Anne Ubersfeld Libros

Pavisův Divadelní slovník je mezinárodně uznávané dílo, přeložené do desítky jazyků. Vysvětluje a definuje základní pojmy estetiky a sémiologie dramatu a divadla na příkladech, čerpaných z historie i současnosti. Slovník využívá nejrůznějších metodologických postupů a vědních oborů, především ovšem sémiotiky, k jejímž uznávaným autoritám autor patří. Pavisův slovník zachycující přehledně novodobé teoretické pojmy teatrologie, aniž pomíjí jejich historické pozadí, bude přínosem nejen pro čtenáře z řad uměleckých teoretiků a kritiků, uměnovědců a estetiků, ale i pro všechny, kdo mají o divadlo hlubší zájem.

Lorenzo de Médicis, héros éponyme, ne manque ni de grandeur ni de complexité. Débauché notoire et pourvoyeur des plaisirs d'Alexandre, le tyran pervers qui règne sur Florence, le jeune homme dévoile peu à peu une autre facette de lui-même. Non, il n'est pas entièrement contaminé par le mal ambiant mais a gardé au fond de lui une véritable pureté, au point de tuer Alexandre au nom d'un idéal personnel et politique. Si Lorenzaccio se passe dans l'Italie du XVIe siècle, ce drame trouve pourtant un écho dans l'actualité politique de ces années d'après 1830, où le pouvoir de Louis-Philippe, qui avait suscité de grands espoirs, se durcit et réprime durement les initiatives républicaines. Et s'il est l'un des drames romantiques les plus représentés, c'est parce qu'il met en scène l'individu face à lui-même et face à la société, problématiques essentielles et intemporelles.

Anne Ubersfeld patrila k zakladajúcim osobnostiam modernej francúzskej teatrológie. Podieľala sa na vybudovaní prvej špecializovanej katedry Études théâltrales, situovanej na Université Sorbonne Nouvelle – Paris 3. Etablovala priekopnícku teoretickú disciplínu, vyznávajúcu komplexnosť pohľadu na predmet výskumu a interdisciplinaritu. Francúzska vedecká obec si pre ňu osvojila pomenovanie semiológia, anglofónny svet prijal názov semiotika. Predložená publikácia Lire le théâtre (Čítať divadlo), pozostávajúca z troch dielov I. Čítať divadlo, II. Škola diváka (L´école du spectateur) a III. Divadelný dialóg (Le dialogue de théâtre), predstavuje vo svetovom meradle avantgardnú prácu. Sumarizuje dovtedajší vývoj výskumu semiológie, ale najmä posúva myslenie jednotlivých teoretikov k adekvátnejším záverom. Preto ju domáca i zahraničná kritika hneď prijala ako pedagogický fundament a čitateľsky prístupné zasvätenie milovníkov divadla do intelektuálne rovnocennej reflexie ambicióznych artefaktov. Čítať divadlo sa považuje za klasický teoretický text, nevyhnutnú súčasť pedagogického portfólia a podnet pre súčasné uvažovanie o divadle.