Chřiby jsou milé hory našeho Slovácka. Sklánějí své stráně zvolna k jihu, níží se, až najednou široká rovina se rozprostře u jejich paty. Na ní dědiny a městečka, lesíky a zase pole, v létě plná bohaté úrody. V zimě jsou ty naše hory šedivé a zamračené; mdle splývající v dálce s obzorem. Ale na jaře, jak zmizí sníh a první lupínky začnou rašiti ze země, vstávají i ony z dálky, jejich hřbety zmodrají, oddělí se od bledé oblohy a vzrušeny čekají vlahého jara. Tehdy už také počínají hory lákat. A člověk dlouho neodolá. Jednoho dne ozve se v něm neodbytně všechna touha po horách; batoh na záda, hůl do ruky, a teď rychle za srdcem a za očima, které již předem skočily do hor!
Gustav M. Kališ Orden de los libros (cronológico)
