Čítanka II. : pro 3. a 4. ročník středních škol
- 233 páginas
- 9 horas de lectura





Kniha nabízí interpretační sondy do tvorby Terézy Novákové — autorky dnes již téměř zapomenuté — a otvírá její myšlenkový svět poněkud odlišně od toho, jak byl ustaven dosavadní literární historií (v minulosti pak především marxistickou kritikou). Ta v jejích dílech leckdy až nepřiměřeně akcentovala sociálně kritický tón. Autorka vnímá Novákovou jako spisovatelku pevně ukotvenou v mravní a duchovní tradici svého národa a zároveň plnou pochopení pro vše lidské. Nahlíží na její dílo jako na průsečík směrových tendencí přelomu 19. a 20. století, čímž přispívá k současným diskusím o různých podobách realismu a jejich koexistenci s rodícím se modernismem.
Text vznikl z příprav a poznámek, které byly určeny vysokoškolským studentům semináře Metody literární historie realizovaných na katedře bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Je určen především začínajícím badatelům, kteří si potřebují osvojit základní výzkumné návyky literárního historika. Autorky vycházely z předpokladu, že z dějinného odstupu, který může přispívat k nadhledu nad zkoumanou problematikou, se právě metody, s nimiž literární historie pracuje, demonstrují snáze. Proto byly pro stěžejní část publikace (Základní oblasti literárněhistorické práce) k jejich demonstraci využity převážně literární texty autorů kanonických děl české literatury 19. století.
Sofie Podlipská, dnes zapomenutá osobnost, opět získává pozornost v kulturní historii díky svému vlivu na kulturní prostor druhé poloviny 19. století. Tato monografie se zaměřuje na Podlipskou jako spisovatelku, přičemž autorka využívá termín „literární midcult“ k analýze jejího díla a procesu vertikální stratifikace české literatury té doby. První část práce se věnuje analýze dobové recepce a proměně hodnocení jejího přínosu české literatuře, ukazující rozporuplnost názorů dobové literární kritiky a historiků. Druhá část obsahuje pět interpretačních sond do její literární tvorby, zaměřujících se na práci s nacionálními stereotypy, didaktickou funkci v beletrii a vliv George Sandové na její myšlení a tvorbu. Podlipská je představena i prostřednictvím osobních dokumentů, které odhalují její široký literární a kulturní rozhled. Analýzy jsou podloženy bohatým pramenným materiálem, což přispívá k hlubšímu porozumění jejího díla a významu v kontextu české literatury.