Druhé, rozšířené vydání, které vychází k výročí 25ti let existence populární rockové skupiny Psí vojáci. Texty Filipa a Jáchyma Topolových, předmluva Vratislava Brabence ze skupiny Plastic People. Sestavil a historii skupiny sepsal J. Riedel.
Výbor z nejúspěšnějších autorových písňových textů. Žiletky, Černý sedlo, Chce se mi spát, Kilián Nedory, Sbohem a řetěz a řada dalších. Doslov Vratislav Brabenec Předmluva Pavel Zajíček Medailon autora Jaroslav Riedel Texty vybral Lubor Maťa
Kniha Zubama po skle je obsažným výborem z literární tvorby Filipa Topola. Představuje ji v jejích příznačných tematických i stylových polohách a zahrnuje prozaické, básnické a písňové texty, které autor, spjatý s prostředím nezávislé kultury a pražského undergroundu, psal od konce sedmdesátých let do počátku nového tisíciletí. Texty, v nichž se nám Filip Topol kromě jiného „živě zapisuje do paměti jako navždy bezostyšně mladý, nehorázně talentovaný a bezstarostně drzý básník – božský rošťák“, doprovází řada i dosud nepublikovaných fotografií, reprodukcí autorových výtvarných prací, dalších archivních pramenů i faktografické údaje a doslov, poukazující k některým kontextům a otevírající možné interpretace. Svazek především nabízí živý čtenářský zážitek a s tím podněcuje k hlubší reflexi Topolova díla. Názvy oddílů knihy - I. Připadá mi to děsný -- II. Vylíčím událost románovou formou -- III. Mám určitý představy -- IV. To vše je pravda, tak jak jsem ji tehdy viděl -- V. Chtěl bych tě nějak potěšit -- VI. Jsi mocný ve své svobodě a osamělosti - rezonují s podstatnými asociacemi, tématy a motivy, které našly u Filipa Topola výraz na půdorysu intenzivně prožívané skutečnosti, ironické (sebe)reflexe i jedinečné tvůrčí citlivosti. K vydání připravila a ediční poznámkou opatřila Edita Onuferová.
Soubor textů Filipa Topola o jeho legendárním a tajemném "příteli" Kiliánu Nedorym, které ve valné většině nebyly publikovány. První část knihy tvoří novela Jámy a vítr, druhá pak konvolut črt, písňových textů, básní a próz. Kniha vychází jako první svazek zamýšlené třísvazkové edice Archiv Filipa Topola.
Souhrnné vydání tří novel – první z nich nese podtitul „...uložené v láhvi a
vylovené v Severním moři finskými rybáři 20. února 2001“. Druhá je příběhem o
tom, že během putování po Zemi můžete potkat sami sebe. Knížce byla udělena
Nadací Český literární fond cena za nejlepší prozaické dílo roku 1999. Třetí
je autorovo rané prozaické dílo.
Tři povídky Filipa Topola z osmdesátých let. Autobiografický hrdina v trojici
povídek Filipa Topola je klímovským štvancem týraným vzpomínkami a přízraky,
které mu ztělesňují triádu neodbytných vášní: klasickou hudbu, osudovou ženu a
démona jménem Alkohol. Svými pokusy vzdorovat jejich magickým atakům,
nemilosrdně rozrušujícím hranice mezi realitou a fikcí, dosahuje protagonista
pokaždé jenom zdánlivé úlevy. Kniha je doplněna později napsanou povídkou
Zápisky milencovy.
Souhrnné vydání tří novel (Mně 13, Karla Klenotníka cesta na Korsiku, Zápisky milencovy). Knížce byla udělena Nadací Český literární fond cena za nejlepší prozaické dílo roku 1999.
Tři dosud oficiálně nepublikované povídky Filipa Topola z osmdesátých let.
Autobiografický hrdina v trojici povídek Filipa Topola je klímovským štvancem týraným vzpomínkami a přízraky, které mu ztělesňují triádu neodbytných vášní: klasickou hudbu, osudovou ženu a démona jménem Alkohol. Svými pokusy vzdorovat jejich magickým atakům, nemilosrdně rozrušujícím hranice mezi realitou a fikcí, dosahuje protagonista pokaždé jenom zdánlivé úlevy.
Krátká novela o tom, že během putování po Zemi můžeme potkat sami sebe. Kniha získala cenu nadace Český literární fond za nejlepší prozaické dílo roku 1999.
Výbor z povídek, básní a torz básnických próz Filipa Topola, z nichž většina nebyla publikována, přibližuje jeho svět s mimořádnou naléhavostí a syrovostí. Témata jako přátelství, démon alkohol, město Praha, touha a láska se prolínají v jeho díle. Bláhové psaní uzavírá dvousvazkovou edici Archiv Filipa Topola, přičemž první kniha je sestavena z textů o jeho nejbližším „příteli“ Kiliánu Nedorym.
V jedné z pasáží se autor zaměřuje na intimní chvíli, kdy cítí, jak mu „přítelkyně“ jemně třela nehty na levé ruce. Její doteky vyvolávají smyslné pocity, když kousala do nehtu a jeho prst se stával objektem její pozornosti. Popisuje, jak se v této chvíli mísí zvířecí a andělské prvky, a jak mu její jemnost a blízkost poskytují pocit euforie. Atmosféra je umocněna temnotou a tichým dýcháním obou postav, zatímco v pozadí se vznáší pach alkoholu a cigaret. Tato scéna zachycuje komplexnost jejich vztahu, kde se mísí touha, intimita a melancholie, a ukazuje, jak i v tichu a temnotě může vzniknout silné spojení mezi lidmi.
Nepříliš rozsáhlou sbírku básní Pitky beze slov napsal Filip Topol na přelomu let 1983/1984. Na rozdíl od většiny prózy a textů písní, které napsal pro svoji domovskou kapelu Psí vojáci, sbírka básní Pitky beze slov v úplnosti nikdy oficiálně nevyšla. Pouze pět básní z této sbírky bylo publikován v antologii poesie undergroundových básníků U nás ve sklepě.
Filip Topol sbírku po napsání rozdal v dnes již nezjistitelném počtu exemplářů svým nejbližším přátelům. Dle vzpomínky jednoho z obdarovaných začal obcházet majitele sbírky a požadoval zapůjčení, aby z ní mohl vytrhnout dvě básně, které nepovažoval za hodné k zveřejnění. Jelikož dotyčný se o akci Filipa dozvěděl a sbírku Filipovi do rukou již nevydal, tak má dnešní čtenář k dispozici kompletní Pitky beze slov. Ony inkriminované básně nejsou ve sbírce označeny, je tedy na čtenáři a jeho intuici, ať sám zváží, o které básně se jedná. V klopě knihy je i původní reprint kresby Filipa Topola, kterou sbírku opatřil.