Jan Ságl Libros

32. svazek edice Fototorst. Jan Ságl (*1942 v Humpolci) patří k průkopníkům barevné fotografie v Čechách. Zabývá se jí od roku 1979 a už tehdy prokazoval legitimitu tohoto média navzdory většinovému přesvědčení o jedinečných výtvarných možnostech černobílého snímku. Veřejnost zná nejblíže jeho krajinářskou tvorbu: krajinu s pamětí, zkoušenou a využívanou lidmi, s obdělanými poli i zbytky zaniklých civilizací, kulturními památkami i změnami. Vedle krajiny vyhledává Ságl nenápadná zákoutí kulturních metropolí, zejména Paříže. Jako spolupracovník mezinárodních agentur a časopisů je neustále na cestách. Jeho volná tvorba se vyvíjela v kontaktu s výtvarným děním, kterého byl zprvu účasten jako fotograf ve výtvarných časopisech a později do něj sám přispěl účastí na výtvarné podobě koncertů psychedelických kapel, které uskutečnil se svou manželkou, výtvarnicí Zorkou Ságlovou.

Fotografická kniha je svědectvím o formujícím se českém undergroundu a představuje fotografie, které Jan Ságl pořídil během spolupráce se skupinami The Primitives Group a The Plastic People of the Universe koncem šedesátých a v první polovině sedmdesátých let. Snímky, které by státní orgány mohly snadno zneužít proti lidem na nich zachycených, musely být dlouhá léta skrývány. Znovu nalezeny byly až na jaře roku 2012 - po téměř 40 letech, když už je všichni považovali za nenávratně ztracené.

Kniha obrazů dnešní Paříže a jejího života, jak je viděl a fot. Jan Ságl v letech 1982/1986

Fotografická publikace o přírodních krásách Jihočeského kraje.

Přestože dnes žijeme ve svobodném státě, cítíme, že o svobodu je třeba usilovat neustále, znovu a znovu a v nejrůznějších rovinách. Ve vztahu ke společnosti, k ostatním lidem, ale i k sobě samému. Proto se výstava pořádaná v souvislosti s 25. výročím listopadové revoluce soustředí právě na toto téma, které se v různých podobách táhne jako více či méně patrná spojnice celým dílem Jana Ságla. Ačkoli byl Jan Ságl jedním z aktivních dokumentátorů dění po listopadu 1989, soustředí se kniha především na vybrané cykly, které Jan Ságl realizoval v době života v komunistickém Československu. Prostřednictvím deseti cyklů jeho fotografií zachycujících často velmi osobní témata může divák postupně prozkoumávat různé aspekty hledání svobody (ať už občanské, či vnitřní, osobní svobody), pocitů jejího ohrožení či ztráty i doteků svobodného světa.

Historie, památky a příroda Severozápadních Čech. Ruské, německé, anglické a francouzské resumé.

Každý týden od ledna do prosince 1968 vytvářel Jiří Kolář jednu či více koláží, které pak doprovodil krátkým textem. Události osobního i veřejného života se v převratném roce 1968 prostřednictvím dokumentů – novin, dopisů, manifestů, petic, ale i úmrtních oznámení – stávají součástí osobitého výtvarného deníku. Kolář v něm spojil svůj básnický talent s výtvarnou tvorbou, která mu přinesla světovou slávu. Jde o jedno z nejsvrchovanějších uměleckých děl zachycujících dramatický rok československých i evropských dějin. Týdeník 1968 je v úplnosti představen výpravnou monografií s textem Arséna Pohribného.

„Ságla zajímá krajina s čitelnými dějinami člověka, v nichž se člověk se světem a přírodou harmonizoval. Jako si člověk ke komunikaci vytvořil řeč, a tím i kulturní paměť, jazyk, v němž je svět pojmenován a teprve v něm smysluplně existuje, stvořil krajinu, aby v ní z širého světa, chaosu přírody, vydobyl prvotně domov. Činí to krajně individualizovaně odlišitelně v různých krajích světa. Přesně je také tento proces nazýván kultivací. I krajinu se zdánlivým minimem stop lidského zásahu chápe Ságl bez atributů národního či folklorního specifika jako krajinu domova, prostor nejhlubší důvěrnosti lidské existence. Zmíněným specifikujícím atributům se fotograf záměrně vyhýbá, cítí jejich přílišnou estetickou poddajnost a vstřícnost nejen sentimentu, ale i častému povrchnímu zkreslení zdánlivou typičností místa, architektury či věcí...“ – citace z předmluvy ke knize od Jana Rouse