletariátu, vedeného komunisty, proti režimu, za kterého skutečná svoboda v Brazílii mohla žítjen v podzemí. Události a osudy hrdinů končí rokem 1940, kdy vyvrcholil boj imperialistických mocností (Anglie, USA a hitlerovského Německa) o Brazílii jako o jedno z koloniálních odbytišť.
Román vypráví drobných lidech, kteří vyhnáni z půdy putují s úžasným vypětím sil trnitou stepí za novým zaměstnáním. Amado rovněž líčí činnost loupeživých tlup, nakažlivost náboženského hnutí a v závěru pak zdůrazňuje uvědomělé sociální povstání a práci komunistické strany, která hájí především zájmy utlačovaného venkova. Když odňal majitel černochu Jeronýmovi pronajaté políčko, putoval Jeroným s rodinou – tak jako tisíce jiných – trnitou stepí do města za prací. Mnozí cestu nevydrželi, jiní se z hladu stali bandity, někteří hledali východisko v náboženském blouznění a bloudili, živíce se krádežemi, po kraji. Brazilská vláda řešila tuto situaci vysláním drancujících a terorizujících policejních oddílů. Nastal nesmyslný bratrovražedný boj. Avšak v městech zatím se připravuje brazilský proletariát k zúčtování s viníky: klikou důstojníků, plantážníky a ostatními vykořisťovateli. Poupata bolesti a vzpoury vyrostla z rudé setby krve a hladu.
Psychologický román vypráví o celoživotním přátelství dvou naprosto odlišných mužů, jejichž osudy jsou neoddělitelně spjaty.