Dalibor Antalík Libros

Kolektivní studie Mudrosloví v archaických kulturách obsahuje sedm statí předních českých historiků náboženství, z nichž čtenář může získat přehled o počátcích, základních podobách a proměnách mudrosloví v sedmi vybraných archaických kulturách. Jednotlivé příspěvky mapují mudrosloví od jeho nejlidovějších a nejjednodušších projevů (jako jsou třeba přísloví) až po „vysoké“ formy mudroslovných výroků a básní. Autoři se nicméně nespokojili jen s analýzou mudroslovných forem, nýbrž pokusili se postihnout i jejich jádro, tj. moudrost, kterou staré kultury pokládaly za hodnou zachování a kterou do svých výroků a básní vtělily. Kniha je uvedena srovnávací studií.

Příspěvky jedenácti českých badatelů čtivou, ale zároveň striktně vědeckou formou mapují dvě základní podoby věštění a jejich projevy v náboženství a životě archaických kultur (Egypt, Babylónie, Izrael, Čína, Řecko, Řím, Arabové, Irsko, Germáni, Sámové). Sborník uvádí srovnávací studie, která podává širší přehled problematiky a současně shrnuje výsledky, jichž se autoři jednotlivých článků dobrali.

Tato studie hledá metodické a také ideologické předpoklady, z nichž vycházela či vychází mezináboženská komparace v diskurzu religionistiky, biblistiky a tzv. staré orientalistiky. Zvláštní pozornost přitom věnuje různým srovnávacím "strategiím", které tyto disciplíny uplatňovaly při výzkumu náboženských kultur starověkého Předního východu.

V perspektivě Starého zákona se souběh existence člověka a zvířete jeví jako jedna ze základních daností lidství. Autorem aktuální studie je znalec náboženství Blízkého východu, ženevský profesor Starého zákona.

Zkoumání smyslu a významu náboženství a náboženských skutečností je dnes teprve v počátcích. Zásadní krok k jeho rozvoji učinil právě Waardenburg svou knihou Bohové zblízka: Systematický úvod do religionistiky, která je v evropských měřítcích jednou z nejpoužívanějších religionistických prací. Seznamuje čtenáře s profilem, dějinami, metodami práce, intencemi a cíli religionistiky jako vědní disciplíny autonomní ve věcech náboženství.

Svět biblických náboženských představ, důrazů a souvislostí v podání dvou výrazných interpretů.Dalibor Antalík se věnuje biblickému mudrosloví a posléze si všímá, jakým způsobem bibličtí svědkové zpracovávají představy, běžné v náboženstvích Předního východu..Jáchym Gondáš předkládá průhledy, k nimž ho inspirovala konvenčně i ojediněle příslovce, v bibli užívaná. Z hlubin i výšin vzdálených časů může čtenář čerpat inspiraci, orientaci, povzbuzení. Z řady Pro homine, otiskované v časopise Protestant v letech 2011–2022 vybral Petr Turecký. Volně navazuje na Kořeny a květy biblických pojmů Milana Balabána S ilustracemi Mariky Toman Bumbálkové a Jany Turecké.

Tento svazek komentované antologie přináší čtenářům výběr z textů pocházejících z oblasti Syropalestiny a okolních zemí, které se bezprostředně vztahují k jeho náboženskému prostředí. Text je rozdělen do dvou částí. První, kterou označujeme jako literární, obsahuje velkou skupinu mýtů, eposů, modliteb, hymnů a příkladů mudroslovné literatury. Druhá část pak přináší výběr z kultických skladeb, tedy textů, které používali kněží a další specialisté v kultickém rozměru náboženského života společnosti. Obdobně jako v ostatních svazcích této řady, tak i zde je zastoupen nejen obsahově, ale i chronologicky bohatý materiál, pokrývající období téměř tří tisíc let. Zatímco nejstarší zde zastoupený materiál představují texty ze starověké Ebly (dnešní Tell Mardích), tak nejmladší skladbou jsou Achíkarova slova, aramejsky psaný text objevený německou archeologickou expedicí na egyptské Elefantině v závěru roku 1906 a na počátku roku 1907. Většina textů, jež jsou obsaženy v tomto svazku, však pocházejí ze 2. tisíciletí př. Kr., přičemž nejvíce jsou zastoupeny texty z archívů starověkého Ugaritu (dnešní Rás Šamrá) a Emaru (dnešní Tell Meskene), datované převážně do 13.–12. století př. Kr.

Tento svazek je komentovanou antologií primárních písemných pramenů korespondenční povahy, které se bezprostředně vztahují či vznikly v prostoru starověké Syropalestiny ve 3.-1. tisíciletí př. Kr. Kniha je členěna chronologicky a geograficky a to dle míst nálezu příslušných textů. Zatímco materiál z 3. tisíciletí př. Kr. je zastoupen pouze zlomkovitě, prostřednictvím dopisů z Ebly, tak texty ze 2. a 1. tisíciletí př. Kr. odhalují značnou jazykovou a kulturní bohatost tohoto kulturního prostředí.

Sv. 4: Mezi písemnými prameny ze starověké Levanty tvoří nezanedbatelnou součást texty vědecké, právní, administrativní a školní povahy. Prostřednictvím komentované antologie se tak čtenář může seznámit s vývojem jednotlivých skupin textů či žánrů. Pro řazení textů má nezanedbatelnou důležitost i chronologické uspořádání, které umožňuje snadný pohled na vývoj konkrétního druhu textů. Zatímco nejstarší texty pocházejí již ze 3. tisíciletí př. Kr., tak nejmladší reprezentují bohatství doby železné v 1. tisíciletí př. Kr.