Titus Burckhardt Libros

Considerada en principio como precursora de la quimica moderna, la alquimia tiene, no obstante, un caracter de arte unitario. Tiene todas las caracteristicas de una autentica tradicion, y por lo tanto no puede ser una especie de casualidad en la historia de la humanidad, sino que debe anunciar una fe profundamente arraigada en las posibilidades del espiritu y del alma. A esta conclusion ha llegado el autor de este libro, rechazando toda tesis psicologica y enfrentandose a esa imagen de la alquimia que la describe como un delirio irracional.

The Moroccan city of Fez is a precious jewel of Islamic civilization. For over 40 years Titus Burckhardt helped to document its artistic and architectural heritage. These newly translated lectures, delivered when Burckhardt was living and working there, explore how it can be authentically preserved and updated. Aided by his photographs and sketches, Burckhardt conveys what it means to be a living Islamic city.

An introduction to the thought of one of the greatest perennialist authors of the twentieth century. schovat popis

This introduction to the study of the doctrines of Sufism provides seekers with a clear understanding of the mystical tradition of Islam. The work defines the nature of Sufism, discusses it in relation to Christian mysticism and Hinduism, examines its foundations and ends with the elements of operative Sufism. Drawing on his scholarship, Burckhardt provides a comprehensive and clearly organized overview to Sufism.

„Kdyby byla alchymie pouhý klam, musel by její jazyk nést známku libovůle a hlouposti; ve skutečnosti však vykazuje všechny znaky pravé tradice, totiž organicky souvislou, i když nikterak schematickou nauku a určitá pravidla, neustále stvrzovaná jejími mistry. Nemůže to tedy být pouhý rozporuplný výplod či jakási náhoda v dějinách lidstva, nýbrž musí projevovat skutečně hluboce zakořeněné možnosti ducha i duše.“ (autor)

Die rationalistische Aufklärung betrachtete Alchemie als primitive Vorstufe der Chemie, die unwissenschaftlich versuchte, Metalle in Gold zu verwandeln. Diese Sichtweise blieb weit verbreitet, obwohl wahre Meister der Alchemie betonten, dass das „große Werk“ der Transformation innerlich ist und die metallurgische Sprache symbolisch für die Läuterung des menschlichen Wesens steht. In diesem Buch erklärt der Forscher und Mystiker Titus Burckhardt die geheimen Praktiken der Alchemisten und entschlüsselt ihre Symbolik, die aus Metallkunde, Biologie und Astrologie stammt. Er zeigt, dass das alchimistische Weltbild ein Erkenntnisweg zwischen Mystik und Psychologie ist, der sich durch alle Religionen und Kulturen zieht. Anhand seltener Abbildungen interpretiert Burckhardt das alchimistische Verständnis der inneren Vervollkommnung und erläutert die Bedeutung von Begriffen wie dem goldenen Vlies, dem geheimen Elixier oder dem Stein der Weisen. Er vergleicht Alchemie mit Mystik als Weg zur Erkenntnis des zeitlosen Wesens des Menschen. Die Alchemisten selbst beschreiben ihr Ziel als „Verflüchtigung des Festen und Verfestigung des Flüchtigen“; Gold symbolisiert diese Transformation. Die Wiederherstellung der Reinheit des Menschen ist Voraussetzung für die Rückkehr ins göttliche Urbild. Die Verwandlung von Blei in Gold steht somit für die Wiederherstellung des ursprünglichen Adels der menschlichen Natur.

Eseje sebrané v tomto svazku se věnují symbolice, tradičním formám umění, mytologii a modlitbě a mají jeden cíl: připomenout, že existuje druh poznání, které nekonečně přesahuje kalkulující a posuzující rozum. Toto poznání dnes více než kdy jindy zahalují dvě věci: Zaprvé se zapomnělo, co je symbolika, totiž, že existují způsoby vyjádření, které více naznačují, než vypovídají slovy, a které jsou přesto pravdivé a správné; a zadruhé vědecké myšlení ve své nejobecnější formě přivedlo představivost většiny dnešních lidí do úzce vymezených kolejí, v nichž ji drží. Burckhardt staví proti moderní přírodní vědě, která se při vší své jasnosti a přesnosti dopouští vážných omylů, starověkou a středověkou kosmologii, která je v malých věcech často „naivní“, v zásadních věcech však nanejvýš pravdivá. Jednodimenzionální racionalitu našeho dnešního západního myšlení konfrontuje s onou spiritualitou, jež vedla lidstvo v antice a ve středověku při jejich úsilí o poznání.