Jan Čep Libros

Vynikající vypravěč a hloubavý znalec lidské duše předkládá čtenáři v tomto svazku hrstku povídek o lidech slabých a ohrožených, sbratřených utrpením a láskou. Prudké otřesy vnějšího dění očišťují se v duši těchto tichých lidí, ztrácejí dramatičnost a zanechávají jen tichéodříkání, pokoru a smír. Nic tu není pathetické, nic není vášnivé, nenávistné ani opojné - pokojně, těsně spjaty s přírodou rozvíjejí se před námi osudy jednotlivých postav, jakoby prozářené laskavým pozdním sluncem. Svým psychologickým i vypravěčským uměním dosahuje autor toho, že všechny tyto prosté, nevzrusené příběhy vznítí a udrží dychtivý zájem čtenáře, protože v nich postihne tep proudícho života a protože mu celý ten okouzlující malý svět se svými lidmi a lidičkami, s velikými dobrodružstvími všedního, každodenního života je lidsky blízký.

Kniha ČERVENÝ MUŠKÁT navazuje na Spisy Jana Čepa, vydané v letech 1991-1999. K titulům Dvojí domov, Hranice stínu, Polní tráva, Rozptýlené paprsky, Samomluvy a rozhovory a Poutník na zemi se nyní přidává svazek, obsahující rané Čepovy povídky z let 1921-1926, otištěné převážně v literární příloze Moravskoslezského deníku, dále několik časopisecky publikovaných fragmentů a příležitostných próz z třicátých let a nakonec prózy, které Jan Čep nezařadil do pozdějších vydání svých povídkových knih. Zvláště juvenilie, uložené v periodiku dnes obtížně dostupném, jsou pro širší čtenářskou obec dosud zcela neznámé. Setkáváme se v nich v zárodečné podobě s většinou motivů a témat charakteristických pro pozdější Čepovy práce. Máme možnost sledovat zrání Čepova slova a cestu od naturalistického vidění a expresionistického neklidu k duchovnímu uchopení reality a střízlivému toku tiché melodie jazyka. ČERVENÝ MUŠKÁT završuje vydání Čepova prozaického díla a spolu s předchozími svazky je tak čtenářům k dispozici komplet jeho beletristické tvorby.

Sestra úzkost, kniha esejů Jana Čepa, má podtitul Zlomky autobiografického eseje. Jak je z názvu patrné, jedná se o jakýsi esejisticky pojatý životopis, ale není to jenom to, spíše to jsou dějiny duše jednoho pronásledovnaného a citlivého autora.

Jan Čep (1902–1974) patří k výrazným českým prozaikům dvacátého století. Jeho odchod do exilu po únoru 1948 a spirituální orientace jeho tvorby způsobily, že v době komunistického režimu byla Čepova díla umlčována. Několikasvazkové vydání autorových próz a esejů, připravené Bedřichem Fučíkem a Mojmírem Trávníčkem, tak mohlo být zveřejněno jen v samizdatu a knižní podoby se dočkalo až po roce 1989. Česká knižnice přináší kratší prózy ze všech období Čepovy tvorby, od knižního debutu Dvojí domov z poloviny dvacátých let až po exilové Cikány. Výběr a komentář Tomáš Kubíček, příprava textu Marie Havránková.

Autorovu exilová, převážně autobiografická esejistika: úvahy a deníkové záznamy.

Kniha ČERVENÝ MUŠKÁT navazuje na Spisy Jana Čepa, vydané v letech 1991-1999. K titulům Dvojí domov, Hranice stínu, Polní tráva, Rozptýlené paprsky, Samomluvy a rozhovory a Poutník na zemi se nyní přidává svazek, obsahující rané Čepovy povídky z let 1921-1926, otištěné převážně v literární příloze Moravskoslezského deníku, dále několik časopisecky publikovaných fragmentů a příležitostných próz z třicátých let a nakonec prózy, které Jan Čep nezařadil do pozdějších vydání svých povídkových knih. Zvláště juvenilie, uložené v periodiku dnes obtížně dostupném, jsou pro širší čtenářskou obec dosud zcela neznámé. Setkáváme se v nich v zárodečné podobě s většinou motivů a témat charakteristických pro pozdější Čepovy práce. Máme možnost sledovat zrání Čepova slova a cestu od naturalistického vidění a expresionistického neklidu k duchovnímu uchopení reality a střízlivému toku tiché melodie jazyka. ČERVENÝ MUŠKÁT završuje vydání Čepova prozaického díla a spolu s předchozími svazky je tak čtenářům k dispozici komplet jeho beletristické tvorby.

Pro účastníky XI. bibliofilského večera, konaného v sobotu dne 9. listopadu 1935 v Národním domě na Král. Vinohradech.

Vzájemná korespondence Henriho Pourrata a Jana Čepa je mimořádně cenným pramenným materiálem pro literární historii a pro zkoumání česko-francouzských kulturních styků. Korespondenční vztah je navázán Janem Čepem coby překladatelem Pourratovy monumentální auvergneské epopeje Kašpar z hor. Z pracovní korespondence se velmi brzy stává přátelský dialog, který reflektuje nejen literární zájmy pisatelů a jejich autorské projekty, nýbrž poskytuje i pronikavý komentář k vyhroceným dějinným událostem a přináší analýzu nejedné mezní existenciální situace jedince (Mnichov, okupace, válka, nástup komunismu, český exil). O hloubce přátelství Pourrata s Čepem svědčí i sdílení intimity mezi pisateli (zdravotní problémy, rodinný život, osobní selhání), které také tvoří poutavou linii korespondence a podtrhuje její jedinečnost.

Slavný anglický romanopisec a dramatik se jeví v této knize jako jemný psycholog ženské duše, básník teskných a hořkých nálad, tvůrce složitých lidských organismů, vedoucích vítězný mravní zápas s vášněmi a osudem. Hrdinka románu Gyp Wintonová je krásná, duchaplná a hrdá dívka, která ve chvíli jakého si opojení vlastním mládím a půvabem svolí k sňatku s nadaným houslistou, člověkem nezkrocených animálních pudů, takže soužití manželů je brzy nesnesitelné. V mladé ženě se pak probudí živelná láska k jinému mladému muži, který ji rovněž miluje. Žijí spolu jako manželé, jejich poměr však skončí tragicky právě pro nesmírnost lásky mladé ženy. Dílo je provanuto ovzduším ovzduším vznešené odevzdanosti a ušlechtilé, hrdé melancholie, zároveň je plné melodického chvění citlivých nervů, sajících jemné a drahocenné šťávy života.