Michal Přibáň Orden de los libros (cronológico)

První díl životopisné monografie věnované jednomu z nejvýznamnějších českých prozaiků 20. století a exilovému nakladateli Josefu Škvoreckému Málokdo zasáhl do vývoje české poválečné prózy tak významně jako Josef Škvorecký. Jeho románová prvotina Zbabělci vyvolala v roce 1959 ostře negativní reakce komunistických kritiků a brzy se ukázalo, že právě tato kniha zásadně a vlastně navždy změnila socialistickorealistické pořádky v české literatuře. V šedesátých letech Škvorecký bavil čtenáře detektivkami i humoristickými povídkami, současně však již mohl ze šuplíků vytáhnout některé své práce z padesátých let, které do té doby z bezpečnostních důvodů skrýval před zraky veřejnosti. Osu jeho díla totiž tvořily čtivé a často nadčasové příběhy „ze současnosti“, oplývající nejen humorem, ironií a sarkasmem, ale také nostalgií, melancholií a existenciální úzkostí, a především nemilosrdným a nesocialistickým realismem. První díl monografie z pera zkušeného literárního historika podrobně sleduje Škvoreckého životní i tvůrčí osudy od prvních literárních pokusů až po odjezd do torontského exilu v roce 1969.

Kniha se zabývá dějinami dvou nejvýznamnějších exilových nakladatelství posrpnového období: Indexu, sídlícího v Kolíně nad Rýnem, a Sixty-Eight Publishers, působícího v Torontu. Jádrem studie je pohled na jejich „paralelní životopis“: obě nakladatelství si byla v mnoha ohledech podobná, měla však své koncepční preference, jejich autorské zázemí se většinově lišilo, z menší části se však shodovalo, takže vznikaly konkurenční vztahy, někdy překvapivě vyostřené (zvláště v případech vydávání děl autorů žijících v Československu). Autor nahlíží na činnost obou nakladatelství v kontextu literárního života českého exilu, okrajově si všímá i dalších nakladatelství, kulturních časopisů apod. Pramennou základnu mu poskytuje jeho mnohaletý výzkum tohoto tématu, dále archiv nakladatelství Index, uložený v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, fond torontského nakladatelství, uložený v Hoover Institution v kalifornském Stanfordu, a konečně archiv Společnosti Josefa Škvoreckého v Praze.

Publikace zahrnuje více než 300 podrobných hesel samizdatových edic, časopisů a výběrově i neperiodických sborníků, jejichž vydávání bylo spontánní reakcí etablovaných i začínajících tvůrců na zákonná i nezákonná omezování svobody uměleckého projevu v období komunistického režimu. Autoři se nezabývali jen těmi nejznámějšími vydavatelskými podniky, ale shromáždili mnoho dosud neznámých údajů o řadě lokálních edic a časopisů, které se primárně či sekundárně věnovaly literární tvorbě a její reflexi. Publikace, připravená badateli z Ústavu pro českou literaturu AV ČR za účasti externích specialistů a ve spolupráci s knihovnou Libri prohibiti, je doplněna rozsáhlou úvodní studií, rejstříky a bohatým obrazovým doprovodem.

I když se vydáte po vlastních stopách, sami sebe nenajdete. Román o návratech a neshledáních. Hlavní rovinu vyprávění tvoří melancholický příběh novináře Pavla Klimeše, který se na prahu středního věku rozvádí, ztrácí rodiče a ocitá se v situaci, která ho nutí hledat nové životní cesty i cíle. V tísnivé bilancující atmosféře se uchyluje ke vzpomínkám na partu kamarádů, s nimiž v dětství trávil každé léto na horské chatě v Krkonoších. Ve vzpomínkách se stále častěji objevuje postava otcova kolegy Milana Knota, který pro vypravěče kdysi představoval dětský vzor. V polovině 70. let však svým přátelům nepřímo přiznal, že podepsal spolupráci s StB, na čas se před nimi uzavřel a na společnou dovolenou přestal jezdit. O tom, co konkrétně Knotova spolupráce s StB způsobila dalším návštěvníkům krkonošské chaty, získává Pavel Klimeš po listopadu 1989 přesvědčivé indicie a v novinách někdejšího rodinného přítele veřejně odsoudí jako agenta StB. S odstupem dvaceti let se však v celém příběhu objevují pochybnosti a nesrovnalosti.

Třetí svazek edice věnované Topičovu salonu se dotýká dlouhého období let 1950 až 1991. Tato etapa historie místa na Národní třídě odráží proměnlivé kulturně politické klima dlouhého období totality. Text je účelně rozdělen do kapitol, které v historické posloupnosti rekonstruují program galerie Čs. Spisovatel od roku 1950 až do úplného zániku výstavních aktivit v podzemním prostoru v roce 1991. I tentokrát je zachována struktura, která se osvědčila u předchozích dvou dílů. Svazek uvádí text o profilu nakladatelství Československý spisovatel, čtyři chronologicky řazené texty jsou věnovány volnému umění. Zvláštní kapitola se zabývá užitým uměním, k němuž je přiřazena i fotografie a činnost tzv. Malé galerie. Výstavní aktivity tohoto dlouhého období ukončila krátká etapa existence kurátorsky koncipované Galerie Pi-Pi-Art v roce 1991, která zanikla v souvislosti s privatizací budovy. Kniha je třetí z řady svazků, které postupně představují celé období působnosti Topičova salonu jakožto kulturní instituce.

Slovníkově uspořádaná publikace přináší rozsáhlá a podrobně zpracovaná hesla čtyř desítek českých nakladatelství, která se od konce čtyřicátých do konce osmdesátých let soustředila na literární a literárněvědnou produkci, popřípadě vydávala knihy z příbuzných odborných a uměleckých oblastí. Zastoupena jsou nakladatelství s celostátní působností i tzv. krajská nakladatelství, nechybí ani vybraná hesla z oblasti exilové literatury. Jednotlivá hesla přinášejí informace o dějinách příslušné instituce, výklad produkce, přehledně zpracované bibliografické informace a rozsáhlý soupis literatury předmětu.

Kniha Michala Přibáně je výsledkem autorova pátrání po životních příbězích dvou výrazných osobností našeho poúnorového exilu. Vydavatel a redaktor Antonín Vlach i jeho jmenovec, básník a nakladatel Robert Vlach, v padesátých letech zásadně ovlivnili exilový literární život: vydávali časopis, knižní edici a založili reprezentativní zastřešující organizaci. Tím se po zásluze zapsali do dějin české literatury, ovšem jak ukazují nové archivní nálezy, neméně zajímavé jsou jejich dobrodružné životní osudy, poznamenané dvojí totalitou a plné někdy až románových paradoxů. (dvojportrét exilových vydavatelů Antonína Vlacha a Roberta Vlacha)

Publikace je věnována literárnímu životu prvního dvacetiletí existence českého protikomunistického exilu, tedy období mezi únorem 1948 a srpnem 1968. Autor knihy se nezabývá analýzou tvorby exilových spisovatelů, nýbrž způsoby, jakým jejich díla vstupovala do komunikace s exilovou čtenářskou obcí. Největší pozornost je věnována zakladatelům České kulturní rady v exilu, u nás dosud téměř neznámému vydavateli Antonínu Vlachovi (1905–1995) a jeho jmenovci, básníku, prozaiku a redaktoru Robertu Vlachovi (1917–1966). Dějiny České kulturní rady jsou představovány v poměrně širokém kontextu. Kniha je prvním, na rozsáhlém materiálovém výzkumu vystavěným pokusem o celistvé uchopení problematiky exilového literárního života.

Svazkem Psaní, jazz a bláto v pásech se k edici Škvoreckého Spisů připojuje volná řada autorovy korespondence. Zahajujeme ji dopisy, které si Josef Škvorecký v letech 1950-1960 vyměnil s jedním ze svých nejlepších přátel Lubomírem Dorůžkou. Korespondence zprostředkovává okolnosti vzniku prvních Škvoreckého próz, první neveřejné ohlasy jeho slavného románu Zbabělci, tehdy existujícího zatím jen v prvním strojopisném opisu, a zachycuje i dobu Škvoreckého vojenské služby, jejíž líčení se poněkud liší od příběhů zahrnutých do románu Tankový prapor.

Sborník z mezinárodní konference o životě a díle Josefa Škvoreckého, která se uskutečnila v Náchodě u příležitosti autorova životního jubilea ve dnech 22. - 24. září 2004.

Tento svazek zachycuje období mezi léty 1970 - 1989.

Druhý svazek Bibliografie Josefa Škvoreckého, která vzniká ve spolupráci Literární akademie a Ústavu pro českou literaturu AV ČR, obsahuje především informace o veškerých českojazyčných kritických a analytických ohlasech autorova díla a o těch momentech autorova profesního i soukromého života, které byly zaznamenány v tisku. Připojeny jsou i podrobné informace o Škvoreckého spolupráci s divadlem, filmem, televizí a rozhlasem.

První svazek Bibliografie Josefa Škvoreckého, která vzniká ve spolupráci Literární akademie a Ústavu pro českou literaturu AV ČR, zahrnuje veškeré autorovy texty publikované v češtině do 30. června 2004. Chronologicky řazené záznamy jsou přehledně uspořádany do několika kapitol vymezených charakterem díla a způsobem jeho publikování.

Tento svazek zachycuje desetiletí počínající utužením politických poměrů, pokračující obdobím postupně polevujícího politického dohledu nad literární tvorbou a její reflexí, vrcholící událostmi na IV. sjezdu SČS v roce 1967 a vzepětím "pražského jara", jež ukončil příjezd tanků a zprvu nenápadný nástup normalizace.

V tomto svazku je zachyceno období mezi léty 1948 - 1958, tedy období počínající nástupem stalinismu k moci a končící prvními pokusy o "emancipaci" spisovatelů v době po dvacátém sjezdu KSSS, spojené s tzv. odhalením kultu osobnosti, jehož důsledky byly do jisté míry patrné i v české literatuře.

Dílo zahrnuje články, studie a texty českých spisovatelů, literárních teoretiků a kritiků, které byly původně publikovány v časopisech a na veřejných vystoupeních. Obsahuje široké spektrum témat, jako jsou pozdravy mrtvým, úvahy o kultuře za okupace, postavení básníků a jejich vztah k politice, a úkoly české literatury. Mezi autory se objevují Václav Černý, Miloš Dvořák, Jindřich Chalupecký a další významné postavy. Texty se dotýkají kulturní situace vzdělanců, literární kritiky a jejího poslání ve společnosti, a také cesty literatury k lidu. Dále se zabývají vztahem umění a politiky, existencialismem v literatuře, a kritickým pohledem na současné umění. Diskutují se zde i otázky romantismu, poezie a jejího vlivu na politiku, a filozofie v kontextu básnictví. Celkově dílo reflektuje poválečný kulturní život a myšlení v české společnosti, přičemž se zaměřuje na důležitost literatury a umění v historickém a politickém kontextu.

Soubor představuje reprezentativní výbor z básnické tvorby J.Škvoreckého, která se definitivně uzavřela v druhé polovině padesátých let. Kromě vlastních autorových textů jsou zde uvedeny i jeho překlady z americké lidové poezie i překlady z angloamerické poezie. Verše, psané zhruba od čtyřicátých let, tvoří především intimní a milostná poezie. Básně jsou ovlivněny také autorovým hudebním cítěním, takže zde nacházíme i variace zřetelně inspirované bluesovým a jazzovým rytmem.... celý text

Katalog Exilová periodika přináší kompletní soupis více než tisíce dosud zjištěných novina časopisů, které vydávali Češi v zahraničí po roce 1945. Největší pozornost autoři věnují periodikům, která vycházela v českém jazyce, a připomínají vývoj jednotlivých titulů a jejich nejvýznamnější přispěvatele. Zaznamenány jsou ale i časopisy, které vycházeli v angličtině a dalších jazycích, a z pochopitelných důvodů nejsou opomenuty ani časopisy slovenských vydavatelů. Jako kuriozity autoři představují podvrhy Státní bezpečností, s jejichž pomocí chtěli komunisté eliminovat politické i kulturní aktivity našeho exilu. (katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945)

Hlasy a ohlasy nad románem Josefa Škvoreckého, uspořádal Michal Přibáň.