В маленьком армянском городке умирает каменщик Симон. Он прожил долгую жизнь, пользовался уважением горожан, но при этом был известен бесчисленными амурными похождениями. Чтобы проводить его в последний путь, в доме Симона собираются все женщины, которых он когда-то любил. И у каждой из них — своя история. Как и все книги Наринэ Абгарян, этот роман трагикомичен и полон мудрой доброты. И, как и все книги Наринэ Абгарян, он о любви.
Ústní vzpomínky Agnessy Mironovové (1903–1982), zaznamenané orální historičkou Mirou Jakovenkovou, otevírají dveře do života Stalinových katů, nejvyšších důstojníků sovětské tajné policie během čistek ve třicátých a čtyřicátých letech. Agnessa, manželka ambiciózního příslušníka NKVD Sergeje Mironova, se díky jeho úspěšné kariéře dostala na vrchol stalinské smetánky, avšak po jeho popravě prošla vězením NKVD a Gulagem. Její vyprávění je upřímné, ale ne pokání; bez obalu líčí svůj život plný zvratů, aniž by litovala. Vzpomíná na šťastné dny mládí, luxusní život a okázalé nicnedělání, zatímco miliony lidí umíraly hladem. Agnessa je nejednoznačná postava, okouzlující i odpudivá. Její vzpomínky nejsou pouze životopisem, ale fascinujícím textem, který odhaluje každodenní život, lidské charaktery a mytologii jednoho z nejstrašnějších období moderních dějin. Orální vzpomínky byly poprvé vydány v roce 2008 institucí Memorial a později editovány s poznámkovým aparátem a předmluvou historičky Iriny Ščerbakovové. V nové podobě byly v roce 2019 vydány prestižním nakladatelstvím AST.
¿Cómo dar z sentido a la tragedia? Esta es la idea central de la novela de Narine Abgarian, que ha ganado premios literarios y la preferencia de los lectores. La autora nos invita a una pequeña aldea montañesa que, durante generaciones, ha lidiado con una maldición hereditaria que, según creen sus habitantes, ha traído destrucción y muerte. La fuerza protectora reside en las largas cabelleras de las mujeres locales, que no se cortan durante años. ¿Qué sucederá cuando un hombre violento corte las trenzas de Anatolia? Narine Abgarian se inspira en el legado de Gabriel García Márquez, y su novela se convierte en una respuesta armenia a Cien años de soledad. En su obra encontramos elementos del realismo mágico, donde lo real y lo fantástico coexisten, y la historia de personas ficticias en un espacio y tiempo imaginarios refleja las grandes historias de nuestro mundo. La narrativa evoca la creencia en el bien a través de la metáfora de las tres manzanas que caen del cielo.
Vznik sovětského státu a jeho možné důsledky pro křehké poválečné uspořádání postavily evropskou veřejnost před množství otázek, na něž se jen obtížně hledaly jednoznačné odpovědi. Ty pak spíše odrážely světonázor svých nositelů, jejich očekávání, obavy i frustrace z poválečného vývoje. Pro levicové umělce a intelektuály sovětské Rusko představovalo pokus o naplnění velkolepých revolučních ideálů společensko-politické i umělecké transformace, tedy projekt komplexní proměny světa. Právě texty významných československých levicových umělců a intelektuálů, kteří sovětské Rusko v meziválečném období navštívili, tvoří jádro této knihy. Jejich dojmy a zkušenosti jsou přitom konfrontovány s hlasy některých oponentů a zasazeny do širšího společensko-politického i ideového kontextu první republiky. Antologie nabízí kromě chronologického řazení textů ještě jiný způsob čtení. Pokud si jej čtenář zvolí, může v inscenované desetidenní exkurzi nahlédnout sovětské Rusko takové, jaké během svých návštěv viděli (a chtěli vidět) meziváleční cestovatelé. Prostřednictvím autentických textů může překročit sovětské hranice, procházet se ulicemi Moskvy a Leningradu, vystát frontu do mauzolea na mrtvého Lenina a na tribuně spatřit živého Stalina, navštívit ukázkovou porodnici, továrnu, věznici či kolchoz, odpočinout si v Parku kultury nebo se zúčastnit pompézních listopadových oslav.