Tomáš Pavlíček Libros

Knihu tvoří úvodní studie a kritická edice korespondence z let 1924–1967 dvou významných geologů střední Evropy, Waleryho Goetela z Krakova a Radima Kettnera z Prahy. Oba dva významně zasáhli do vymezení hranic a geologického mapování území nových států po první světové válce. Navzdory napjatým diplomatickým vztahům mezi Polskem a Československem přesvědčovali politické elity o nutnosti spolupráce na ochraně tatranské přírody. Podařilo se jim dosáhnout založení národních parků na obou stranách Tater. Tři studie v češtině, polštině a angličtině osloví historiky, geology, polonofily i zájemce o ochranu životního prostředí. Editoři věnují pozornost biografickým souvislostem, které se podepsaly na spolupráci obou vědců: tedy rozměru přátelství, které se přeneslo do profesního i soukromého života. Následuje studie polského geologa prof. Zbigniewa Wójcika, který představuje akademické i praktické výsledky meziválečné spolupráce české a polské geologie.

Publikace představuje v 21 oddílech soustředěných vždy k jednomu roku z období 1918–1938 Československou republiku jako mnohonárodnostní stát, v němž literatura vznikala a byla čtena nejen v češtině, ale také ve slovenštině, němčině, ruštině, ukrajinštině, maďarštině či polštině, kde se na literárním dění podíleli nejen spisovatelé, ale také překladatelé, nakladatelé či čtenáři, kde společensky nerezonovaly pouze umělecké výboje či politické provokace avantgardistů, ale také mezinárodní bestsellery a rovněž produkty lokální populární kultury. Literární kronika první republiky je obrazově-výkladová kniha určená širší veřejnosti. Obrazová složka v ní má stejnou důležitost jako výkladová. Sestává z více než tisíce pečlivě vybraných knižních obálek, fotografií, reklamních materiálů, karikatur, ukázek rukopisů a dalších vizuálních dokumentů.

Retrospektivní monografie prof. akad. arch. Jana Fišera, interiérového designéra, dlouholetého pedagoga FUD UJEP a spoluautora výrazné brutalistní architektury 70. let, mimo jiné zbouraného areálu Tranzitního plynovodu (Transgas). Autoři textů: Tomáš Pavlíček, Jan Fišer, Adam Štěch, Lenka Žižková, Václav Aulický Editor: Doc. PhDr.Tomáš PAVLÍČEK, Ph.D. Odpovědná redaktorka: Mgr. Lenka SÝKOROVÁ, Ph.D Grafická úprava: Kristina Fišerová, Rostislav Vaněk Sazba: David Faigl Vydala Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v roce 2022.

Kniha - stejně jako ilustrace na její obálce - ukazuje, že věkovitá instituce papežství byla i v nedávné minulosti pro jedny ochranou a útočištěm před bouřemi moderního světa, pro druhé pak výrazem zastaralé instituce bránící pokroku. Toto napětí vyjadřuje ve svérázné umělecké zkratce i reprodukovaná iluminace pražských benediktinek ke svátku sv. Petra a Pavla z r. 1904: „koráb církve řídí Petrův nástupce Pius X., který je však atakován symbolickou flotilou nepřátelských člunů: pyšným racionalismem, francouzskou revolucí, tehdejší světskou mocí, Martinem Lutherem, svobodnými zednáři a dokonce i čertíkem začteným do liberálního vídeňského deníku Neue Freie Presse… Obě krajní pozice se však v 19. a první polovině 20. století značně vyvíjely, vzájemně ovlivňovaly, a i v českých zemích plnily funkci specifických kulturních kódů, do značné míry působících i v dnešní době. Tzv. ultramontanismus byl totiž důležitým fenoménem v procesu vytváření moderních evropských společností. Byl projevem nezanedbatelného vlivu římského papeže i „za horami (ultra montes, tedy za Alpami). Kniha soustavně analyzuje obraz papeže ve zdejším českém i německém jazykovém prostředí, a to jak v katolické církvi, tak v nekatolickém a občanském prostředí vůbec. Nezapomíná ani na související náboženské, kulturní a politické transfery se sousedy ve střední Evropě.

Katalog stejnojmenné monografické výstavy konané u příležitosti 100. výročí autorova narození. Cílem organizátorů bylo prezentovat život a dílo patrně nejznámějšího a nejoblíbenějšího českého prozaika 20. století jak ve víceméně tradiční, přinejmenším domácímu publiku známépodobě (Hrabal jako svérázná osobnost, jeho spolupráce s filmem, dílo oslovující široké čtenářské vrstvy), tak i v souvislostech, s nimiž je dosud obeznámena pouze odborná veřejnost. Koncepce výstavy je založena na třech oddílech spjatých s geografickými, a do jisté míry i symbolickými, prostory: Libeň, Čechy a Morava, Střední Evropa.

1914/2014 - Sto let Bohumila Hrabala. Kniha koncipovaná jako kronika života a díla Bohumila Hrabala představuje jedinečný výbor autentických dokumentů a fotografií, ukázek korespondence, původních neupravovaných strojopisů básní, povídek a románů. Svazek přináší také doklady o komunistických cenzorských praktikách, reprodukce nakladatelských smluv a lektorských posudků, odborné a čtenářské ohlasy, kritiky a komentáře z osobního archivu Bohumila Hrabala uloženého v Literárním archivu PNP, ve Vlastivědném muzeu Nymburk a u Hrabalových přátel. Vychází ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví v Praze u příležitosti stého výročí autorova narození.

Svazek Nebezpečná literatura? Antologie z myšlení o literární cenzuře obsahuje teoretické a historické studie z různých jazykových oblastí, které se zaměřují na téma literární cenzury. Kniha zachycuje proměnu zkoumání cenzury v humanitních a sociálních vědách a poukazuje na nové přístupy v literární historiografii. Úvodní studie Aleidy a Jana Assmannových zkoumá cenzuru v kontextu kulturní antropologie, zatímco Pierre Bourdieu se zaměřuje na struktury jazyka a diskurzu. Jeho myšlenky, spolu s přístupem Michela Foucaulta, inspirovaly „novou cenzuru“. Dekonstruktivistický směr studia společenské regulace v literatuře a umění reprezentují studie Richarda Burta, Judith Butlerové, Brooka Thomase a Michaela Holquista. Dále se v knize nacházejí úvahy autorů, kteří kriticky reflektují „novou cenzuru“ (Beate Müllerová) a přistupují k tématu z pozic systémové literární vědy (Reinhard Aulich, Armin Biermann, Andrzej Urbański). Kniha také obsahuje stati významných literárních a kulturních historiků, jako jsou Robert Darnton, Marta Fiková, Roger Chartier a další, které propojují analýzu kulturního materiálu s problémovým přístupem. Závěr tvoří bibliografický přehled bádání o cenzuře tisku a literatury v českých zemích.

Kniha je velmi zdařilou a cennou publikací, která není pouhým ohlédnutím za bohatým a plodným životem jedné vědecké osobnosti. Poskytuje také užitečný vhled do metodologie výuky fyziky a vzdělávání obecně. Je i svědectvím o době a o tom, jak se s jejími nástrahami vypořádal člověk vybavený racionálním myšlením a pevnými morálními postoji. V tom jsou rozhovory s profesorem Černohorským trvale aktuální. Kniha nepochybně osloví nejen vědce, pedagogy a studenty v oblasti fyziky a matematiky, ale i další čtenáře se zájmem o vědu, vzdělávání a o životní osudy výjimečných osobností. Osobní svědectví profesora Černohorského doplněné faktografickou částí a poznámkovým aparátem je zároveň velmi cenným příspěvkem k historii české vědy.

Bohumil Hrabal zählt zu den wenigen tschechischen Schriftstellern von internationalem Rang. Zwei seiner Verfilmungen erhielten bedeutende Auszeichnungen: einen Oscar (1968) und den Goldenen Bären (1990). Hrabals Texte reflektieren die k. u. k. Monarchie, die erste Tschechoslowakische Republik und deren Zerschlagung durch die deutschen Besatzer, während sie später die desillusionierte Nachkriegszeit beleuchten, die einst Hoffnungen auf künstlerische Freiheit und einen 'gesellschaftlichen Frühling' weckte, aber schließlich in ideologischer Herrschaft endete. Nach 1968 wurde Hrabal von den staatlichen Verlagen der CSSR für acht Jahre die Veröffentlichung neuer Werke verweigert. Er entschied sich, einen Kompromiss mit den Machthabern einzugehen, um den Kontakt zu seinem Publikum nicht zu verlieren. Bis 1989 konnten viele seiner bedeutendsten Bücher nur in Exil-Verlagen und im Samizdat erscheinen. Reale Lokalitäten waren für ihn von großer Bedeutung, da sie seine Prosawerke und Gedichte inspirierten. In der Ausstellung und den Begleitveranstaltungen wird Hrabals literarisches Schaffen sowie die Regionen, in denen 'seine Geschichte' stattfand, präsentiert. Zu seinen bekanntesten Werken zählen Titel wie 'Die Bafler', 'Tanzstunden für Erwachsene und Fortgeschrittene', 'Ich habe den englischen König bedient' und die Nymburker Trilogie. Eine exklusive Begleitbroschüre enthält zahlreiche unveröffentlichte Fotos und Dokumente aus Hrabals

Představa o výjimečném poklesu religiozity v Čechách vyvolává zájem u nás i v zahraničí. Jak ale toto téma podrobit empirickému historickému výzkumu a nespokojit se jen s konstatováním, že od poloviny 19. století sekularizace zákonitě rostla spolu s pokrokem? Autor si klade otázku, jak spolu souvisejí náboženské a sociální změny. Ve své knize zvolil jako předmět výzkumu tři pojmy – náboženské praktiky, náboženské změny a povolání duchovního. Právě duchovní nejčastěji zpřítomňuje náboženství laikům, a tak jsou i kapitoly knihy členěny do bohoslužebných částí. Kniha zkoumá, jak se problémy světské pastorace v moderní době promítly do pojetí duchovní formace v kněžském semináři. Jedná se tak svým způsobem o kolektivní biografii kléru pražské arcidiecéze ve druhé polovině 19. století. Každá kapitola má svého hrdinu, na jehož původu, výchově či vztazích v náboženském poli se zřetelně rýsuje povaha náboženské změny. Jedná se o ředitele semináře a konviktu Františka Srdínka a jeho chovance – básníka Svatopluka Čecha, novináře Serváce Hellera, pozdější biskupy Františka Krásla, Josefa Doubravu a Antonína Podlahu a konečně také Jindřicha Šimona Baara, jenž zachytil problémy kněžské výchovy ve své próze.

Autorský kolektiv sleduje proměny kněžské identity v moderní éře, orámované z jedné strany snahou o obnovu autority římskokatolické církve a z druhé strany obdobím meziválečné Československé republiky. Publikaci tvoří biogra? e třinácti různě postavených kněží, kteří náleželi do několika generací. Jsou zde zastoupeni kněží ve světské pastoraci (Jan Pauly), biskupové (Jan Valerián Jirsík), řeholníci (Andreas Hamerle), teologové (Eduard Winter), politici (Bohumil Stašek) i básníci (Jakub Deml). Autory zajímá jak identita osobní (otázka sebepojetí kněze a jeho re? exe okolím), tak identita sociální (sounáležitost s farností, klérem či národem). Právě moderní doba v důsledku zrychlujících se změn společnosti generovala větší možnosti individuální volby.

Kniha představuje témata, která stojí v centru zájmu Miloše Havelky, významného českého sociologa, filosofa a doyena oboru historická sociologie. Původní příspěvky domácích a zahraničních historiků, sociologů, filosofů, antropologů a umělců originálním způsobem přispívají do diskuze o badatelsky aktuálních problémech, jako jsou symbolická centra české kultury a politiky, spory o smysl českých dějin, reflexe krize demokracie, politiky paměti nebo metodologie historiografie. Jednotlivé autorské kapitoly svou tematickou šíří odkazují k rozsáhlým odborným zájmům jubilanta a svědčí o důležité roli Miloše Havelky při formování několika generací badatelů v oborech historie, sociologie a filosofie.