„Člověk není ani svobodným, ani nesvobodným, nýbrž může se toliko cítit svobodným, právě tak jako nesvobodným.“ Úvaha O lidském jednání – věnovaná tématům svobodného rozhodování a svobodné vůle – představuje úvod spisu významného představitele kulturního života třicátých a čtyricátých let Bohuslava Brouka, na němž autor pracoval v letech 1954–1958 v Melbourne a Londýně a který zamýšlel předložit jako habilitační práci.
Kniha z pera B. Brouka zahrnuje více než padesát publicistických textů z let 1930–1960, přesto stále aktuálních. Broukovy fundamentálně svobodomyslné, nekompromisní, provokativní, sarkasmem, skepticismem a demystifikacemi společenských (pseudo)hodnot, konvencí a morálky nabité texty jsou vzhledem k šíři autorova tematického zájmu rozděleny do tří oddílů: Psychoanalýza a sexuologie Umění a kultura Společnost a politika
Při příležitosti 100. výročí narození Bohuslava Brouka (19. listopadu 1912) a 35. výročí jeho úmrtí (19. ledna 1978) vychází publikace Soukromé tisky, kterou vydávají ve 200 číslovaných výtiscích synové Ivan a Vladimír Broukovi.Kniha obsahuje eseje Onanie jakožto světový názor, Doslov: Emilie přichází ke mně ve snu (Jindřich Štyrský), Máchův kult, Bilance psychoanalýzy k 31. prosinci 1936, Poslední dnové etiky, Manželství: Sanatorium pro méněcenné, Židovství – dílo árijců, Stoupa života, Strach z oddechu: Úvaha o negativním smyslu lidské aktivity, Bludnost jedné představy, Dopisy z exilu příštím milenkám a O svobodě a demokracii: Úvahy z cesty do Austrálie.K vydání připravil, ediční poznámkou a poznámkou o autorovi opatřil, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík sestavil Viktor A. Debnár, který je rovněž autorem obálky (viz níže). Typografie a sazba písmem Regula Old Face Střešovické písmolijny Viktor A. Debnár a Veronika Daňhelová.
Publikace zahrnuje část dosud nepublikovaného spisu Bohuslava Brouka, na němž autor, významný představitel kulturního života třicátých a čtyricátých let, pracoval v letech 1954–1958 a který zamýšlel předložit jako habilitační práci. V textu se zabývá svým svébytným a provokativním způsobem navýsost aktuálním tématům svobody, filosofie a demokracie. Realizováním publikace by došlo k završení editace Broukova díla – předkládaný rukopis tvoří poslední dosud nalezený a nepublikovaný autorův text.
V Životním slohu, studii z pera Bohuslava Brouka, se čtenáři po více než šedesáti letech od plánovaného vydání dostává nesmírně podnětných myšlenek v oblasti, v níž dodnes mnoho teoretických textů nevzniklo, navíc přímo od jednoho z průkopníků konceptu životního slohu. Publikace – doplněná mimo jiné o úvodní studii estetičky Heleny Jarošové Život slohový, život zvládnutý – představuje přirozený a významný doplněk Tvorby životního slohu: Statí o architektuře a užitkové tvorbě vůbec (1946) Karla Honzíka, sledujícího funkční vztahy architektury ve vztahu k prostoru a živým organismům, Obytné krajiny (1947) Ladislava Žáka, zachycujícího architektonické a funkční vlastnosti krajiny, a konečně Broukových Lidí a věcí (1947), soustřeďujících se na jednotlivé funkce věcí, nevyhnutelnost redukce životních potřeb.
Publikace z r. 1938, v níž její autor Bohuslav Brouk (1912–1978), enfant terrible čs. avantgardy a bohémy 30. a 40. let, svým typickým, nekompromisním a čtivým stylem předkládá syntézu Freudovy psychoanalýzy a Adlerovy individuální psychologie, aplikovanou na řadu lidských činností.
Esej věnovaný fenoménu smrti, zejména smrti úmyslné – sebevraždy, kterou autor zkoumá z hlediska psychologického, etického, náboženského, filozofického, sociologického i právního. Autor zkoumá individuální i společenský rozměr sebevraždy a její motivy. Věnuje se zejména vztahu společnosti k úmyslné smrti (v různých obdobích, v různých náboženstvích a civilizacích). Dochází k názoru, že žádnému člověku „... nelze zabraňovat ve svobodné vůli ukončit svůj život, avšak svobodná vůle nezaručuje rozumnost tohoto počínání.“ Jeho názory jsou skeptické, značně nekonvenční a provokující. (Kniha, která vyšla v r. 1936, byla stažena pro „nábádání k sebevraždě“).
Bohuslav Brouk (1912–1978), význačný představitel českého a slovenského kulturního života třicátých a čtyřicátých let, enfant terrible především meziválečné avantgardy a bohémy. Předkládaná publikace obsahuje veškerá dosud nalezená Broukova díla vzniklá právě v exilovém období (1948–1978) jeho relativně krátkého života, a to díla v drtivé většině veřejnosti doposud neznámá; v této souvislosti stojí za zmínku např. Broukovy verše, které začal autor skládat „ztrativ svým exilem veškerý ostych“.
Kniha podrobně a do všech souvislostí probírá témata, která se týkají autosexualismu; připojuje též několik statí o psychoanalýze, etice apod.
Kniha se zabývá biologickou a psychologickou podstatou sexu a erotiky, sexuální historií lidstva a sexuálními aberacemi. Vyd. v tomto uspořádání 1.
