Michal Peprník Libros

Publikace je sborníkem textů příspěvků, které zazněly na seminářích Člověk a les I (2005) a II (2006) na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Mezioborově pojatý sborník obsahuje antropologické, kulturně historické a estetické statě předních odborníků na dané téma např. socioložky Hany Librové "O biofilii", filozofa a biologa Stanislava Komárka "Stromy a jejich vnímání člověkem", estetika Karla Stibrala "K estetickému vnímání lesní krajiny, aneb od kdy je les krásný?", lingvisty Michala Peprníka "Les v americké literatuře období romantismu" a dalších.

Machen, který propracovával ve svých povídkách některé motivy a postupy fantastického žánru, přivádí na scénu pohanská božstva, tajné společnosti sadistů i nejrůznější iniciační obřady s erotickým podtextem. Úspěch povídek spočívá v autorově schopnosti rozehrát příběh se záhadou, která je obvykle svázána s magickou atmosférou neobvyklého místa, a nechat jej vyústit do nečekané pointy. Doslov „Hrůza a mytická extáze: dvě polohy úžasu v díle Arthura Machena“ napsal Michal Peprník.

Výbor Krajina stínů nám představuje E.A.Poa v méně známé podobě. Mnohé čtenáře zřejmě překvapí,že Poe parodoval nejen jiné autory,ale i sám sebe.Měl ve zvyku napsat na stejné téma vážnou povídku a potom její komickou variantu. Někdy se obratná ruka vypravěče i zdravý rozum uplatňují v důmyslně vypointovaných povídkách s racionálním rozuzlením,jindy stylizuje vypravěče do role vědce,který s přesností popisuje podivuhodný experiment a smývá hranici mezi beletrií a populárně naučnou literaturou a povídka se stává mystifikací. Poeova groteskního smyslu pro humor si však kritika příliš necenila,snad i proto,že byl schopen zlehčovat nebo parodovat díla,kterých si sám nejvíc vážil.

Tato monografie je první českou systematickou tematickou studií americké literatury v knižním rozsahu. Les představuje v období od jejího počátku do poloviny 19. století nejdůležitější formu přírody, s kterou se Američan střetával a kterou si podroboval. Topos lesa figuruje v řadě významných děl zkoumaného období a stává se důležitým kompozičním a významotvorným činitelem. Topos je tu chápán jako „místo s příběhem“, jež funguje jako pořádající struktura, neboť se vyznačuje určitou izotopií funkcí. Metodologicky autor čerpá inspiraci z americké tematické kritiky a českého strukturalismu v konfrontaci s postupy kulturních studií, psychoanalýzy a dekonstrukce. Koncepce toposu lesa vychází z tematologických prací Daniely Hodrové, podnětů Jurije Lotmana a Michaila Bachtina. Práce se tedy snaží syntetizovat nejdůležitější aspekty západních a středoevropských interpretačních přístupů a vyhnout se mechanickému schematizování — každý rozebíraný text je současně chápan jako jedinečný tvar. Autor práce se nezabývá jen významovým rozborem z tematického hlediska, ale postihuje také posuny v pojetí etických a estetických norem, hodnot a funkcí spojených s toposem lesa.

Les je krátké, prosté slovo, se zdánlivě jednoznačným významem. Sémantické pole tohoto pojmu však pokrývá mnohem rozsáhlejší terén. Jednotlivé kapitoly této monografie se zabývají jak 'přímým' prožitkem lesa, tak prožitkem a způsoby reprezentace lesa v literatuře, poezii (i čínské), výtvarném umění, zahradní architektuře, stejně jako filosofickou, resp. estetickou analýzou této škály zažívání. Obrazová 'kapitola' se pak rozpíná od environmentu „superlesa“ deštného pralesa po mikrosféru detailů a ilustruje tak mimo jiné obecný proces estetické recepce vůbec.

Obsahem publikace jsou kapitoly :James Hogg, Stevensonův ,,podivný případ', Metamorfóza jako akt uměleckého stvoření: George MacDonald, doplněné výběrovou bibliografií.

Tato publikace představuje hlavní teoretické směry 20. století, které ovlivňovaly interpretaci literárního díla. Nabízí v jednom svazku výběr reprezentativních textů i komentáře k jednotlivým směrům.

Monografie zkoumá genezi románové poetiky J. F. Coopera (1789-1851), amerického autora, který se neprávem ocitl v žánrové kategorii dobrodružné literatury pro mládež. Předpokládá se, že počátky Cooperovy tvorby jsou současně skutečným počátkem amerického románu. Cooperovy literární počátky jsou proto zkoumány v kontextu emancipačního programu americké národní literatury, uskutečňování demokratických idejí osobní svobody, nezávislosti, pluralismu, spravedlnosti a tolerance, jež se promítají do struktury literárního díla. Práce kombinuje genologické (žánrové) hledisko s teorií toposu, protože právě napětí mezi žánrovým, topografickým a topologickým 'umístěním' zásadním způsobem formovalo vznik amerického románu.