La obra de Ales Adamovich está profundamente marcada por sus experiencias como partisano durante la Segunda Guerra Mundial, lo que ha dado forma a sus influyentes contribuciones literarias. Su escritura argumenta de manera contundente contra la necesidad de la guerra, defendiendo la importancia vital del conocimiento y la sabiduría para la humanidad. El legado de Adamovich sigue siendo de crítica importancia para la historia y la cultura bielorrusas. Su ficción y no ficción ofrecen perspectivas duraderas necesarias en el mundo actual.
Erstmals auf Deutsch berichten Überlebende von Wehrmachtsverbrechen in Belarus. Ales Adamowitsch, Janka Bryl und Uladsimir Kalesnik haben Augenzeugenberichte gesammelt und zu einer vielstimmigen Erzählung geformt, die das menschliche Leid und die Gräuel der Wehrmacht anerkennt und einen Neuanfang für die Zukunft anregt.
Erstmals unzensiert: „eine ergreifende Dokumentation über die Leningrader Blockade“ Ingo Schulze. Als Ales Adamowitsch und Daniil Granin 1974 begannen, Überlebende der 900 Tage andauernden Blockade Leningrads durch die deutsche Wehrmacht zu interviewen, ahnten sie nicht, worauf sie sich einließen. Die beiden Autoren wollten kein neues Heldenepos erstellen, sondern dokumentieren, wie es den Menschen ergangen war, die damals in der Stadt eingeschlossen waren, unter Hunger, Kälte und Beschuss litten und viele ihrer Angehörigen und Freunde verloren. Um das „Blockadebuch“ 1981 zum ersten Mal veröffentlichen zu dürfen, mussten sie viele Wahrheiten der sowjetischen Zensur opfern. Erst jetzt erscheint eine vollständige Ausgabe, die die geführten Interviews sowie Tagebücher aus den Blockadejahren ohne Zensurstriche präsentieren kann. Mit einem Vorwort von Ingo Schulze. „Sie retteten sich, indem sie andere retteten. Selbst wenn sie starben, haben sie auf ihrem letzten Weg noch jemanden aufgerichtet. Und wenn sie überlebten – dann nur, weil ein anderer sie mehr brauchte als sie sich selbst.“ Aus dem „Blockadebuch“.
Kniha obsahuje dva autentické deníky a vyprávění tří leningradských občanů a dalších svědků blokády.
Krvavé príbehy zo života štyroch bieloruských dejín sú otrasným beletrizovaným dokumentom, odhaľujúcim zverskú podstatu fašizmu.
Vzpomínání očitých svědků, přímých účastníků Leningradské blokády za druhé světové války.
Z celkového počtu 9 200 běloruských vesnic, které němečtí fašisté vypálili za 2. sv. války, 4 885 vesnic zničily trestné výpravy. I s obyvateli vyhlazeno 627 vesnic. S částí obyvatelstva likvidováno 4 258 vesnic. Svědectví o martyriu skrývajícím se za strohými číselnými údaji přináší tato kniha. Svědectví nejautentičtější: pochází z úst těch, jimž se podařilo přežít svou smrt - těch nemnoha, kteří se zázrakem zachránili před plánovanou genocidou, uskutečňovanou v rámci hitlerovského generálního plánu Ost, zaměřeného k likvidaci slovanských národů, zejména národů SSSR.
Běloruský prozaik a literární vědec zachycuje v románě své autentické zážitky z partyzánských bojů na Bělorusi za druhé světové války. Příběh je pojat jako úděsné pásmo vzpomínek, jež po letech prožívají příslušníci bývalého partyzánského oddílu, kteří se sjíždějí do běloruské Chatyně, k památníku vybudovanému na místech, kde stála obec stejného jména, vypálená nacisty i s obyvateli. Autor popisuje děsivou minulost, její spáleniště, popraviště, krvavé cesty, tonutí a hladovění lidí v močálech.
