Milan Skřivánek Libros

Zdeněk Kopal (1914–1993), významný astronom, přispěl k výzkumu dvojhvězd a topografii Měsíce, což bylo klíčové pro projekt Apollo. V létě 1948 se vydal z Cambridge na západní pobřeží USA, aby se zúčastnil otevření největšího zrcadlového dalekohledu na Mount Palomar. Po návratu napsal pro rodiče v Československu vzpomínky na tuto cestu, které nazval Zdeňka Kopala z Litomyšle příhodové. Text zachycuje jeho zážitky z cesty k Tichému oceánu, kde popisuje, co viděl, zažil, jedl a pil, a jak se šťastně vrátil domů. Název vzpomínek odráží jeho vazbu na rodnou Litomyšl, kterou opustil v devíti letech, a vzdává hold litomyšlskému cestovateli Martinovi Kabátníkovi. Kopal srovnává místa, která navštívil, s těmi ve své vlasti, a jeho vyprávění je živé a barvité, ukazující jeho radost ze života a dobrého jídla a pití. Jako vědec byl systematický a kritický, ale dokázal se silně ztotožnit s hrdiny příběhů, které měl rád, jako byli katoličtí misionáři. Text je doplněn čtyřiceti fotografiemi, mapkami a dalšími dokumenty, které obohacují jeho vzpomínky. Edici připravili Milan Skřivánek a Martin Boštík, doslov napsal Jiří Grygar.

Studie vycházející z vymezeného okruhu archivních pramenů je faktorafickým přínosem k poznání úrovně a pojetí výuky dějepisu na vybrané střední škole od konce 18. století asi do r. 1848. Napomáhá k poznání, jak se v těchto letech (v období vrcholícího a doznívajícího osvícenectví) formovaly kritický přístup ke světu a zřetelné historické vědomí opírající se o dobovou vědu. Studie věnuje zvláštní pozornost filozofickým a metodologickým otázkám, o nichž rukopisy, ať již přímo, či nepřímo pojednávají. Pozornost je věnována také okruhu literatury, o kterou se přednášející opírali nebo ji doporučovali ke studiu. Fakulta restaurování, Univerzita Pardubice.

Pověst o Růžovém paloučku u Litomyšle, podle níž se na tomto místě v pobělohorské době loučili čeští bratři se svou zemí před vynuceným odchodem do exilu, se stala díky Aloisi Jiráskovi součástí naší národní paměti. Skřivánkova průkopnická studie odrývá proces vzniku této legendy od 30. let 19. století, její vrstvení i úlohu, jakou hrála v měnících se dějinných okolnostech. Ukazuje ji jako historicky nepodložený, do velké míry uměle vytvořený mýtus pozdně obrozenecké české společnosti, který se, jak autor říká, stal po roce 1918 „přímým výrazem ideje státu československého“. „Mladý stát, jak poznamenal František Xaver Šalda ve svém nekrologu za Aloise Jiráska, ke svému vybudování velmi potřeboval legendy a mýty, vyžadoval "do svých základů řady takových mytických figur, jako veliké monumentální stavby potřebovaly donedávna řady průčelných soch, které byly vším jiným než věrnou podobou určitých konkrétních osob; nuže tato mystika spotřeby státní diktuje své požadavky a skutečnost jest přebásňována a dobásňována do předepsaných rozměrů a profilů…". Růžový palouček, jehož prsť byla uložena společně s Jiráskovým popelem, zapadá do takové řady – je zhmotnělou součástí Jiráskova díla.“

Monumentální monografické zpracování dějin města od počátků osídlení po současnost vychází u příležitosti sedmistého výročí povýšení Litomyšle na město (majestátem Přemysla Otakara II. z r. 1259).

Kniha stručně a výstižně seznamuje zájemce o město Litomyšl s jeho minulostí i přítomností.