Alan Černohous Libros

Zatímco západní filosofie soustavně rozbíjela, ničila a štěpila, ruská náboženská filosofie se snažila najít komplexní smysl světa, opodstatnění lidské existence. Nalezla je v křesťanství. Vladimír Solovjev byl jejím prvním a dosud nejvýznamnějším zástupcem. Jeho filosofii můžeme označit za filosofii celistvosti, v níž hrají ustřední roli tři pojmy: dobro, pravda a krása. Z etického pohledu je jeho filosofie naukou právě křesťanské lásky, kterou její autor potvrdil vlastním životem, kdy často rozdal poslední peníze i šatstvo. Sborník: O úpadku středověkého myšlení; Na cestě k pravé filosofii; Idea nadčlověka; Krása v přírodě; Obecný smysl umění; První krok ke kladné estetice. Z ruského originálu (V. Solovjev, Sočiněnija, nakladatelství Mysl′, Moskva 1988) přeložil Alan Černohous.

Jedinečný průvodce zemí, kde zítra znamená včera. Kniha popisuje autorův střídavý pobyt v Rusku od roku 1990 do r. 2003. ISBN 978-80-903700-0-5 (chybné)

Ve dvacátých letech minulého století sovětské tajné služby připravovaly expedici do Tibetu, do mystické země Šambhaly. Hodlaly tady prozkoumat nejdávnější znalosti telepatie a parapsychologie. Za komisaře expedice byl určen mezinárodní terorista a spolupracovník politické špionáže Jakov Bljumkin. Kvůli interním intrikám mezi vůdci OGPU je sice expedice zrušena, ale zvláštní oddíl vedený Glebem Bokým nehodlá své plány měnit. Bljumkin pod maskou buddhistického mnicha proniká do Severní Indie a infiltruje se do expedice N. Roericha, který rovněž usiluje o to, dostat se do tajemné Šambhaly. Kniha přináší nepublikované informace o používání šamanských, hypnotických a parapsychologických praktik sovětskými tajnými službami, které autor čerpal přímo v Rusku z tamějších zdrojů, stejně jako navštívil většinu v knize popisovaných míst.

Další pokračování solovjevské řady přináší systematickou studii jednoho z nejvlivnějších ruských myslitelů. Filozofie, která si chce vystačit se svou abstrakcí, přivádí k definicím, které definují pouze sebe sama. Solovjovova "láska k moudrosti" má naopak zúročit námahu "myšlení v pojmech pro celek života".

Princ Svjatoslav Igorevič měl konkubínu Malušu. Maluša byla zároveň hospodyně kněžny Olgy, matky knížete Svjatoslava. Porodila Svjatoslavovi syna Vladimira, jenž pokřtil Rus. Vladimir měl syna Jaroslava. Ten posléze získal přízvisko „Moudrý“ (vládl v letech 1019-1054). Zajímavé je, že roku 1054, kdy kníže Jaroslav zemřel, došlo k rozdělení církve na odpadlickou západní a požehnanou východní. Možná zde lze vystopovat určitou symboliku. Kníže Jaroslav Moudrý měl povícero dětí, neznámo kolik dcer, leč tři z nich, totiž Anastasia Jaroslavna, Jelizaveta (Alžběta) Jaroslavna a Anna Jaroslavna, se staly evropskými královnami: První se stala královnou uherskou. Druhá se stala královnou Norska. Třetí pak, což byla Anna, se provdala za francouzského krále Jindřicha I. (vládl 1031-1060), čímž se stala královnou Francie. Předkládám zde tedy československému čtenáři zcela jiný, z ruských zdrojů čerpaný pohled na evropskou historii, v níž Svatá Ruská Říše hrála roli mnohem významnější, než jak by si přáli a jak nás nyní učí západní degeneráti...