Sborník vítězných prací soutěže Literární Varnsdorf 2014. Vendula Vartová je coby držitelka nejvyššího uděleného ocenění v oblasti poezie zastoupena básnickými texty v rozsahu drobnější sbírky (30 básní). Jde o reflexivní poezii drobných forem (ve velké míře čtyřverší).
V oblasti prózy jsou ve sborníku publikovány tři její texty pod souhrnným názvem Kruhy. Také ty mají povahu lyrizované introspekce vlastní minulosti.
Antologie mýtů a vyprávění Šajenů, malého indiánského národa z planin amerického Západu, přináší přes osm desítek mýtů, příhod šibala Vé'ho'ea a dalších příběhů. Přibližuje nejen šajenskou mytologii a ústní tradici před rokem 1900, ale také způsob života,duchovní kulturu, historii a současnost Šajenů. Mýty a ostatní příběhy vyprávějí šajenskou verzi dějin světa, na jejichž počátku Ma'heo'o vytvořil zemi a bájní hrdinové zbavovali lidstvo oblud. Pokračují monumentálním eposem o Motsé'eóevovi a čtyřech posvátných šípech. Na mýtickou dobu pak navazují tradovaná vyprávění o událostech 18. a 19. století.Vše končí předpovědí zániku světa. V těchto příbězích slyšíme dech zvířat a přírody, humor, touhu po dobrém jídle a domově, chytrost, fantazii, pevnou víru v duchy a hlavně údery lidského srdce. Připomenou nám, že Šajeni jsou lidé ze stejného těsta jako my. V úvodu i komentářích se autor zamýšlí nad stářím, "původností" a obsahem šajenských mýtů a dospívá k překvapivým, kontroverzním závěrům a novým otázkám.
Carole Guyettová, anglická bylinkářka a mystička, která našla nový domov v magické krajině západního Irska, zúročuje ve své knize dlouholeté zkušenosti s rostlinami a bylinkářstvím a zájem o esoterické tradice starých Keltů nebo indiánů. Rostliny jsou pro ni nejen živé organismy, ale také silné duchovní bytosti nadané vědomím a inteligencí, které nabízejí pomocnou ruku v našem osobním rozvoji. Autorka představuje svou metodu, jak navázat hlubší kontakt s rostlinami a otevřít se cenným darům, které nabízejí. Ukazuje nám, že obyčejné rostliny v našem okolí mohou vyléčit nejen naše tělo, ale především rány na duši. Věří, že jsme součástí velkolepé sítě života, a apeluje, abychom vzkřísili ztracený respekt k přírodě. Kniha odnáší daleko za obzor běžné zkušenosti a vtahuje hluboko pod povrch viditelného světa, ale její poselství je vlídné, prosté a optimistické.
„Tséhóné’o“ znamená v jazyce Šajenů z Velkých planin amerického Západu „to, co roste“. Jsou to pro ně živé bytosti přinášející lidem požehnání. S respektem k hlubokému vztahu rostlin a lidí vyvíjejícímu se po tisíce let skládají autoři mozaiku rostlinných druhů, známých i exotických, které měly nebo mají pro Šajeny význam v léčení, při výrobě předmětů, v náboženském životě, jako součást jídelníčku apod. Z této mozaiky zároveň vystupuje mnohobarevný, dynamický a v mnohém překvapivý obraz Šajenů 19. a 20. stol. Šajeni nebyli jen společností válečníků, lovců bizonůa zubožených indiánů z rezervace,ale také zručných švadlen, pěstitelů kukuřice, obchodníků a zbožných lidí. Tuto ojedinělou etnobotanickou monografii tvoří tři části. Po nezbytném seznámení se s šajenskými dějinami a kulturou, následuje obecné zamyšlení nad významem rostlin v životě Šajenů. Největší prostor dostává přehled rostlinných druhů, seřazených podle čeledí, s botanickým popisem, perokresbami, údaji o využití a dalšími etnologickými a historickýmisouvislostmi. Botanici jistě ocení slovník synonym, překladatelé slovník anglických názvů a milovníci jazyků množství šajenských výrazů. Zájemce o indiánské kultury potěší hlubší pohled na jednu z těchto nejvýznamnějších kultur.
Lee Reich do své knihy, kterou právě držíte v rukou, vybral dvě desítky užitkových dřevin. Některé z nich mají u nás tradici velmi bohatou – vždyť třeba mišpule, rybíz či dřín se pěstovaly už ve středověkých klášterních zahradách a teprve s rozvojem ovocnářského šlechtitelství byly vytlačeny jádrovinami a peckovinami. Je však nanejvýš pravděpodobné, že kdyby se před několika desetiletími nezvedla vlna zájmu o zahradničení v souladu s přírodou a zájem o původní keře a stromy, možná bychom na některé druhy představené v této knize úplně zapomněli. Vždyť kdo z nás někdy viděl v české zahradě třeba moruši či muchovník? Je tu ale také druhá skupina užitkových dřevin, neznámých či přinejlepším pouze povědomých i zkušenému českému sadaři.
Všem českým indiánům recepty na bizoní pečeni stejně jako na tortilly, fazole, saláty a ostré omáčky na sto způsobů, ale i chalupas, zuňijskou kaši a „chléb“ nebo krocana nadívaného piniovými oříšky a čokoládou.
Autobiografie Marka Twaina byla poprvé publikována v roce 2010, tedy sto let po jeho smrti. Spíše než o klasickou autobiografii jde o soubor anekdot, „pomluv“ a přemítání o životě, na němž Twain pracoval několik let. Jeho až drásavě upřímná reflexe vlastního života a světa je pro pochopení této komplexní postavy světové literatury a jejího díla nezbytná. Sám Twain píše: „Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána, a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti...“ Český překlad nabízí nejširšímu publiku možnost nahlédnout do Twainovy paměti, srdce a duše. První svazek celkem třídílných pamětí; Volvox Globator postupně vydá i zbývající dva.
Příběh Jaxieho Clacktona, brutálního venkovského mladíka, která prchá z místa násilné smrti svého otce do divočiny západní Austrálie. Má s sebou jen pušku a džbán na vodu. Chce jen mír a svobodu. Život v drsné solné poušti je ale tvrdý. Když zjistí, že tam není sám, všechny jeho plány se zvrhnou. Potkává zničeného kněze Fintana MacGillise, muže, o kterém si nikdy není jistý, zda mu může věřit, přesto ale bude jeho život na něm záviset. Pastýřova chata je napínavý příběh nepravděpodobného přátelství a touhy, brutální a lyrický.
Tim Winton (4. 4. 1960) je nejoblíbenější australský romanopisec. Byl dvakrát nominován na Bookerovu cenu a je vítězem rekordních čtyř literárních cen Milese Franklina za nejlepší australský román. Jeho knihy jsou tvrdé, něžné a nové. Vždy odhaluje surové, instinktivní polohy, které má člověk v sobě.
