Druhá kniha Gurama Odišarii je logickým pokračováním románu Prezidentův kocour a odhaluje hrůzné reálie zapomenuté války v Abcházii před více než pětadvaceti lety. Autor čerpá z reálných faktů a popisuje osobní tragédie konkrétních lidí, přičemž se sám ocitl v epicentru událostí. Spolu s běženci, kteří utíkali před etnickými čistkami z města Suchumi přes údolí řeky Kodori do centrální Gruzie, prožil strastiplnou cestu, jejíž poznámky tvoří kostru příběhu. Dílo má dokumentární a autobiografický charakter, neboť z 525 tisíc původního obyvatelstva Abcházie se 300 tisíc proměnilo v uprchlíky, přičemž většinu tvořili Gruzíni. Mezi uprchlíky byli i Židé, Řekové, Abcházci, Rusové a Arméni. V letech 1992-1993 bylo zavražděno více než 20 tisíc civilistů, převážně etnických Gruzínů, což naznačuje systematické vyhlazování. Autor zachycuje otřesné reálie bojů, ale také touhu obyčejných lidí po spojení a vzájemné pomoci. I přes odpudivé činy, jako jsou loupeže, se ukazuje, že dobrých lidí bylo více, než se zdálo, což přináší naději na obnovení normálního života pro ty, kteří prožili takové neštěstí.
