Michel Pastoureau Orden de los libros (cronológico)

The book explores the rich and evolving significance of pink throughout history, revealing its transformation from a masculine hue in the eighteenth century to its modern feminization linked to the Barbie doll. It details the development of pink pigments, the cultural symbolism attached to the color, and its associations with various themes such as softness, pleasure, and sexuality. With captivating illustrations, it offers a comprehensive visual and social history of pink in art, fashion, literature, and everyday life from antiquity to the present.

Dva přední francouzští historici-medievalisté v ní shromáždili přes osm desítek hesel, samostatných a ucelených esejů, věnovaných podstatným skutečnostem a tématům středověkého života: nalezneme mezi nimi jak tradiční témata politických dějin („Král“, „Šlechta“, „Válka a křížová výprava“), dějin hospodářských („Peníze“, „Řemeslníci“, „Půda“), kulturních („Katedrála“, „Literatura a literatury“, „Poutnictví“, „Symbol“), tak hesla věnovaná základním vrstevnicím mentální krajiny středověkého člověka, často už pouhým názvem naznačující napětí mezi protikladnými složkami pojednávaných témat: „Mužství a ženství“, „Řád a stavy“, „Střed a periferie“, „Svoboda a otroctví“, „Ústní a písemné“. Stranou nezůstávají ani „periferie“ středověkého Západu: „Byzanc a Západ“, „Islám“ či „Moře“. Složení autorského kolektivu je podobně rozmanité – převažují v něm autoři francouzští, ale vedle nich nalézáme i odborníky z Itálie, Německa, Anglie, Spojených států, Polska i Ruska. Podařilo se tak encyklopedii vtisknout celoevropský rozměr, byť její zaměření zůstává v první řadě západoevropské a v samém centru pozornosti je pochopitelně Francie. Díky knize dojde čtenář k hlubšímu pochopení oné nejednoznačné, vzrušující a v mnohém klíčové epochy evropských dějin.

Presents a fascinating visual, social, and cultural history of the color white in European societies, from antiquity to today. Illustrated throughout with a wealth of captivating images ranging from the ancient world to the twenty-first century

Dass ein bestimmter Geschmack oder ein spezieller Geruch eine ganze Dominokette an Erinnerungen auslösen kann, dass das Gedächtnis eine sinnliche Erfahrung speichert und mit bestimmten Gefühlen verknüpft, ist in der Literatur oft beschrieben worden. Dass die verlorene Zeit jedoch ebenso spontan und scheinbar unwillkürlich mittels Farben und Formen wiedergefunden werden kann, zeigt Michel Pastoureau in diesem schillernd bunten anekdotischen Essay. Er erzählt von blauen Hosen und von Rotkäppchens Haube, von Trikots und Farbfilmen, von schwarzen Katzen und monochromen Menüs, von Mondrian und Vermeer, von Vierfarbkugelschreibern und Rotgrünblindheit. Wie beiläufig verbindet er in seinem kurzweiligen Parcours private Erinnerungen mit soziologischen, historischen und naturwissenschaftlichen Erkenntnissen. Nach der Lektüre wird man die bunte Welt mit anderen Augen sehen!

What remains of the colours of our childhood? What are our memories of a blue rabbit, a red dress, a yellow bike – and were they really those colours? What colours do we associate with our student years, our first loves, our adult lives? How does colour leave its mark on memory? In an attempt to answer these and other questions, Michel Pastoureau presents us with a journal about colours that covers half a century. Drawing on personal recollections, he retraces the recent history of colours through an exploration of fashion and clothing, everyday objects and practices, emblems and flags, sport, literature, museums and art. This text – playful, poetic, nostalgic – records the life of both the author and his contemporaries. We live in a world increasingly bursting with colour, in which colour remains a focus for memory, a source of delight and, most of all, an invitation to dream.

Traces the history of yellow around the world, telling the story of the color's evolving place in art, religion, fashion, literature, science, and everyday life, and revealing how its meaning has changed profoundly over millennia and varied among cultures

Die Pracht der Farben ist atemberaubend. Ritter mit kühner Helmzier wirbeln im Kampf, die Kostüme über und über mit Wappen verziert. Pferde bäumen sich auf. Schwerter sausen nieder. Das Wappenbuch des Ordens vom Goldenen Vlies verbindet kraftvolle Dynamik und leuchtende Schönheit zu einem faszinierenden Universum. Der Band bietet erstmals eine hochwertige Reproduktion der gesamten Handschrift, die 1436-1437 in Nordfrankreich geschaffen wurde. Sie enthält 79 ganzseitige Reiterbilder, welche die Ordensritter sowie bedeutende Herrscher und Kirchenfürsten aus ganz Europa darstellen. Hinzu kommen 950 Wappen der Gesandten, die 1435 am Vertrag von Arras mitwirkten. Der renommierte Historiker Michel Pastoureau führt in die Heraldik ein und beschreibt Entstehung und Bedeutung der Handschrift. Überraschende Einsichten in die Modernität mittelalterlicher Wappen verrät sein Gespräch mit Jean-Charles de Castelbajac, das mit fantasievollen Zeichnungen des bekannten Modeschöpfers illustriert ist.

Praise for Michel Pastoureau's Green :[S]umptuously illustrated. . . . These are books to look at, but they are also books to read. . . . Individual colors find their being only in relation to each other, and their cultural force depends on the particular instance of their use. They have no separate life or essential meaning. They have been made to mean, and in these volumes that human endeavor has found its historian. - Michael Gorra, New York Review of Books

Ce livre conduit le lecteur sur des terrains variés : les procès d'animaux, la mythologie des arbres, le bestiaire des Fables, l'histoire du jeu d'échecs, la symbolique des couleurs, l'origine des armoiries, l'iconographie de, Judas, la légende du roi Arthur et celle d'Ivanhoé. Tout au long de ce parcours, Michel Pastoureau souligne avec force combien l'histoire des animaux et des végétaux, des couleurs et des images, des signes et des songes, loin de s'opposer à l'histoire sociale, économique ou politique, en est une composante essentielle. Pour l'historien, l'imaginaire est toujours une réalité. Historien, directeur d'études à l'Ecole pratique des hautes études, spécialiste des couleurs, des images et des symboles, Michel Pastoureau est l'auteur d'une cinquantaine d'ouvrages. En 2010, il a reçu le prix Médicis essai pour son livre Les Couleurs de nos souvenirs (Seuil, "La Librairie du XXIe siècle").

This beautifully illustrated book presents a captivating history of the color green in European societies from prehistoric times to the present. The author examines how the perception and meaning of green have evolved in art, clothing, literature, religion, science, and daily life, revealing how cultural shifts have altered our understanding of colors over millennia. Filled with engaging anecdotes, it illustrates green's ambivalence as a symbol of life, luck, and hope, yet also of disorder, greed, and poison. The challenges of producing and fixing green pigments contributed to its association with changeability, reflecting childhood, love, and money. It wasn't until the Romantic period that green firmly became linked with nature. The text explores various historical connections, including its ties to the Roman emperor Nero, its significance in Islam, Goethe's view of it as the color of the middle class, and the speculation that ancient Greeks might not have perceived green. Additionally, it discusses how artists like Kandinsky and the Bauhaus rejected the color. Ultimately, the narrative reveals a history of dramatic reversal: once overlooked, green is now a prominent symbol of environmentalism and the quest to protect the planet. With its striking design and compelling narrative, this work will appeal to those interested in history, culture, art, fashion, media, or design.

Francouzský historik kulturních dějin Michel Pastoureau, který se dlouhodobě věnuje zkoumání symbolů (nejen barev ale i zvířat a také heraldikou, analyzuje v této knize vývoj a proměny symboliky modré barvy v dějinách evropského Západu. Řekové ani Římané jí žádnou větší pozornost nevěnovali, dokonce ji pokládali za nepříjemnou na pohled. Naopak dnes se jedná o barvu, jejíž obliba v celé Evropě daleko předčí barvy ostatní (včetně zelené a červené). Autor se zamýšlí nad příčinami této proměny a zabývá se významem a symbolikou modré barvy v oblečení, každodenním životě stejně jako v literatuře a v umění od dob klasického starověku, ve středověké i v současné Evropě.

Ob Hund, Löwe, Einhorn oder Drache - im Mittelalter verschwimmen die Grenzen zwischen realen und imaginierten Tieren. So sind die Zeichnungen von gepunkteten Panthern und blauen Löwen in mittelalterlichen Handschriften nicht als naturgetreue Abbilder zu verstehen, sondern vielmehr symbolisch zu deuten. Dass Tiere gerade in der christlichen Symbolik eine wichtige Rolle spielen, ist uns vertraut: Wir kennen das Lamm Gottes und die Taube des Heiligen Geistes. Doch wer weiß, dass der „Kampf“ zwischen dem Löwen als König der Tiere und dem Bären als König des Waldes für den Kampf des Christentums gegen das Heidentum steht. Oder dass der Drache den Erzfeind der Kirche darstellt, weshalb Geistliche wie Heilige auf Bildern oft triumphierend einen Fuß auf den besiegten Drachen stellen. Michel Pastoureau führt in diesem schön gestalteten kleinen Buch ein bildreiches und buntes Bestiarium vor - und eröffnet so einen ganz eigenen Zugang zu mittelalterlichen Lebens- und Vorstellungswelten.

Francouzský historik kulturních dějin Michel Pastoureau, který se dlouhodobě věnuje zkoumání symbolů (nejen barev ale i zvířat a také heraldikou, analyzuje v této knize vývoj a proměny symboliky modré barvy v dějinách evropského Západu. Řekové ani Římané jí žádnou větší pozornost nevěnovali, dokonce ji pokládali za nepříjemnou na pohled. Naopak dnes se jedná o barvu, jejíž obliba v celé Evropě daleko předčí barvy ostatní (včetně zelené a červené). Autor se zamýšlí nad příčinami této proměny a zabývá se významem a symbolikou modré barvy v oblečení, každodenním životě stejně jako v literatuře a v umění od dob klasického starověku, ve středověké i v současné Evropě.

From antiquity to the Middle Ages, the bear's centrality in cults and mythologies left traces in European languages, literatures, and legends. Michel Pastoureau considers how this once venerated creature was deposed by Christianity and continued to sink lower in the symbolic bestiary before rising again in Pyrrhic triumph as the teddy bear.

Po dlouhý čas nebyl v Evropě za krále zvířat pokládán lev, nýbrž medvěd, vnímaný jako dávný předek člověka. Kult medvěda sahající do prehistorických dob pronikl i do ikonografie a pověstí středověku a narazil na odmítavý postoj křesťanských teologů. Francouzský historik Michel Pastoureau se zabývá různými aspekty boje církve proti těmto představám a proměnám postavení této šelmy v symbolice středověku: vybíjením medvědů, proměnou respektované šelmy v cirkusové zvíře, prosazováním lva na zvířecí trůn. Jako historik kulturních dějin svoji studii dovádí až do moderní doby, kdy se setkáváme s posledním ozvukem dávného úzkého vztahu mezi paleolitickým člověkem a medvědem, a zamýšlí se nad fenoménem šelmy, která se stává hračkou - plyšovým medvídkem - strážným andělem dětských snů a zároveň předmětem adorace.

Longtemps délaissé par les historiens, l'animal est désormais un objet d'études à part entière. Envisagé dans ses rapports avec l'homme, il nous apprend mille choses sur la société, l'économie, la culture, la vie religieuse et symbolique. Michel Pastoureau a choisi ici quarante animaux célèbres. Certains ont réellement existé (les éléphants d'Hannibal, la bête du Gévaudan), d'autres sont empruntés à la Bible (la baleine de Jonas), à la mythologie (le Minautore), d'autres encore à la littérature (le perroquet de Flaubert) ou à la réalité de notre monde, et ce jusqu'au monstre du loch Ness ou Félix le chat...

Lange Zeit war in Europa nicht der Löwe, sondern der Bär König der Tiere, dem kultische Verehrung, Furcht und Bewunderung entgegengebracht wurde: Er galt in verschiedenen europäischen Kulturen als ein Mittler zwischen Diesseits und Jenseits, als Verwandter oder Ahnherr des Menschen. Unter den germanischen und skandinavischen Völkern nahm der Bär eine herausragende Stellung im symbolischen Bestiarium der Krieger und Fürsten ein und erwies sich als ernstzunehmender Rivale des christlichen Erlösers. Grund genug für die Missionare und Theologen, einen physischen wie symbolischen Vernichtungsfeldzug gegen ihn zu initiieren. Mehr als tausend Jahre lang wurde er verfolgt, dämonisiert und herabgesetzt, bis die tief verwurzelten Vorstellungen von seiner Würde und Unbesiegbarkeit dem Bild eines lasterhaften und satanischen Tieres, später dem einer tölpelhaften und törichten Kreatur gewichen waren.

Black, favorite color of priests and penitents, artists and ascetics, fashion designers and fascists, has always stood for powerfully opposed ideas: authority and humility, sin and holiness, rebellion and conformity, wealth and poverty, good and bad. In this book, the author of Blue now tells the fascinating social history of the color black in Europe. In the beginning was black, he tells us. The archetypal color of darkness and death, black was associated in the early Christian period with hell and the devil but also with monastic virtue. In the medieval era, black became the habit of courtiers and a hallmark of royal luxury. Black took on new meanings for early modern Europeans as they began to print words and images in black and white, and to absorb Isaac Newton's announcement that black was no color after all. During the romantic period, black was melancholy's friend, while in the twentieth century black (and white) came to dominate art, print, photography, and film, and was finally restored to the status of a true color. For the author, the history of any color must be a social history first because it is societies that give colors everything from their changing names to their changing meanings, and black is exemplary in this regard. In dyes, fabrics, and clothing, and in painting and other art works, black has always been a forceful and ambivalent shaper of social, symbolic, and ideological meaning in European societies.

L'étoffe du diable. La rayure et les étoffes rayées sont longtemps restées en Occident des marques d'exclusion ou d'infamie. En furent notamment vêtus tous ceux qui, à un titre ou à un autre, se situaient aux marges de la société chrétienne ou bien en dehors : jongleurs, musiciens, bouffons, bourreaux, prostituées, condamnés, hérétiques, juifs, musulmans ainsi que, dans les images, le Diable et toutes ses créatures. Sans faire aucunement disparaître ces rayures très négatives, l'époque romantique voit apparaître une nouvelle forme de rayures, positives et liées aux idées nouvelles de liberté, de jeunesse, de plaisir et de progrès. Dans les sociétés contemporaines, ces deux types de rayures cohabitent : celles des vêtements de prisonniers, de la pègre, des lieux dangereux et mortifères, et celles du jeu, du sport, de l'hygiène, de la mer et de la plage.

Ce n'est pas un hasard si nous voyons rouge, rions jaune, devenons verts de peur, bleus de colère ou blancs comme un linge. Les couleurs ne sont pas anodines. Elles véhiculent des tabous, des préjugés auxquels nous obéissons sans le savoir, elles possèdent des sens cachés qui influencent notre environnement, nos comportements, notre langage, notre imaginaire. Les couleurs ont une histoire mouvementée qui raconte l'évolution des mentalités. L'art, la peinture, la décoration, l'architecture, la publicité, nos produits de consommations, nos vêtements, nos voitures, tout est régi par ce code non écrit.

What do prostitutes, referees, and Renaissance clowns have in common? They all wear stripes, and The Devil's Cloth tells us why. Pastoureau's lively study of stripes offers a unique perspective on the evolution of fashion, taste, and visual codes in Western culture. schovat popis

. . . a rich volume, intelligently illustrated. . . . With sure-footed scholarship, trenchant opinions, Michel Pastoureau goes beyond a perfunctory visit: he makes us realize the importance of this material and avoids the errors of a number of other historians.--Le Monde

Im Mittelalter galt der Streifen als Zeichen sozialer Ausgrenzung und wurde mit dem Teufel assoziiert. Im Verlauf der Geschichte, von der Renaissance bis ins 20. Jahrhundert, wandelte sich die gesellschaftliche Einstellung und Streifen wurden zum Symbol für Freiheit, Jugend und Lebensfreude.