Michal Kovář Libros

Publikace Sámové – jazyk, literatura a společnost je prvním ucelenějším příspěvkem ke studiu původních obyvatel severní Skandinávie. Sámové, kteří jsou u nás známi spíše pod označením Laponci, obývají oblast za polárním kruhem. Je jich kolem šedesáti tisíc a žijí v Norsku, Švédsku, Finsku a Rusku. Přestože ještě donedávna museli čelit politice asimilace, mají dnes vlastní parlament, politické strany, univerzitu a státem garantovanou výuku sámštiny na školách, rozhlasové stanice a televizní programy v sámštině. To, čeho Sámové v posledních letech dosáhli, je předmětem zájmu – a svým způsobem i obdivu – ve vědeckých kruzích i mezi představiteli jiných menšinových a původních populací.

Učte se důležitá slovíčka pomocí veselých obrázků! Zapamatujete si je rychleji a vštípí se vám mnohem hlouběji do paměti.

Praha je naše hlavní město, proto pojďme udělat něco proto, abychom Prahu poznali. Začneme u českého jazyka – umět česky je základem pro život nejen v Praze, ale i v celé České republice. Pěkně popořádku se naučíme českou abecedu, která je, se svými háčky a čárkami nad písmeny, jako stvořena pro zápis krásné češtiny. Tiskací písmena možná už znáte, ale víte, jak se správně píší ta psací? Pomocí názorných obrázků, obrázkových karet, různých úkolů a zábavných her vás seznámíme nejen s českou abecedou, ale i s pražskými památkami a zajímavostmi, a to v abecedním pořadí. Výukový materiál zaměřený na podporu integrace dětí s odlišným mateřským jazykem na území Prahy a na jejich seznámení s kulturními a historickými hodnotami našeho hlavního města.

Knihu sámských přísloví je možné chápat jako úvod do sámské kultury. Přísloví vyjadřují některé základní kulturní hodnoty Sámů, objevují se v nich mnohé mytologické bytosti a jiné odkazy na staré mýty. Část přísloví, jež se dnes už nepoužívají, zůstává nicméně obestřena tajemstvím. Je například přísloví Člověk, který se ztratil, jde stále na východ založeno na mýtu o původu lidí, nebo jen popisuje historickou zkušenost? Nebo je zcela konkrétní instrukcí pro přežití v laponské tundře? Vstoupit do geograficky blízkého a zároveň kulturně vzdáleného světa pomáhají též ilustrace sámského malíře Hanse Ragnara Mathisena.

Faravidova říše současného severobotnického spisovatele Bengta Pohjanena je poetickým příběhem o cestách čarodějů a králů na evropském Severu poloviny 11. století. Příběh obsahuje historickou perspektivu staroseverských ság i mytologickou, nadčasovou rovinu kalevalských run, estonských bájí a laponských vyprávění. V knize proti sobě stojí nejen meče Sveů a luky Kvenů, nýbrž také modlitby křesťanů a kouzla čarodějů.

Starověcí Keltové mezi lety 600 p.n.l. až 400 n.l. obývali většinu Evropy. Nezanechali nám písemné památky, přesto keltské legendy a mýty přetrvaly věky. Irské a velšské mýty - vzrušující příběhy božstev, nadlidských hrdinů a magických příšer - byly zaznamenány křest'anskými písaři, kteří tak uchovali velkou část pohanské mytologie. Díky archeologii a výkladům antických autorů pře námi defiluje fascinující soubor keltských jmen, obrazů a symbolů, stejně jako doklad o obřadech a rituálech, jejichž prostřednictvím Keltové komunikovali s říší nadpřirozena.

Monografie Josef Dobrovský. Hungarista a ugrofinista se nezabývá pouze úzce jazykovými otázkami hungaristických a ugrofinistických studií zakladatele vědecké slavistiky a bohemistiky Josefa Dobrovského, nýbrž jeho celkovým vztahem k ugrofinským národům, zvláště k jejich jazyku a historii a kultuře. Autor vychází ze svého širšího kulturně-politického a kulturně-historického přístupu k hungaristice a ugrofinistice. Na rozdíl od jejich výlučně lingvistického pojetí v nich spatřuje obory, jež se zabývají jazykem, kulturou a dějinami ugrofinských národů, ať už v užším středoevropském rámci (hungaristika), anebo v širokém rámci eurasijském (ugrofinistika).