Václav Janoščík Orden de los libros

Světu dnes vládnou proprietární algoritmy, tajná datová úložiště a neproniknutelné systémy. Jak se to odráží v umění? Nadim Samman v Poetice kódování analyzuje díla, která zdůrazňují skryté dimenze naší technologické krajiny. Na rozdíl od klamných tvrzení o nové kultuře transparentnosti a otevřenosti se tato díla zaměřují na černá místa, černé skříňky a černé díry, zatímco se pohybují na hranici mezi informovaným znepokojením a okultním sněním. Publikace Poetika kódování: Umění v technocénu, český překlad knihy Poetics of Encryption: Art and the Technocene, vychází u příležitosti otevření výstavy Poetics of Encryption v Galerii Rudolfinum.

Žijeme v éře superhrdinských blockbusterů, ale zároveň také obrovského nadbytku kritické literatury, která reflektuje všechny aspekty naší reality, samozřejmě včetně samotné populární kultury. Abychom se v těchto podmínkách zorientovali, musíme pochopit, jak se vyvíjela současná popkultura, ale také její kritika. V knize Václava Janoščíka čtenáři najdou nejen zvláštní a napínavou genealogii kritické teorie a superhrdinů – ve které vedle sebe stojí Superman a Adorno, Watchmeni s Temným Rytířem a Deleuzem, nebo Joker, Avengers a Bernard Stiegler –, ale autorův spekulativně-historický a popfilosofický projekt nabízí některé originální odpovědi na ambiciózní otázky dneška: Co přesně superhrdinové představují, nebo jakých problémů jsou symptomem? Co je kritická teorie dnes a jak se vyvíjela v průběhu posledního století? Jak byla formována psychoanalýzou, marxismem nebo poststrukturalismem? Co je dialektika nebo úkol myšlení? Jaké sny minulosti (20. století) realizujeme svými současnými životy (v 21. století)?

Vydáno u příležitosti stejnojmenné výstavy konané od 11.11.2023 do 11.2.2024 v zóně 8smička v Humpolci. Náš svět je elektrosvětem. Jen stěží si ho lze bez všudypřítomné, a přitom téměř neviditelné a neslyšitelné elektrické energie představit. Je tajemná, nepostradatelná, smrtelně nebezpečná i životně důležitá a začínábýt i inteligentní. Projekt Volt-Age nabízí prostřednictvím spolupráce skupiny umělců a dvou praktikujících odborníků vhled do elektrizujícího světa magické energie. Výstava spojuje několik autorů, kteří k sobě mají blízko nejen proto, že dlouhodobě spolupracují na mnoha projektech a sdílejí společné prostory ateliéru, ale propojuje je i samotný fenomén elektřiny, jenž prostupuje tématy jejich tvorby. Klíčovou roli v projektu Volt-Age hraje setkání a spolupráce umělců se dvěma svéráznými postavami, které jsou svázané s Humpolcem a jeho blízkým okolím, a díky své profesi a vášni jsou spjaté s údržbou a montáží vysokonapěťové sítě. Oba svůj život zasvětili elektrickému proudu, napětí a jeho bezpečnému rozvádění až do našich domovů. Kamil Machyán, místní elektrikář, již od dětství posedlý sbíráním izolátorů vysokého napětí a František Daněk, principál a strůjce kolosálního Muzea izolátorů a bleskojistek poblíž nedaleké Obrataně.

V současnosti můžeme sledovat stále rostoucí popularitu dystopických příběhů, tedy těmnějších vizí naší budoucnosti, ale také rostoucí intenzitu diskusí týkajících se podstaty nebo proměny současného ekonomicko-politického uspořádání, které často zobecňujeme jako kapitalismus. Kniha Dystopický realismus? Jak se učit skrze kapitalismus a temné budoucnosti se pokouší právě za pomoci dystopických příběhů, přiblížit některé nejdůležitější pojmy a roviny kapitalismu. Jednotlivé kapitoly prochází problémy pokroku, abstrakce, trhu, komodit a směny, technologie, kapitálu a kapitalizaci, ale také současnou situaci charakterizovanou jako kapitalismus identit. Kniha postupně prochází krizi utopických vizí (Star Trek), některé klasické dystopie (Zamjatin, Huxley, Asimov) a jejich postmoderní nástupce (Dick, Ballard), hry a zejména jejich survivalovou formu (Monopoly, Death Stranding), ale také současnou quality TV (Po životě, Roky a Roky). Cílem Dystopického realismu ale není jen průzkum těchto kontextů. Celá kniha je určitou reakcí na Marka Fishera jeho pojem kapitalistického realismu. Zatímco v jeho argumentaci jsou tradiční dystopie ukázkou toho, že alternativní budoucnost není možná (po krizi je nastolen původní řád), v Dystopickém realismu jsou tyto příběhy experimentálním prostorem vyvíjející citlivost k jinakosti, různé formy péče a solidarity, intenzity a strategie mimo tradiční rámce současné společenské situace.

Publikace Chtěl_a jsem další zkušenost zhodnocuje desetiletí fungování Ateliéru hostujícího umělce na AVU. Tímto specializovaným pracovištěm akademie prošli významný umělci a umělkyně střední a mladší generace. Kniha představuje jednotlivé semestrální projekty a relevantní texty z již publikovaných katalogů (od autorů nebo přizvaných teoretiků), medailony umělců, kteří v daném období ateliér vedli a studentskou reflexi, zpracovanou formou rozhovorů. Její součástí jsou také dva teoretické příspěvky, které se zabývají obecnějšími problémy uměleckého vzdělávání a ukazují konkrétní genealogii Šalounova ateliéru. Kniha odhaluje různé perspektivy a pohledy na takto specifickou a ojedinělou vzdělávací platformu uvnitř vysoké umělecké školy. Texty: Tomáš Džadoň, Anna Daučíková, Václav Janoščík, Luis Cammitzer Hostující umělci: Anton Čierny, Magdalena Jetelová, Zbigniew Libera, Jan Merta, Florian Reither, Marcus Geiger, Althea Tauberger, Silke Otto-Knapp, Florian Pumhösl, Nicole Wermers, Jan Mladovský, Ruth Noack, Artur Źmijewski, Simon Wachsmuth, Josef Dabernig, Ilona Németh, Ricarda Denzer, Christina Della Giustina, John Hill, Oleksandr Burlaka, Simon Starling, Sus Zwick a Muda Mathis Kniha vychází česky a anglicky.

Co když je naše komplikovaná současnost vlastně detektivkou bez jasných viníků nebo detektivů? Velmi populární žánr detektivních vyprávění nám tak může poskytovat napětí při hledání vraha, ale tyto příběhy nám také mohou pomoci vyrovnat se s traumatizující realitou, s problémy s naší identitou nebo se sdílením. Kniha Napínat současnost. Detektivní pátrání po sdíleném světě se ubírá dvěma hlavními směry. Popisuje dynamiku detektivního vyprávění počínaje klasickou literaturou (Raymond Chandler) přes ikonické filmy (Okno do dvora, Memento) až po seriálové narativy (Rodina Sopránů, Znovuzrozeni, Na jezeře a Rectify). Druhou linií knihy je hledání filosofie přítomnosti, která čerpá především z post-strukturalismu a afektivního obratu, a směřuje k originálnímu pojetí politiky identit a reality. Kniha se pokouší pátrat v obou směrech – čte detektivní fikci prizmatem filosofie a podrobuje filosofii investigativnímu zkoumání. Dochází tak k reinterpretaci detektivního vyprávění jako součásti hledání časové orientace, jež by nám dokázala poskytnout něco stejně důležitého, jako je sdílený koncept současnosti. Jinými slovy, detektivové se snaží nejen identifikovat vraha, ale také rozklíčovat obraty a zlomy v čase, jimiž se naše současná situace vyznačuje.

Pod neustálým útokem střepů obrazů a konfliktů se mění náš vztah k interpretaci. Ta se stává nejen nástrojem, ale aktivitou, skrze kterou žijeme a definujeme své identity. Tato nevyhnutelnost interpretace nás nutí k nové politické vizi. My, umělci, aktivisté, para-akademici, pisatelé a kulturní agenti, tvoříme "třídu interpretace". Kniha představuje první projekt této třídy, založený Borisem Ondreičkou a Václavem Janoščíkem, s podporou Akademie výtvarných umění v Praze. Interpretace se tak stává klíčovým prvkem v našem chápání světa a v utváření našich identit.

Kniha Spekulativní kresba: 2011-2014 německého filosofa Armena Avanessiana a kreslíře Andrease Töpfera je jednou z nejdůležitějších současných reflexí pracujících s průnikem filozofického a uměleckého myšlení. Čtenářům představuje kresbu nejen jako ilustraci textu, ale i jako médium, prostřednictvím kterého lze komunikovat a zprostředkovávat současné myšlení o světě. České vydání je doplněno o aktualizovaný úvod z pera Armena Avanessiana a autorský doslov v podobě odborné studie od překladatelů knihy Kataríny Hládekové a Václava Janoščíka, v níž autoři nabízejí analýzu knihy samotné i její oborovou kontextualizaci.

Anglický výběr esejí publikovaných v odborném periodiku Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny za posledních deset let.

Kniha-čítanka představuje českému čtenáři základní současné práce zahraničních autorů, destabilizující konvenční, lineární pojetí času, které má dopad jak na umělecko-historickou metodologii a filozofii, tak na uměleckou tvorbu jako takovou. Texty Reinharta Kosellecka, Georgese Didi-Hubermana, Borise Groyse a dalších jsou uspořádány ve škále počínající pomyslně pólem dějin umění a končící pólem filozofie. Cílem publikace je představit a diskutovat čas v různých rovinách abstrakce. Překladovým textům předchází úvodní esej editorů knihy, v níž shrnují současný vývoj úvah o temporalitě. Závěr je doprovozen seznamem relevantní anglické a české literatury k tématu, která umožní čtenáři se v problematice lépe zorientovat. Ilustrace Gabriela Těthalová. Grafika Štěpán Marko.