„Středověká“ moralita o třech dějstvích. Hlavní hrdina Misogyn, vystupující v každém ze tří dějství pod jiným jménem (ještě jako Icthitofob nebo Mýtoman) má poněkud nevyhraněný vztah k ženám, nesnáší ryby a rád si vymýšlí: žije v dluzích v bytě pod finanční správou své tetičky, ze kterého ho chtějí vyhodit na ulici. Formou několika zápletek dokonce dojde ke zvířecí vraždě, díky níž ho začne hledat i policie. Sesype se tak toho na něj ze všech stran najednou poněkud dost, ačkoli on je v tom docela nevinně – jen on je totiž brán špatně a jako příčina veškerého zla. Ale řeší to po svém; stává se nedobrovolně střediskem útoků, jejichž rozřešení přinese až zamknutí ostatních postav v bytě, z něhož je osvobodí až ztráta vlastní přetvářky.
Jiří Zygma Libros
Matteo Difumato, autor checo-italiano conocido inicialmente como Jiří Zygma, colgó la actuación para dedicarse exclusivamente a la escritura. Sus obras dramáticas exploran a menudo temas profundos, especialmente dentro de su trilogía 'Deconstrucción Hipermoderna', que incluye piezas como 'Alambre de Espino', 'Maniobras' y 'Campo Abierto'. Las obras de Difumato han sido representadas y leídas en Praga, y también ha escrito obras originales en italiano, como la trilogía 'Senso unico' y el epílogo satírico 'Sulla spiaggia'. Su misterio ciber-mitológico 'Adictos al Juego' fue elegido como la producción inaugural para el nuevo teatro Stará Aréna en Ostrava. Mientras creaba 'Mythomania' durante un intercambio en Atenas, su obra más reciente, 'Comentario', significa un alejamiento deliberado de la producción escrita debido a una percibida falta de apreciación por sus esfuerzos literarios anteriores. La identidad única de Difumato está moldeada por una combinación de naturaleza silesiana, corazón moravo, patriotismo checo y temperamento italiano, infundiendo a sus narrativas un rico tapiz cultural.



Mythomania
- 46 páginas
- 2 horas de lectura
Drama o dvou jednáních, jež se zabývá zálibou ve lžích, falešných snech a pokroucené fantazii. Autor hru napsal v řeckých Aténách. Řecká profesorka dějepisu je velmi cílevědomá a prostřednictvím cílené lži na základě překroucené historie to chce kvůli krizové situaci ve své zemi dotáhnout hodně vysoko až do politiky, k čemuž jí pomáhají demonstranti, osoby z lidu, které kolikrát nemají povědomí o základních věcech týkajících se jejich země, a proto jí slepě důvěřují a mylně považují za vyvolenou. Dva její kolegové jsou do sebe nešťastně zamilovaní, a protože nemohou mít děti, rozhodnou se ke konci hry rozejít, jelikož přišli na to, že jejich láska byla zbytečná a nenaplněná. Drama je velmi metaforické, a to zejména díky personifikovaným postavám, jako jsou Nenávist, Láska a Lež. Tyto zároveň vyplňují komické, někdy až drastické scény v druhé linii, blížící se prvkům epického divadla. Hlavní hrdinka to nakonec kvůli svým ambicím směřuje až do čela vlády pro účely převratu, za což je však mimo sebe samotnou obdivována jen svým kolegou, aby nahradila další zástupce klamů. Je otázkou, nakolik jí k tomu dopomohla lež a jak ona sama sebe vnímá před přírodou – symbolickými prvky v bodech zvratu jsou zde zemětřesení a moře, v dálce rozvášněný lid.
Hra jako náplň a smysl života. Záměrná manipulace s druhými. Nadčasový automat, který řídí osud postav ve hře, do které uživatelé s odsouhlasením vstoupili. Hra však začíná postrádat smysl, když Netofilia začne vítězit nad Autonomií a ze hry se nelze dostat ven - nelze ji ukončit. Svět ovládnou počítače a zlákaný "zachránce" nainstaluje do hlavního počítače program, který začne nutit hrát tuto hru všechny.. Hra byla s velkým úspěchem realizována v ostravském divadle Stará Aréna.