Martin Golec Libros

Býčí skála. Už to samotné slovo vyvolává představu čehosi dávného a tajemného. A což teprve staré pověsti o průvodech, kvílení z nitra jeskyně a o její osvětlené Předsíni! Je nabíledni, že lehce dosažitelná sluj pod vysokými skalisky musela poutat pozornost už v pravěku, přitahovat barokní učence, fascinovat romantiky, a že moravská archeologie musela učinit své první kroky právě zde. Snad se v ní ukrývali i padělatelé mincí a nějací podivní, tmy se nebojící lidé středověku, kteří na stěně nad Jižní odbočkou zanechali změť nesrozumitelných černých čar a v prostoře samé hrst polotovarů stříbrných mincí. Ve stejné prostůrce, jako v jediné v našich jeskyních, namalovali záhadný vzor již lidé pozdní doby kamenné.

Jeskyně Býčí skála v Moravském krasu patří k nejznámějším archeologickým lokalitám v České republice. Výzkumy lékaře Heinricha Wankela zde sahají až ke kořenům vědního oboru archeologie v naší zemi. Převratný objev z roku 1872 odstartoval snad nejdelší kontinuální zájem o konkrétní lokalitu. Již pátá generace domácích i zahraničních vědců se k nálezu vrací a na základě soudobých znalostí se jej snaží uchopit. Interpretační možnosti jsou však limitovány nejen velmi ranou dobou objevu, ale zejména parametry samotné lokality, která nemá v Evropě v době halštatské paralelu. Horizontálně přístupná jeskyně ? kamenný dům ? ve spojení s abnormální koncentrací pozůstatků po elitách představuje unikát. Cesta k závěrečné interpretaci je ovšem ztížena nejen situací nálezu, ale i řadou mylných tvrzení badatelů. Autor na základě komplexního výzkumu od roku 2007 představuje koncept centrální pohřebně-obětní poutní svatyně.

V této práci je zpracován materiál rovinného otevřeného sídliště horákovské kultury (HK) z lokality Těšetice - Sutny, okr. Znojmo. Jedná se o dvě samostatné plochy v trati Sutny: Spolu s plochou v Těšeticích - Vinohradech jde rozlohou i objemem zpracovaného materiálu o největší publikované halštatské sídliště ve střední Evropě. Poprvé v prostoru HK bylo v rámci jedné lokality zjištěno následné osídlení 4 stupňů HC2 - HD3. V předkládané práci představuji nástin chronologie sídlišť HK sestaveného na základě rozboru dlouhodobého vývoje v těšetickém mikroregionu (HC2 - HD3). Tento vývoj byl pozorován ve dvou tratích: 1. ve Vinohradech, 2. v Sutnách. Provedl jsem nový rozbor a komparaci dosud největší publikované lokality HK, Těšetice - Vinohrady, které jsem chronologicky zařadil do rozmezí stupňů HC2 - HD1. Došel jsem k odlišnému závěru než V. Podborský. Nově jsou zpracovány nálezy z Těšetic - Suten, které byly získány ze dvou ploch, systematického výzkumu (HD1) a záchranného výzkumu (HD1 - HD3). Počet objektů i získaného materiálu, ve srovnání s Vinohrady ještě několikanásobně vzrostl a dnes tyto výzkumy dohromady (souhrnně těšetický mikroregion) představují nejprozkoumanější území s osídlením HK. Z hlediska počtu objektů, objemu zpracovaného materiálu a zjištěných skutečností nemá těšetický mikroregion mezi rovinnými sídlišti HK souměřitelné paralely. Přinesl významné srovnávací informace, důležité pro synchronizaci jednak s četnými staršími výzkumy a hlavně s lokalitami zkoumanými moderním způsobem.

Doba halštatská (800–450 př. Kr.) je první etapou doby železné na našem území. Do dnešních dob se z ní dochovalo velké množství archeologických nálezů, významné jsou zejména rozměrné pohřební monumenty. Je však paradoxem a zároveň velkým dluhem moravské archeologie, že o této pozoruhodné a svébytné epoše pravěku dosud nevyšlo žádné syntetické dílo. Nová kniha se snaží tuto mezeru zacelit. V kontextu celé Moravy přináší nové poznatky, reviduje početná starší data a nabízí pestrou škálu různých interpretací. Předložené závěry vycházejí zčásti ze spolupráce s řadou kolegů z humanitních a přírodovědných oborů. Kniha otevírá cestu k výraznému propojení badatelských výsledků s jinými evropskými regiony. Archeology, kteří se zabývají dobou halštatskou, nepochybně podnítí k diskuzi a studentům poskytne možnost seznámit se v ucelené podobě se zajímavým úsekem našich pravěkých dějin.