Marek J. Vavřinec Libros

Krajinou Bohů, démonů a lidí je v pořadí druhou knihou malíře a grafika Marka J. Vavřince. Po Pokladu snů přichází pokladnice zážitků z reálného života, ovšem s přihlédnutím ke skutečnosti, že autorova představa reality má hodně rozmazané okraje. Také se nejedná vždy o zážitky – ty se často mísí s fantaziemi, úvahami, písněmi a jinými, žánrově nespecifickými útvary, a stejně tak nejsou vždy ze života – některé kapitoly pojednávají též o smrti. Kniha je bohatě ilustrována autorovými dřevoryty. Nebo vlastně naopak. Obrazová kniha Marka J. Vavřince je bohatě ilustrována texty o zážitcích z reálného života, ovšem s přihlédnutím k výše zmíněnému upřesnění. ... Tato kniha byla vytištěna knihtiskem, tj. přímo z dřevorytových a polymerových štočků, což byl doposud zastaralý, ale stále nejkvalitnější způsob tisku, využívaný hlavně bibliofily. Tentokrát však držíš v ruce knihu, která se technologicky vrací sto let před opice. Podomácku vyleptané štočky byly křivé, a nepřečteš-li některá slova, musíš si je domyslet. Tisku předcházela resuscitace dávno nefunkčního lisu, obrovská časová investice a komplikace všeho druhu. Bitva však byla vítězně vybojována a kniha otevírá cestu dalším dobrodruhům, samorostům a pankáčům černého řemesla a vůbec všem, komu se ručičky na hodinách někdy točí obráceně.

Poklad snů je výběrem autorových prací, které vznikly ve spánku. Podstatná část materiálu vznikla v době, kdy působil jako stavební dělník v Německu, kde byl (kromě východů slunce a zvratů počasí) celkem bez kontaktu s krásami života. Zato se nikde tolik nenasmál a nenasnil. Sny jsou doprovázeny kolážemi. Na UMPRUM se koná retrospektivní výstava portrétů významných studentů, které podle archivních fotografií namalovala nějaká současná studentka. Visí tu i můj autoportrét ze Zuřivého Rolanda, jelikož se žádná moje fotografie nedochovala. Všechny portréty jsou v nadživotní velikosti, jenom ten můj je malinká grafika v obrovském rámu a pod ní je nápis Marek V. Játro. Zřejmě se nedochovalo ani přesné jméno. Cestou po schodišti nahoru potkávám Sašu, spolužačku z Duina. Směje se a podává mi noviny, ať se mrknu sám. V novinách mi věnovali článek přes celou stránku a jsem v něm označen jako umělec – hvězda pornoprůmyslu. Jsem zachycen na čtyřech fotografiích. Na jedné jako svalouš s velikým údem (takový prokazatelně nemám; je to evidentní fotomontáž, ale ohromně se bavím), na druhé do půl těla jako dělník na stavbě slepičárny. Jméno je uvedeno správně, Marek J. Vavřinec, a co o mně vlastně píšou, si nestíhám přečíst, protože už se o mně všude kolem šeptá. Článek mi udělal reklamu a Saša po mně vrhá prostopášně spiklenecké pohledy.