Jan Kysela Libros

V knize se dočtete jak mléčně kvasit stovky druhů zeleniny ve vlastní šťávě, v barevných nálevech, se solí i bez soli, v otrubách, v misu, s moukou a různými omáčkami, s ovocem a v ovocné šťávě, s různými druhy koření, bleskově, střednědobě i dlouhodobě, v zeláku i ve sklenicích, v chladu i teple... Autoři čtenáře provádí od základních, jednoduchých způsobů kvašení postupně k těm náročnějším. Všechny důležité postupy a recepty byly zachyceny formou fotek v jejich jednotlivých krocích. Tím pádem je přenesení dovedností z knihy do kuchyně snadné a zábavné.

Teorie, historie a srovnání dvoukomorových parlamentů.

Petr Pithart (*1941) je nepřehlédnutelnou intelektuální a politickou osobností českých dějin a českého usilování o svobodu a demokracii. Formálním vzděláním právník a z hlediska vyššího povolání aktivní občan čili politik se svým dílem profiloval i jako historik a politický myslitel. Jeho myšlenky nalézaly vždy odezvu i v prostředí akademické obce historiků a filosofů – někoho inspirovaly a provokovaly k dalšímu přemítání a promýšlení, jiné popuzovaly a dráždily jako údajně „nevědecké“, případně „protinárodní“, pokud se Petr Pithart vyjadřoval k neuralgickým bodům českých a středoevropských dějin, a tím i k naší současnosti a budoucnosti. Kniha Demokracie a občanské ctnosti představuje svérázný knižní dar k Pithartovým 80. narozeninám a rozhodně není jen pouhým panegyrikem, nýbrž byla zamýšlena jako mnohovrstevnatý pokus o ohlédnutí za dosavadním dynamickým působením Petra Pitharta uprostřed české a středoevropské pospolitosti. Publikace se vyznačuje i poněkud složitější strukturou, jde o transdisciplinární monografii, jejíž jednotlivé texty oscilují mezi vzpomínkou, literárním dopisem, esejem a vědeckou studií. Člení se do několika bloků, memoriálního, filosoficko-politologického nebo historického, přičemž nechybí ani reflexe Pithartových textů, myšlenek i činů.

Čtenáři se do rukou dostává pohled na diskutované otázky naší ústavy především v rovině nejen stručných mediálních komentářů, nýbrž v podobě důkladné odborné studie na pozadí zvládnutých teoretických proudů konstitucionalistiky, státovědy a politologie. Rozsah práce se mi jeví sice jako velmi uměřený, nicméně to souvisí i se schopností autora stručně vystihnout základní problémy a popsat základní odborná východiska, nehledě na to, že takto pojatá kniha přitahuje daleko větší pozornost i těch, kteří se odborným tlustopisům zpravidla vyhnou. Je to důležité i pro další vedení diskuse na téma naší ústavy, neboť ti, kteří o tom rozhodují, zpravidla vycházejí z toho, co o tom slyšeli za poslední týden v médiích. Zde se jim dostane na relativně malém prostoru fundovaná informace o základech ústavní teorie ve vazbě notabene na problémy politického systému. Je to podstatné právě proto, že autor i zde zdůrazňuje, že v ústavách nejsou rozhodující slova, ba ani věty, nýbrž jejich celková konstrukce, hodnotových základ a jejich celkové poslání. Neustále opakuji, že v ústavách je obvykle málo napsáno a hodně řečeno, a autor to v práci prokazuje.

Příležitostný sborník zkoumá různorodé aspekty parlamentu coby klíčové instituce soudobých ústavních a politických systémů.

Publikace zkoumá vliv soudcovské filozofie na rozhodování soudů ve složitých případech aplikace práva. Ukazuje, že odlišné vnímání zásad interpretace práva, role soudní moci v ústavním systému a funkce práva determinuje metodu soudního rozhodování a soudce dělí na právní formalisty, právní pragmatisty a právní substancialisty. Autorka na případové studii rozhodování rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu zkoumá projevy soudcovské filozofie v odlišných stanoviscích jednotlivých členů rozšířeného senátu a pojmenovává hlavní důvody neshody v kontroverzních případech.

Vývoj soudní moci během 20. století vyvrátil teze o její malé politické relevanci, formulované v 18. století. Podle některých pozorovatelů vyvrátil i jiné dobové postřehy o její nejmenší nebezpečnosti, srovnáme-li ji s mocemi dalšími. Ať už o tom soudíme cokoliv, evidentní je, že soudní moc začala být zkoumána nejen co do výsledků své činnosti v komentářích soudních rozhodnutí, ale také jako institucionální struktura, specifické socializační prostředí, ba i jako soubor osob. Právě poslednímu tématu je věnována tato publikace, jakkoliv jen v určitém výseku. V centru pozornosti stojí soudci českého Ústavního soudu, svébytného a mocného orgánu stojícího na pomezí práva a politiky. Autoři jednotlivých portrétů se pokoušejí přiblížit osobnosti vybraných soudců, a to zejména se zřetelem k tomu, jak se to, jací jsou jako lidé, promítá v tom, jak rozhodují jako soudci. Kniha pojednává o těchto soudcích (řazeni abecedně): Stanislav Balík, Vladimír Čermák, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Jurka, Vladimír Klokočka, Jiří Malenovský, Jan Musil, Jiří Nykodým, Vladimír Paul, Vlastimil Ševčík, Eva Zarembová