Jan Jedlička Libros

Katalog k výstavě Jan Jedlička plánované od 28. 4. 2021 v 2. patře Městské knihovny v Praze. Jan Jedlička je malířem, kreslířem, grafikem, fotografem a filmařem, ale také chodcem, pozorovatelem a médiem. Jeho obrazy jsou především záznamem toho, co prožívá při chůzi krajinou a v závislosti na jejích proměnách. Kombinováním nejrůznějších technik a médií vytváří vícevrstevnaté obrazy míst, sledovaných obvykle v dlouhých časových horizontech. Katalog, který doprovází monografickou výstavu, připravenou pro prostory Městské knihovny Galerie hlavního města Prahy, jako první představuje Jedličkovo dílo vcelku. Není koncipován chronologicky, ale jako mapování autorova pohybu krajinou a cestami různých uměleckých strategií. Protože každé Jedličkovo dílo je bez výjimky spojeno s určitým místem a časem, je také výběr děl tematicky členěn podle tří nejvýznamnějších geografických oblastí, v nichž autor pobýval: italská Maremma, Praha a některé oblasti britských ostrovů.

Jedlicka fotografiert im sachlich-dokumentarischen Stil eines Walker Evans' die Totenstadt in Grosseto, ein Friedhof, der in etruskischer Tradition wie eine Stadt erbaut ist. In die „Città dei morti“ mischt sich architektonisch immer mehr auch die „Città dei vivi“, die Stadt der Lebenden, deren neuere Bauten weniger den früheren Kapellen ähneln, sondern mit wohnlichem Interieur den modernen Lebensstil widerspiegeln und den Hinterbliebenen so den Schein des weiteren Zusammenlebens geben.

Veselé příhody medvědáře Kuby Kubikuly, jeho medvěda Kubuly a podivného medvědího strašidla Barbuchy na jejich toulkách světem. Roztomilý příběh medvědáře a medvěda patří již mezi klasiku české literatury pro děti. Ani po letech od svého prvního vydání neztratil nic ze svého kouzla, osobitosti a vtipu, a tak by neměl chybět v žádné dětské knihovničce. Připomeňme si jen, že vypráví o medvědáři Kubovi Kubikulovi a jeho nezbedném medvědovi Kubulovi, se kterým se toulal po světě a kterého strašil strašidlem Barbuchou.

El don Juan bynoniano, a diferencia de los otros, no es deudor de una herencia católica que culpabilice el deseo, y se olvida sin remordimientos del concepto de pecado de su época y su religión. Su vida, como la de su autor, se alimenta de mas vidas, de amores, de energía y juventud. Tal vez ese punto es el que le ha permitido mantener una actualidad de la que otras obras sobre el gran seductor carecen. Porque ya nos queda muy lejos la candidez de paloma de doña Inés, frente a la rapacidad despiadada de don Juan; y, tal vez, porque el humor de Byron, su sátira descarnada y provocadora, no ha perdido un ápice de frescura. Los defectos de su sociedad se las han arreglado para sobrevivir a la nuestra, y la atracción por el placer, que Byron supo encarnar y llevar al límite, no recibe ahora la condena eterna, ni siquiera momentánea.