Vladimír Urbánek Libros

Svazek je koncipován monotematicky: studie spojuje zájem o různé aspekty učenecké komunikace v období 16. a 17. století. G. Almási srovnává tzv. důvěrný styl v humanistické latinské a vernakulární korespondenci. K. Viiding se zaměřuje na rétorické strategie dopisů, které si vyměnili J. Caselius a D. Hilchen. M. Vaculínová analyzuje malý soubor listů psaných C. Crinesiem S. Tengnagelovi. M. Slavíková představuje latinský styl dopisů J. Hübnera adresovaných J. A. Komenskému. Příspěvek L. Storchové se zabývá korespondencí z období, kdy J. A. Komenský rozšiřoval svou korespondenční síť. Článek K. Kriisy se věnuje valencím užívání latiny a vernakulárních jazyků v dílech prvního profesora historie na univerzitě v Dorpatu. Svazek uzavírá studie O. Podavky, která analyzuje korpus textů mezi B. Balbínem a A. Hackenschmidtem. V angličtině. Ke studiím jsou připojena česká resumé.

Svazek Acta Comeniana 34 přináší pět studií domácích a zahraničních badatelů zaměřených na dějiny filosofie a intelektuální komunikace. Mimo jiné se jedná o studii Simona Burtona (University of Edinburgh) „Encyclopaedic Mirrors of the Soul: Comenius, Pinder and the Transformation of Cusan Optics“, v níž autor zkoumá vliv Pinderovy kompilace Kusánského prací na Komenského dílo, širší kontext novoplatónské metafyziky a Komenského recepci optických metafor vědění (oko, zrcadlo, brýle aj.). Další z příspěvků z pera Marcely Slavíkové (Filosofický ústav AV ČR) „Vir non vulgari eloquentia: Joachim Hübner’s Elegance of Expression“ analyzuje devět rozsáhlých latinských dopisů Joachima Hübnera Komenskému a věnuje se jeho sofistikovanému latinskému stylu. Recenzní studie Věry Schifferové (Filosofický ústav AV ČR) kriticky rozebírá monografii Jana Čížka Komenský a Bacon, zatímco Martin Škára (Univerzita P. J. Šafárika, Košice) detailně diskutuje edici a překlad Leibnizova dialogu Pacidius Philalethi publikované Janem Makovským. Recenzní rubrika zahrnuje pět dalších rozprav. V angličtině a němčině. Ke studiím jsou připojena česká resumé.

Svazek přináší čtyři studie k intelektuálním dějinám raného novověku a osm recenzí recentní zahraniční i domácí literatury. Ze studií je třeba zmínit zejména inovativní příspěvek Mártona Szentpéteriho (Budapest), který se zabývá vývojem teorie poznání v první polovině 17. století v kontextu filosofického vlivu herbornské tradice a karteziánství na intelektuální produkci sedmihradských vzdělanců. Lucie Storchová (Praha) zkoumá humanistické polemiky a invektivy na pražské univerzitě počátku 17. století. Studie Vojtěcha Hladkého (Praha) se zaměřuje na komparaci astronomického a přírodně filosofického myšlení Francesca Patriziho a Johannese Keplera. Příspěvek Kateřiny Šolcové (Praha) analyzuje diskuse o vakuu v kontextu přírodní filosofie v českých zemích v 17. století. V angličtině. Ke studiím jsou připojeny anglické abstrakty a česká resumé.

Kolektivní monografie Josef Válka a myšlení o dějinách je věnována osobě, dílu, badatelským zájmům a obecně kulturnímu přínosu brněnského profesora středověkých a raně novověkých dějin Josefa Války (1929–2017). Josef Válka patřil k předním českým a moravským badatelům, kteří se od 50. let 20. století věnovali sociálním akulturním dějinám. Prodělal barvitý badatelský vývoj od marxismu přes strukturalismus až k dějinám mentalit a historické antropologii. V jednotlivých studiích je Josef Válka reflektován jako badatelská a myslitelská osobnost dějepisectví druhé poloviny 20. století s důrazem na metodologické aspekty a na problematiku recepce francouzských, německých a anglických badatelských inspirací. Autoři přitom kladou důraz na teoreticko-metodologická východiska Válkova historického myšlení, na jeho specifické nazírání sociálních a kulturních dějin, na jím prosazovaný koncept nadkonfesního křesťanství, na jeho chápání Františka Palackého v kontextu moderního dějepisectví a v neposlední řadě i na Válkovu publicistickou a popularizační činnost.

Nejpozději počátkem šedesátých let 17. století dospěl Komenský ve svých pansofických snahách k myšlence sestavit výkladový slovník, který by přinášel definice všech důležitých pojmů z oblasti vědění. Rukopis, na kterém pracoval patrně v letech 1662 – 1665, nazval Lexicon reale pansophicum (Věcný pansofický slovník). Dosud spíše jen okrajově využitý pramen dává nahlédnout, jak závažným problémem se v kontextu raně novověkých kultur vědění znovu stal vztah věcí a slov, otázky definice pojmů a celá organizace vědění. Studie obsažené v této publikaci představují vybrané pojmy, jež Komenský do svého slovníku zařadil, a z historických, filosofických, filologických a dalších pozic interpretují jejich sémantický obsah, kulturní význam či rozličné diskursy, v nichž byly užívány.

Milovaná Českomoravská vysočina, milovaný Pelhřimov, vísky a městečka kolem něho, kraj, kde autor celý život působil a jemuž dával všechnu svou práci a lásku - to vše zaplněné osudy mnoha lidí s jejich slabůstkami, které doprovází shovívavým úsměvem a pochopením, tvoří námět románové kroniky nazvané Na krásné samotě. Když v roce 1937 vyšla, vzbudila mezi čtenáři ohromný zájem a obdržela dokonce literární cenu České akademie věd a umění.