Jazyk jako náhradní díl, jako svorník vnějšku a vnitřku i mimetizující meziprostor. Jazyk jako soubor struktur, pravidelnosti a výjimek. Jazyk jako prostředek komunikace. Olga Słowik neúnavně ohledává jazykovou mentalitu univerzálního češství, cizinectví a osvojenectví i útěchu, které lze hledat v jazykových strukturách a pravidelnostech, ve spiklenectví s funkcí pojmenovací nebo v deklinačním násilí. Báseň lze složit z ústřižků hotového jazykového světa: nové celky spolutvořit nebo přetvářet – podobně jako vztahy, jako lásku, jako porozumění, štěstí i zdraví. Přitom všem se nepodstatná jména ohýbají až k zemi.
